Jitka je se svým mužem přes třicet let, jejich děti odrostly a oni zůstali sami v bytě. Vladimírovi je dneska 60 let, je o něco starší než Jitka, ale jak sama popisuje, chová se, jako by mu bylo snad o deset nebo patnáct let víc. Rezignoval na své koníčky, nic ho nebaví a jen protivně odsekává. Také ji neustále kritizuje. Jitka si nepamatuje, kdy se spolu naposled zasmáli.
Foto: Shutterstock
Když se Vladimír zasměje, je to spíš posměšek a říká to tak, aby Jitku rozladil. Nikam se mu nechce, Jitka má ale spoustu energie na to chodit na procházky, ráda chodí do kina nebo s kamarádkami jezdí na odpočinkové víkendy do lázní. Jak rády by jela s Vladimírem, ale on odmítá jet kamkoliv. Buď je to drahé, jsou tam lidi, na které se nechce dívat, případně tam špatně vaří nebo je to daleko.
Jitka si poslední rok uvědomuje, jak ji to mrzí a vyčerpává. „Ten vztah se vyžil a už není k životu,“ popisuje aktuální situaci. Zkoušela s ním o tom mluvit, ale nemělo to úspěch. Tak se rozhodla, že ho opustí. Koupí si pejska, bude se scházet s kamarádkami a bude cestovat. Chvílemi se bála myslet na to, že to chce udělat. Cítila vinu, že by ho nechala samotného. Jenže, když je doma, on si jí skoro nevšimne. Jen se zeptá, co bude k večeři a kdy to bude, jejich komunikace je velmi strohá.
Dnes ale ví, že její rozhodnutí má víc plusů než mínusů. Jen to musí udělat. Tak si své rozhodnutí naplánovala jako vlastní, trochu pozdní vánoční dárek. Vánoce zvládla, ale manželovi to řekne hned po svátcích. Pak se domluví s dětmi, že odejde, aby jí pomohly se stěhováním, už se domluvila s kamarádkou, která jí pronajme malý byt v jejich domě a začne nový život.
Proč neprožít po padesátce ještě další roky aktivním životem? Nechce hledat náhradu za manžela, jen se chce radovat a nestresovat se, co zas bude doma za výčitky, komentáře, co zas udělala špatně nebo co neudělala.
K článku se nám vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Způsob a tempo, jak stárneme se v mnoha ohledech liší. A naše potřeby jsou ovlivňovány i množstvím energie, která ubývá, ale také pohodlností a rezignací na aktivní prožívání života. Jitku trápí, jak její manžel zdědkovatěl a v kontrastu s její vlastní aktivitou došla k závěru z manželství odejít.
Z článku vyplývá, že je již rozhodnuta, a dokonce má naplánováno vše praktické, co s jejím novým životem souvisí. To, zda dostával manžel jasné informace tom, že uvažuje o odchodu z manželství, nebo zda dostal nabídku vše řešit v párové terapii se Jitka nezmiňuje.
V každém případě Jitka má právo na aktivní život, kdy bude prožívat život po svém, bez ohledu na manželovo mormonství a zraňující připomínky. Jak sama vypočítává - děti jsou již dospělé, a pokud jejich svazek není zatížen finančně, či její manžel není nemocný nebo invalidní, je zde prostor pro dospělé a svobodné rozhodování o svém životě.
Manželství, pokud nepřejde po odchodu dětí do kvalitního a respektujícího partnerství, již neplní úlohu, pro který bylo původně založeno. A vzhledem k možnostem, jak lze kvalitně prožívat život a naplňovat ho příjemnými a rozvojovými aktivitami nemá smysl ztrácet čas.
Pokud manžel nemá zájem ke společným aktivitám a nechová se ohleduplně a s respektem k Jitčině odlišným potřebám, nemá smysl zůstávat v roli kuchařky, která ani není oceňována. Pokud ve vztahu zmizí oboustranná péče a zájem, vztah uvadá a časem se vyžije. Na život dle našich potřeb máme právo, tím spíše, když jsou splněny rodičovské povinnosti, které přinášely mnohá omezení. Je zdravým rozhodnutím náš zbývající čas bezezbytku a naplno využít.
|
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Mě zaujalo tohle: "Pak se domluví s dětmi, že odejde, aby jí pomohly se stěhováním" Živě si představuju, jak ty děti nadšeně poběží matku stěhovat. Zjevně nic netuší stejně jako jejich otec a ona očekává, že to pro ně bude v pohodě a pohrnou se jí pomáhat?
