Řeč je o mém známém, který navzdory tomu, jak prosperuje a drží krok s dobou, je na druhou stranu silně pověrčivý. Skoro by se zdálo, že se to vylučuje, být úspěšný byznysmen, řídit firmu s několika sty zaměstnanci, umět se rychle a správně rozhodnout na základě logického úsudku, a pak naprosto „selhat“ v případě, že odněkud z roští vyběhne černá kočka. To znamená otočit auto a buď inkriminovanou silnici objet, nebo se vrátit. To, nedej bože, v případě, že je třináctého.
Další moje kamarádka mě peskuje, když jí řeknu, že jí držím palce. Musím se opravit a říct, že jí držím pěsti. Pěsti-štěstí, palce-kopance, jak říká... A taky vstává z postele pravou nohou (pokud si to dobře pamatuji). Ne snad denně, ale když ji čeká něco důležitého nebo nepříjemného. Má to být jakási pojistka proti průšvihům.
Moje sestra je zase zvyklá věci „zaťukat“. Hodně dlouho, když něco nechtěla zakřiknout, to „zaťukávala“ na dřevo, ale pak jí jakýsi osvícenec řekl, že dřevo shoří, takže aby to nezakřikla, musí to prý „zaťukat“ na kov. Což s sebou přináší řadu komplikací. Dřevo je skoro všude po ruce. V nejhorším případě jí posloužila vlastní hlava :-))) (sama jsem toho byla svědkem). Ale kov? Zkuste sehnat v přírodě kvalitní kov... Od té doby se sestra zdráhá mluvit o zásadních věcech, které nechce zakřiknout, venku na výletě. Párkrát se dostala do prekérní situace, když byla také na obchodní schůzce. Jak nenápadně kontrakt „zaklepat“? Vskutku složitá situace, aby nebyla svými partnery považována za podivína a přitom učinila svému nutkání zadost ...
Znám lidi, kteří tvrdí, že na Štědrý den (nebo na Silvestra?) nemá nikde viset žádné prádlo. Prý by se do roka nemuseli všichni sejít pohromadě. A také nevstávají na Štědrý den od 
Myslím, že pověry nemají žádné racionální jádro, ale asi je těžké pověru „zrušit“, když vás doprovází od malička a když jste tomu, že to tak funguje, či nefunguje, začali věřit už jako děti...
Moje sestra mi řekla: já vím, že to je pitomost, to zaťukat, ale na druhou stranu - když to nezaťukám, co když to nedopadne dobře? :-)))
Moc by mě zajímalo, jestli dodržujete i vy nějaké pověry. Určitě je jich mnohem víc, než kolik jsem jich tu namátkou na příkladu svých známých vyjmenovala...
GRATULUJEME!!! Úspěšně jste zvládla první půlku soutěžní cesty!
Ale vaše hledání ještě nekončí!!! Kdepak, to by bylo mooooc snadné!!!
Najděte v našem magazínu článek SEX ZVÍŘÁTEK! Kde Vás čekají další instrukce ;o)
Hodně štěstí!
Nový komentář
Komentáře
My máme nůž stabilně položený na lince, vůbec se neuklízí. To je zaděláno na pěkný průšvih.
Galadriel: Četla jsem jednou něco na způsob detektivky ze středověku a tam byly zkřížené prsty poznávacím znamením lehkých děv, tak pozor na to
Jinak ty květnové svatby už se tu jednou řešily, souviselo to v našich klimatických podmínkách s tím, že když se dva vzali v květnu a hned si vyrobili dítě, tak se narodilo v zimě a žena mnohdy nepřežila.
To mamca: Neboj, ony jsou ted zrzky naramne v mode, navic pri tolika falesnych odstinech do zrzava by se clovek uplival. Jinak, svatby se ve svete v kvetnu konaji normalne, takze predpokladam, ze tato truchliva vestba se vztahuje jenom na ceskou kotlinku. Jo, taky se maji krizit prsty pri mijeni hrbitova, jenze prsty krizim i pokazde, kdyz vzletam a pristavam v letadle, takze je toto zazehnani zleho jaksi viceucelove
.
No, já moc pověrčivá nejsem, zaklepávám čistě ze zvyku, mnohdy na hlavu, kočky sou mi ukradený. Ale kdybych si měla uplivnout pokaždý, když potkám zrzka, asi by mě dávno vyhodili z práce za znečišťování pracprostředí. Mám totiž zrzavýho šéfa
pajda: Já jsem jako malá zásadně kývala nohama při jídle - člověče ty bys mě nenechala ani najíst
Ale to s tím nožem bude pravda.
Já klepu na zuby, nevěším prádlo o svátcích, jím čočku, když jede pohřebák, tak říkáme: 3x tfuj, u štědrovečerní večeře nás obsluhuje mamka, taky dáváme šupinu a peníze pod talíře, na Nová rok se nejí drůbež, aby štěstí neuletělo, kočky mi přes cestu neběhej, na kanály nešlapu a kominíka jsem už neviděla asi 20 let. Kočárky se dávají po rodině, domů se nosí až po porodu. Když byla ségra těhotná, lítaly jí na okno vrány a má holku
Podle mých zkušeností jsou nejhůře vymýtitelné pověry, které si vymyslíte sami.
