Foto: Shutterstock
Dneska je Tamara nešťastná, protože Jirka jí nestačí. Nemá tolik energie, spíš chce odpočívat, nehrne se do plánů, které by Tamara chtěla realizovat. „Nemá prostě drajv. Nejraději by byl, kdybychom seděli na sedačce, koukali na filmy, on si u toho schrupnul a pak šli spát. Dřív byl výbušný, emotivní. Muž činu. Dneska hraje na jistotu a v ničem mě nepodpoří," popisuje Tamara jejich soužití.
Vše se zhoršilo od té doby, kdy Jirka onemocněl. To se všechna jeho chmurná nastavení ještě prohloubila. K tomu, že není akční se připadlo ještě jeho omezení kvůli nemoci. Navíc teď po Tamaře chce, aby o něj pečovala a starala se. „Je mu 64 a tváří se, jako by byl na smrtelné posteli. Při tom, kdyby chtěl, tak by byl v pohodě. Sice měl infarkt, ale doktor mu neřekl, že se má tak moc šetřit, že v podstatě nemá dělat nic. Naopak, kdyby postupně začal chodit na delší a delší procházky, začal cvičit, jezdit na kole, byl by v pohodě. Takhle tu nemoc využívá proto, aby se chudinkoval,“ říká rozčíleně.
Tamara přiznává, že takhle si to nepředstavovala. Netušila, jak moc se jejich vztah změní a jaký bude z Jirky morous. Vůbec neví, co má dělat. Má touhu žít tak, jak žijí ženy jejího věku, a ne se přibližovat jejímu o 20 let staršímu manželovi. „Jemu je dneska líto, že mě chtěl, když jsem o tolik mladší něž on. Cítil se vedle mě jako mladík, jenže dneska je realita jiná. Dneska by byl ráda za šedesátnici, která by mu rozuměla. Vadí mu to, že jsem jinde, že si nestěžuju na bolesti, nemoci a na to, jak jsem unavená.“
Tamara je ale přesvědčená o tom, že je to o Jirkově hlavě, jeho nastavení. Kdyby chtěl, mohli by mít spolu normální vztah, i když je o tolik starší. Má obavy, že je to jen otázka času, kdy od něj odejde, protože není šťastná. Nechce ji jako ženu, partnerku, ale jako pečovatelku. Navíc je oba štve věkový rozdíl. Každého ale z jiného důvodu.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Tamara svému staršímu muži trochu křivdí ve svém pohledu na jeho potřeby. Její partner nechce pečovatelku, což je představa, která Tamaru děsí. Věkový rozdíl jedné generace se zkrátka časem přirozeně projeví. Po delším období v takovýchto nerovných vztazích zmizí prvotní „dopaminový rauš,“ který zastírá věkový rozdíl a s ním i rizika, která s ním do budoucna souvisí. Tamary muž si jen dovoluje chovat se adekvátně ke svému věku a zážitek prodělaného infarktu ho jistě poučil natolik, že na rozdíl od jiných starších mužů, kteří jsou nuceni před svými mladými partnerkami předstírat živelnost a mladistvou energii, již poznal své limity. Původní pocit, že s mladou partnerkou je „nesmrtelný“, vzal za své kvůli neúprosné realitě věkového rozdílu.
Tamara je rozčarovaná z reality, je přesvědčená, že kdyby Jirka jen chtěl… Problém je však v tom, že Jirka buď zcela oprávněně nechce, nebo nemůže. Tamary očekávání, že se právě jejímu staršímu partnerovi vyhne proces stárnutí spolu s přibývajícími zdravotními problémy a spolu s tím i přirozený úbytek energie a dřívější živočišnosti, nebyl reálný.
Trochu mne zaráží, že místo toho, aby se Tamara snažila najít východisko z rozdílných potřeb pro své prožívané aktivity po kterých touží, rovnou přemýšlí o odchodu od Jiřího. Do každého vztahu patří určitá reciprocita. Výměna. Tamara by si měla vzpomenout, proč se kdysi do Jiřího zamilovala a upřímně si položit otázku, zda ho stále miluje natolik, že ustojí tyto změny a přijme riziko, že časem se opravdu může stát tou osobou, od které se bude péče o partnera očekávat.
