O víkendu dávají film Madisonské mosty. Pokud moji zpověď redakce uveřejní, tak už bude vlastně minulostí.
Je to film mého života, pokud se to tak dá říct. Je v něm celý můj život, který právě změnil jeden muž, s nímž jsem se setkala úplně náhodou. Jen s tím rozdílem, že já jsem odešla...
Odešla jsem z Prahy, z velkého města na vesnici. Odešla jsem dobrovolně, a původně i ráda. Měla jsem po krk nevšímavosti, spěchu a zamračených lidí. Při budování nového hnízdečka bylo pořád co dělat, seznamovala jsem se novým prostředím. Jsem docela komunikativní člověk, takže nemám problém se dát s někým do hovoru nebo někoho pozvat na kafe.
Nemínila jsem zde zakrnět, a protože jsem se už od mládí zabývala různými ručními pracemi, začala jsem pořádat různé kurzy. Manžel byl rád, že se „integruji“ do nového prostředí, v podstatě byl rád, že se mnou nemá problémy (se steskem po blízkých a kamarádkách) a v pořádání kurzů mne podporoval. Ve vyučování jsem vysadila jen na půl roku, kdy jsem byla doma s Honzíkem, jinak jsem s ním všude chodila.
Ano, ještě jsem nenapsala, čím se zabýval můj manžel. Měl firmu na výrobu nábytku, občas nějaké mé výtvory dával klientům jako bonus k zakázce. Nejdřív mne to těšilo, ale časem se jeho chování změnilo. Časem už jen „objednával“ a ani se neobtěžoval požádat či mi za výrobky zaplatit aspoň režijní cenu. Jeho firma se tak nějak plácala, pokud vím tak stále plácá, mezi životem a smrtí.
Jeho nálady začínaly být velmi kolísavé, „byznys“ se nerozjel tak, jak by si tenkrát býval představoval, a nejednou se na mne i na Honzíka utrhl. Zastání jsem nenašla ani u tchyně (ta propagovala teplý a bezproblémový rodinný krb, kdy příčinou nálad jejího syna jsem byla já, protože místo abych pečovala o blaho rodiny a uklízela, tak jsem pořádala kurzy a zajímala se aktivně o novinky v oboru), ani u mamky – ta mne ale varovala, že manželské problémy si budu muset řešit sama.
Jednou na kurz malování textilními barvami přišel muž se svojí dcerou, asi tak devítiletou. Překvapilo mne to, ale bylo mi to sympatické. Pak začal chodit pravidelně – na pletení pedigem, na výrobu adventního věnce...
Takhle jsme se poznávali asi rok, až přijel i na týdenní prázdninové soustředění. Tam jsme se domluvili a já s pětiletým Honzíkem asi měsíc poté odjela za ním.
Nelituji toho, mám svědomí čisté. On žádnou rodinu nerozbil, já se rozhodla sama. Já jsem žádnou rodinu také nerozbila, žena od nich odešla, když byly Haničce tři roky, a on od té doby žil sám.
U prvního manžela bych se časem proměnila jen ve služku a pomocnici v domácnosti, s Mirkem mám naopak spoustu energie, váží si mne a povzbuzujeme se navzájem. Honzíkovi je letos patnáct let a nedávno mi mezi čtyřma očima řekl, že s Mirkem je mnohem větší sranda než s tátou.
Někde není na škodu odejít...
Adéla
Nový komentář
Komentáře
Poslední dobou hodně přemýšlím... měla jsem spokojené manželství...měla... a manžel si myslí, že stále máme, je tu ale jeden problém,.... jako bych neexistovala. U filmu jsem plakala prvních dvacet minut, kdy sem cítila, že je to o mně. Pak si to přepnul na něco zajímavějšího a ani si nevšimnul, že mi tečou slzy. Nemá rád tyhle filmy. Byl to i můj příběh . Taky nikdy neodejdu. Nedávno jsem četla nadpis článku v "Žena dnes" na který jsem nepřestala myslet "Lepší prožít dva roky naplno, než dvacet let nudy"........ co s tím ? ? ? Ale možná už taky nikdy nikoho takového nepotkám....
Jo jo, není nad dobře rozvedené manželství
Adelo, super, nekdy se holt clovek musi rozhodnout, a ty ses evidentne rozhodla dobre. Gratuluji k odvaze!!!!
Jakto, že jsi nerozbila žádnou, rodinu? A co ta tvoje?
abigail: No...já jsem tedy realista ohledně toho,co kdo píše na netu a jaká je skutečnost
A co se týče rad, myslím,že zrovna Sarume je na ně fakt expert 
Deafina: Stejně to bylo nervy, úplně jsem to prožívala s ní
Kadla: Mluvit - proč ne,ale ne exhibovat při každé příležitosti
Madisonske mosty mi jako film pripadaly absolutne o nicem.
Jaštěrička: Vidíš a já jsem třeba zrovna člověk, který s lidma mluví o těch pozitivních věcech a těmi negativními své okolí nezatěžuje... Každý je prostě jiný.
Kadla: Kritiku si představuju jinak.Na svůj názor mám snad zatím právo,ne? A ten může být klidně odlišný bez toho,abychom po sobě hned vyjížděli.Přečti si pořádně,co jsem napsala-že jí to přeju.Jen mi to přjde komický,jak se to objevuje na všech diskusích,ať to s nima souvisí nebo ne,vždy na to přijde řeč. Obvykle lidi,který jsou spokojení,skutečně nemají potřebu to při každé příležitosti otloukat druhým o hlavu - ono to na nich je vidět i bez toho.
opr. obsazeni
Medisonské mosty je krásnej Film opravdu myslím si ,že se to i může stát tak jak v tom filmu taky jsem si pobrečela ,ale herecké osazeni taky udělá své
bylo super co dodat ??? ,
tudlik: Clint Eastwood nejel za nimi, alebrž před nimi.
Proč by o tom nemohla psát? Já taky neustále vykřikuju do světa, jak jsem šťastná, že jsem našla odvahu se rozvést a jak jsem teď spokojená. Vykřikuju to do světa proto, že mě samotnou neustále překvapuje, jak se mi strašně ulevilo, jak se teď cítím dobře a v pohodě - jak jsem se už 15 let necítila. A tak mám potřebu to říkat nahlas. Proč za to Sarume kritizujete?
Ta scéna v tom filmu jak ona jede autem s manželem a Clin Eastwood za ní, je šílená, to mi drásalo nervy.
Jaštěrička: přesně tak, kdo je v pohodě nemá potřebu to vykřikovat do světa. Kromě toho-spokojené manželství to je běh na dlouhou trať, takže hodnocení by mělo přijít na řadu až po 10-15 letech.
Jinak k článku- pokud se žena v manželství cítí jako služka, je to čistě její problém, že tak dopadla a svého manžela by z toho obviňovat neměla
no ale tohle srovnání s filmem není úplně tak přesné.. protože v madisonských filmech hrdinka neodešla z manželství, které bylo funkční, manžel ji měl rád, akorát to nemělo jiskru a časem velmi zevšednělo...
tady adéla odešla z manželství, které nefungovalo
prostě jsou tam trošku rozdíly..
sarume: Mě nic
Jen mi přijde komický,jak na každé diskusi,na které se ukážeš ,neustále obhajuješ a mluvíš o svém novém manželství.Obvykle člověk tuhle potřebu nemá,když je vyrovnaný a v pohodě.