Nikdy jsem si žádné zvíře nepořídila. Za mého mládí  nebylo tak rozšířeným zvykem ve městě chovat zvířata a když jsem se vdala, měla jsem za to, že mně tři děti stačí.

A tak jsme měli kocoura. Toho děti našli u popelnic jako polochcíplé koťátko. Byl divoký a tak jsme ho nechali na venkově. Ale o tom se dnes psát nesmí.

Taky jsme měli skoro šestnáct let pudlíka, vybrečela si ho dcera. Když od nás odešla, zůstala starost o něj na mně. Ale i ten je dnes zapovězen.

Krátce po svatbě si manžel výhodnou koupí pořídil dvě akvária. Jedno naštěstí rozbil syn hlavou při pádu hned zkraje a tak mně zůstalo na starost jen jedno, devadesátilitrové.

Poctivě jsem ty mršky krmila, když některé pochcípaly, nebo se navzájem požraly, nakoupila jsem nové a když přestávaly být vidět, akvárko jsem vyčistila. Asi po dvaceti letech prasklo a vyteklo do obýváku, zrovna ve chvíli, kdy jsem s kamarádkama popíjela kafíčko v kavárně a neslyšela zoufalé zvonění telefonu. Při příchodu domů jsem našla děti (věku pubertálního) klečící s hadrama a kýblem uprostřed pokoje. Naštěstí tu potopu vcucnul koberec, takže sousedi byli ušetřeni. Od té doby akvárium nemáme.

Když byly děti malé, začaly si nosit různé hlodavce. Péče o ně, nakonec nenápadně přešla na mě.

Křečci v noci mlátili klecema, že se panelák otřásal v základech a utíkali. Jednou nám přestala fungovat počítačová síť. Tři dny se s tím manžel vztekal a když v amoku začal rvát dráty rozvedené po bytě zjistil, že si na nich mršky pochutnávaly. V tu chvíli jsem měla dojem, že zabije nejen křečky, ale i své vlastní potomky.

Myši strašně smrděly a protože nezabiju bez výčitek svědomí ani mouchu, vzala jsem je na výlet na pole za město.

Nejlepší byl potkan. Nesmrděl, mohl běhat po bytě, dcera si ho nosila ven v kapuci, nebo v rukávu mikiny.

Křečků, pískomilů, morčat, myší a potkanů jsme měli za ta léta požehnaně.

Naše stěhování na prázdniny připomínalo nakládání Noemovy archy. Tři děti, tři klece s havětí, pes a já plus zavazadla a na střeše kola. To všechno v jedné malé Fiestě. Nevím, jak to ten Noe dělal, ale my jsme byli jak pojízdný blázinec. Pes štěkal, křečci pištěli, děti se hádaly. A já ječela: Buďte zticha, nebo vás vysadím!

A když přišel syn s tím, že si pořídí hada, řekla jsem  - dost!

Dnes už mimo pavouků a roztočů a všelijakých jiných potvor, kterými nás straší prodavači vysavačů, doma nemáme.

Možná až budem v důchodu, tak si pořídíme nějakého malého ... No vy víte. Dnes se o nich nesmí psát.

Dimsy

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Napište nám na redakční  e-mailovou adresu: redakce@zena-in.cz svoje zajímavé postřehy a zábavné příběhy a historky, které jste s nimi prožili. Svoje texty můžete doplnit i obrázkem vašeho „kámoše“.

Těšíme se na vaše příspěvky, které budeme v průběhu celého dne zveřejňovat, a ty nejzajímavější samozřejmě odměníme. Dnes je ve hře značkové tričko spolu se šamponem na rovnání vlasů Gliss kur – Asia straight a knížka Richarda Waterse z nakladatelství Metafora Fobie odhalené a vysvětlené, věnovaná mimo jiné i ne zrovna oblíbeným tvorům z živočišné říše.

 

Reklama