Já jako dítě měla s kamarádkami pověru, že když potkáme sanitku, stane se nám něco nepříjemného, pohřebák, to je úplná tragédie, ale vyruší to červené embéčko nebo šestsettrojka.
No... sanitky i pohřebáky potkávám dodnes v hojném množství, ale ty embéčka a šestsettrojky se už nějak nevyskytují!
Já taky nejsem vůbec pověrčivá.
Třináctého mám svátek (ta co noci upije a dne nepřidá), černou 
má moje mamka doma a občas něco zaklepu. Můj manžel říká "Babáček-klikáček", takže to teď jako jeho žena vztahuju i na sebe.
Galadriel: Ja taky na nic neverim: ALE - kanaly prekracuju kulaty-nekulaty, pri kocce jdu pozpatku, plivam, tocim se, u kominika si rvu knofliky, klepu na vse nehorlave, o vanocich zadne pradlo, penize pod stedrovecernim talirem, a 3x tfuj, tfuj, tfuj - no co kdyby?
naši pochází ze samoty a z vesnice a tam se tím úplně žilo! Některé zvyky už dokonce mají opodstatnění, třeba když se tátovi rozeply hodinky přímo nad kanálem a zmizely v nenávratnu
nebo když kamarád vjel na kole na silnici poté, co jí přeběhla černá kočka. Bohužel za kočkou letěl pes a tomu už se nevyhnul 
no a na vánoce po večírku se lehce přiopilý soused na dvorku zamotal babičce do prádla, takže mohla prát znova a soused měl šok, že se s ním někdo pere 
Chovám se úplně stejně jako Galadriel až na tu zrzku - to neznám
Pajda: kočárek, proč ne? Švagrová ho měla schovaný u nás. Vyzvedli si ho až při návratu z porodnice :-)
Některé pověry - bohužel už částečně zapomenuté, mají docela racionální jádro: "nekývej nohama, nosí to bídu do domu" - člověk, který sedí a kývá nohama se nudí, t.j. evidentně nemá co dělat. A kdo si neumí najít práci, jí zadarmo..."Neuklizený nůž přivolává neštěstí" pokud se člověk opravdu hodně naštve, chytí to, co je zrovna po ruce - neumím si představit opilého zuřivce, jak v rámci "náseru" prohledává jedno kuchyňské šuple za druhým...a spousta dalších. Jinak prádlo se týká Nového roku...ale neumím si představit praktické dodržení pověry, že kočárek nesmí do domu před narozením miminka.
Nevěřím na pátek 13., na černé kočky, ale zaklepávám, pokud možno se nevracím, na Štědrý den od stolu nevstáváme - musí všichni najednou, předtím si popřejeme a políbíme pod jmelím. Jednou jsem si přečetla, že na Nový rok mají být koblihy (už nevím, jestli měly jistit zdraví nebo peníze) a čím dřív toho dne se usmaží, tím líp. Po Silvestru nic moc, ale kolem poledne už byly hotové, ale bylo jich moc a nikdo to doma nejí - jenom já
Škoda, že už je tak málo vidět kominíky, ale pak je kolikrát problém najít knoflík. Je toho víc, poslední dobou dávám pozor i na prádlo, pořád si nepamatuju, jestli se to týká Štědrého dne nebo Nového roku, tak to jistím oběma dny. Ještě pár let a nevím, nevím...
My taky dodržujeme pověry spojené se Štědrým dnem. A na Nový rok nemá být žádný "pták" na talíři - to aby neuletělo štěstí.A už si vypracováváme své zvyky - na Štědrý den tatínek smaží klobásy - zatím co já se šlechtím v koupelně, ale to už patří jinam ...
Trinactka je taky me stastne cislo, protoze jsem se trinacteho narodila. Patek je nejkrasnejsi den v tydnu, konec prace a vecer se pravidelne nekam vyrazi. Taky musim pripomenout kominiky, i kdyz tech uz je jako safranu. Kdyz neco s nekym reknete uplne stejne, zvola se: "platis pivo", kdo zvola prvni, vyhrava. To uz ale asi spada do jine kategorie.....
Ano, na Stedry vecer zasadne nevstavame od vecere, po ruce mam vsechna eventuelni dochucovadla a pomucky, vcetne telefonu. Vyprane pradlo taktez nikde nevisi, dodnes netusim, zda jit do extremu a sundat i veci visici ve skrinich. Zaklepavam pravidelne na jakykoliv nehorlavy material, kdyz neni nic po ruce, lze i nouzove do zubu. Taky si musime uplivnout pri spatreni zrzave osoby. Jenom na ty cerne kocky nereaguju, protoze mam dve doma, takze mi cestu krizi pravidelne. P.S. Abych nezapomnela, neslapat na ctvercovy kanal, na kulaty se smi
.