Pokud to takto necítí, bylo by vhodné, aby oba partneři vědomě přijali důsledek svého rozhodnutí a nenaplněnosti vzájemného očekávání. Jiří zažil krásné období
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Věčně a vděčné téma, věkový rozdíl mezi partnery. V případě, že je ta láska tak velká, že bez sebe nemůžou být, je nejlepší nechat si každý své zázemí, bydlení a svobodu. Žádný sňatek, žádné sestěhování, žádné děti. Slečna byla atraktivní, místo, aby si vybudovala svou kariéru a vlastní bydlení, tak se nechala uhnat člověkem, který tohle všechno měl a mohl se přetrhnout, aby se s ní o to rozdělil. Ani jeden z nich nedomyslel, že za x let už to nebude taková legrace. Poměr 25 a 45 může být zajímavý, ovšem třeba 50 a 70 nic moc. Asi neuměli nebo nechtěli počítat. Tam se málokdo dostane, protože až tak daleko to žena dojít nenechá. Zajímavé je, že si o generaci mladší ženy nevybírají zedníky, instalatéry, prodavače, atd, že koukají výš. Dneska může bývalá atraktivní slečna začínat od začátku, když se rozvede. Mohla mít dávno svoje bydlení a kariéru.. Nebo mohla mít rodinu s věkové přiměřeným chlapem. Oběma po právu...ona ho zřejmě uštvala, se stejně starou ženou by si možná infarkt neuhnal. Dál jí zázemí a domov, chtě nechtě by měla teď udělat ona něco pro něj. Sportovat a výletovat může s kamarádkou. Chápu pána, že není schopný ani ochotný ráno do bazénu, odpoledne na kolo a večer na tancovačku.
Mě by zajímalo co si Tamara myslela v době kdy ji uháněl. Jako, že je starší ale i přesto bude do konce života stejný? Já jsem se svým partnerem 13let mezi námi je věkový rozdíl 11let a navíc jsme rozdílní jako pes a kočka, ale i přesto jsme spolu rádi. Zrovna včera večer jsme si povídali o tom co všechno jsme spolu prožili a jak jsme se od začátku vztahu změnili. Partnerovi je 43 je ve skvělé formě, ale už to není jako když mu bylo 20 že a taky nevím jaký bude až mu bude 60. Třeba teď si občas děláme srandu, že je třeba šetřit na terénní kolečkové křeslo nebo že mu koupím takový skútr co používají důchodci nebo se ho zeptám jestli chce k narozeninám kyslíkovou masku a takové srandy... Ale i tak nevím jaký bude až zestárne, jestli z něho nebude protivný dědek nebo jestli bude tak nemocný že bude potřebovat mojí péči. Ale zase vím že ať už bude jakýkoliv tak ho přece neopustím jen proto že nebude takový jaký je třeba zrovna teď. Pokud bude potřeba a budu na to stačit tak se o něho postarám a pokud to nebudu zvládat tak si seženu někoho na výpomoc, ale rozhodně bez něho nebudu chtít být. Upřímně už teď doma funguju jako servis v hotelu, ale to taky proto, že jsem si tak partnera i syna naučila, ale na druhou stranu když partner i syn vidí že jsem unavená nebo je toho na mě moc tak se o sebe postarají sami a nebo mi sami od sebe pomůžou a nemusím se ani doprošovat. Ale to je teď a jak říkám nevím co bude v budoucnu, ale určitě se na svého partnera nevykašlu.
Mužskej 64 roků? To není žádný věk. Tamaře je tedy 44 roků. Kdy si ho brala? Kolik jí bylo? Jak, že se nechala uhnat? Přece ji nemohl nijak donutit. Asi byl finančně a jinak situačně zajištěný, tak jí to bylo sympatické. Mají děti? Asi ne, to by se ta ženská tak nelitovala. A co kdyby si vzala svého vrstevníka a ten jí ve 40 zemřel např. na rakovinu? Nebo měl autonehodu a přestal být mobilní? Zřejmě jde o velice povrchní ženskou.
