Odložit líbání pod stromem až na večer se mohlo všem dámám hrubě nevyplatit a mohlo vést k hádce a slzám. Tak nějak by zněla věštecká předpověď pro Česko na 1. máj 2007. A proč? Hrajeme přece Mistrák! Abych byl zcela upřímný, zjistil jsem to právě na toho 1. máje, kdy jsem si všiml, jak z Petřína v danou dobu kvapně mizí jeden pár za druhým, takže ten pozdní večer má letos asi utrum.

Ale nepředbíhejme. Je přece lásky čas a Karel Hynek v roce 1836 prochází krajem kolem zříceniny hradu Bezdězu, kde před několika lety chytili opravdového loupežníka a chystají se jej popravit. Mácha je příběhem natolik pohnut, že napíše lyrickoepickou povídku, která se i přes počáteční neúspěch (jak nás správně učili ve školách) zařadí mezi největší díla evropského romantismu (spolu s o dost mladší Kyticí Karla Jaromíra Erbena). Tolik nezáživná historie.

To záživné o Máchovi se českému národu dávkuje po kapkách, ale Máj tu stále je. A dá se číst i po tolika letech, pravda, trochu jej kazí ta školometskost, která mu byla přišroubována během vyučování, jenže možná i ta školní drezura má za následek, že na prvního máje se u Máchovy sochy pomyslné dveře netrhnou. Stovky párů se pod ním zastavují a líbají se (opravdu v ruce třímá stejný šeřík, jaký kvete přímo nad jeho sochou.

Horší už jsou výkřiky typu: „To je ten Mácha, vidíš ho!“ nebo „Co tu všichni postávají? Oni tu něco maj?“ Ale oni nemaj, oni Máj. A je krásně, i když trochu zima, a kdosi šplhá na pomník, aby sklidil nejprve nadávky, že je vandal, později potlesk, když se ukázalo, že onen šplhoun si chce u Máchova ducha šplhnout a nasazuje mu klacíkem skutečný vavřínový věnec.

A davy dál proudí, protože se stalo zvykem, že Petřín (dříve než od dob písně Lucie Bílé) k 1. máji neodmyslitelně patří. Stráň plná dvojic i celých skupin lidí, kteří chtějí oslavit svátek lásky na místě, které k němu patří. Jediným stínem je mítink ODS, který se koná v horním sadu a kam si lid chodí za Mirkem Topolánkem pro levnou uzenku a zadarmo do bludiště a na rozhlednu. Zneužití Máchy k cílům Mezinárodního dne práce je dostatečně zvrhlé, aby mohlo být nápadem jedné z našich vládních stran.

To ale není zdaleka všechno, po celém kopci se odehrávají nejrůznější performance a šaškárny, slaví se jaro a krásný den a lidé se zoufale rozhlížejí po třešních, které letos zamilované vypekly a odkvetly už o týden dříve. Naštěstí šeříky si také přivstaly, a tak davy milenců berou zavděk jimi a líbají se ostošest. Den líně plyne a výhled na Prahu je obzvláště povedený. A pak náhle zavládne přímo hmatatelná nervozita.

Nechápal jsem nejdřív, co se děje, a přičítal jsem dění náhle nastalému ochlazení, které bylo přímo znatelné, ale teprve po tom, co kdosi kolemjdoucí poznamenal cosi o hokeji, se mi pomalu ale jistě začaly sbíhat nitky sladkého sportovního tajemství. Blíží se poslední zápas skupiny a čas vyhrazený ženám s jejich romantickými představami o svátku lásky končí.

Mácho, slez, nahradí tě několik pětic opravdových chlapů. Byl jsi dobrý pro druhou půlku 19. století a pro většinu toho 20. Je čas, chlape! Sbal si fidlátka a šeříky, protože loupežníci jsou dnes už trochu za zenitem, víš? Teď jdeme bez ztráty kytičky vyhrát nad Amerikou celou základní skupinu výsledkem 4:3.

A tak na to koukám a sám čekám, že za chvíli nastane pozdní večer, první máj, kdy napíšu tenhle článek.

Reklama