Kdy se brali ? Před 20, 10 , 5 lety? Měli, mají děti? To je brblání o ničem.
Ostatně onemocnět se dá i ve 44. Pak by na tý sedačce mohli spolu opravdu sedět a řešit, kdo jim bude dělat posluhovačku. Život je holt trochu kostrbatej.
Tamara ze sebe udělala hotovou světici - brzdou pro ni byl velký věkový rozdíl, ale když ji tolik uháněl..... Já myslím, že jí nedržel u hlavy devítku, aby si ho vzala a její rozhodnutí jistě dost souviselo s faktem, že on už musel být v té době finančně zajištěný, atd. Samozřejmě ona je teď v relativně dobrým věku po čtyřicítce a doma má v podstatě "otce" (dříve se kluci krátce po dvacítce - někteří i dříve - ženili a měli dítě). Znám ze svého okolí pár podobně nesourodých dvojic - vždycky se rozešli v momentě, kdy žena dospěla do věku 40 + a její partner většinou absolvoval první infarkt, mrtvici, aj. A vždycky byli ti starší chlapi sportovci, akční, ale stárnutí se fakt zastavit nedá. Jasně, může se to stát, i když k sobě věkově pasujou, nicméně tohle je častější případ. V tom příběhu šlo o už rozvedeného chlapa, ale většinou to bývá tak, že tito chlapi vymění svoji "starou" manželku za mladší, protože se cítí jako šílení borci, nejednou by se ve stáří nejraději vrátili k manželce, jenže už bývá pozdě, není kam se vracet.... Není mi líto ani jednoho z aktérů - oba měli možnost volby před lety a nikdo je do vztahu nenutil.
V dnešní době 64 let není žádný starý věk. Znám mnoho i starších lidí, kteří také mají nějaké problémy, to je samozřejmé. Nakonec vláda chce, abychom pracovali do 67 let. Ale kdo se pohybuje a chce ještě normálně žít, tak to jde i s hendikepem. To je opravdu spíše v hlavě a lenosti, potřeba mít ošetřovatelku. Je to sobectví.
To už tu bylo asi pětkrát, jenom se mění jména. A je to pořád totéž, dvacet let rozdíl je prostě moc. To dožene každého. Je to celá jedna generace. Stačí si představit, že ten muž už měl po maturitě a chodil s děvčaty, zatímco jeho nynější manželka byla nemluvně v plenách.
Kromě toho Bc. Karin Emily vychází z chybné premisy, že Tamara toho Jiřího kdysi milovala. To se nikdy nestalo. Bylo to její pragmatické rozhodnutí, že rozvedený starší manažer je vhodný pro manželství, sama si ho vybrala a tak teď má, co chtěla. Celý problém bude spíš v tom, že už stihla jeho peníze utratit, a kdyby případně něco zbylo, tak ho obere při rozvodu. Nebude první ani poslední. Navíc příběhu chybí konec, visí tam nedokončená věta o tom, jak Jiří zažil krásné období... což je asi i pravda. Ale co zažije teď, to mu ani nepřeju ani nezávidím. 
Přesně takhle jsem to měla i já... muž byl starší o 10 let. Do cca 55 let to byl aktivní člověk, který nezkazil legraci, byl vtipný, rád cestoval. Měl samozřejmě spoustu záporných vlastností, ale dalo se to přežít. Po infarktu se z něho stal sebestředný ufňukánek, který si denně měřil tlak, pozoroval se, nutil mne vařit mu středomořskou stravu (a večer si denně u televize popíjel pivo a kouřil). Jeho bolestínství a nezájem o okolí včetně mne vyústilo v rozchod. Nechtěla jsem už dál být jen ošetřovatelkou, služkou a vrbou, která naslouchá jeho lamentování na nespravedlivý svět. Dnes jsem sama, ale spokojená.