Nečetla jsem všecky příspěvky, ale dost se tady mluví o rozvodu. Ona přece nestojí o rozvod, ale chce se přestěhovat. Aby ji manžel nedeptal. V tomhle jeho věku by (vdávat se tedy určitě znovu nechce) udělala chybu. Rozvedená paní nedostane vdovský důchod, pokud by její exmanžel zesnul. Když budou stále manželé, tohle ji trápit nemusí. A pochybuju, že by tajně nasekal dluhy a ona to pak musela napravovat. Chválím jí, že chce bydlet jinde a mít svůj klid.
Má za manžela mormona?! To se jí fakt nedivím
Každá mince má dvě strany. Neznáme postoj manžela. Možná rozluku také uvítá. Nedej bože, v jeho životě se objeví jiná žena. Mám kolem sebe několik případů. Začnou dělat dusno, nedávají děti a v jednom příladě se vrátila domů, jen aby ho neměla jiná.
No tak to chcípne chudáček, když mu nikdo nedodá večeři až pod rypák.
Zajímalo by mě,co by nám řekl manžel . Jestli do něj neustále šije že je líný, nudný,.. A jinak soužití lidí je o toleranci. A když má s kým jezdit na výlety, tak ať ho přestane nutit do něčeho co nechce. Můžou si žít každy po svým, ale dál vedle sebe. Třeba by se jejich vztah srovnal. Třeba jo, třeba ne.
Kdo by to už řešil v tak vysokém věku. Kdo chce odejít, tak proč ne. Je to jeho volba že příjde o partnera a společný majetek.
Promiňte, ale paní nenapsala jak to mají se sexem. Jestli se mají ještě natolik rádi, že jsou schopni fyzického kontaktu - objímání,pohlazení,sexuální styk....
Vladimír je se svou ženou přes třicet let, jejich děti odrostly a oni zůstali sami v bytě. Vladimírovi je dneska 60 let, je o něco starší než Jitka, která se ale chová se, jako by jí bylo snad o deset nebo patnáct let méně. Většinu času tráví mimo domov, pořád je někde s kamarádkami, na Vladimíra téměř nemá čas. Také ho neustále kritizuje. Vladimír si nepamatuje, kdy se spolu naposled zasmáli. Jitka se mu posmívá, že zestárl, a pořád ho popichuje, že on chce být doma a nikam nechodí. Vladimír celý život pracoval, aby zajistil rodinu, aby se Jitka a děti měli dobře, nic jim nechybělo, třicet let dělal všechno pro rodinu a na sebe a nějaké svoje koníčky neměl nikdy moc času ani peněz, ostatně Jitka by to jistě nerada viděla, kdyby se věnoval něčemu jinému než rodině. A teď je konečně splněno, děti odrostly, osamostatnily se, a Vladimír by snad mohl mít i nějaký čas pro sebe. Ale už mu bylo 60 let, je unavený, zdraví není jako ve třiceti, do důchodu má ještě dobrých pět let, a je rád, že má práci, že věci víceméně hladce fungují, a že nemusí řešit žádné existenční problémy. Po práci si chce sednout, číst si, odpočívat, možná vidět nějaký film, nikdy nebyl velký sportovec a po šedesátce nemá potřebu se honit na kole, nebo chodit po kopcích a dokazovat, že je stále mladý. Jen vysvětlit to manželce nějak nedokáže... nebo to ona odmítá aspoň trošku pochopit?
Má smysl, aby člověk zůstával ve vztahu, ve kterém mu to z jakýchkoli důvodů nevyhovuje? Nemá, protože to pak není život, ale přežívání. Je úplně lhostejné, jestli tuto situaci řeší muž a nebo žena.
Stejný problém mají moji rodiče, jen obráceně. Otec dělá všechno za matku a ta jen frfle, věčně nespokojená a protivná. Rád by si pořídil pejska a žil aktivním životem. Ona mu ve všem brání, nic mu nedovolí a ještě se diví, když on tráví svůj čas v garáži, aby měl od ní chvíli pokoj. Kdyby se rozvedli, budu velmi ráda, protože by se táta konečně z tohoto pekla osvobodil.
Souhlasím víceméně s ostatními, Jitka to moc promyšlené nemá.
Tak já jí nastíním, co ji čeká, aby ji ty romantické představy přešly:
Finančně zabezpečená asi moc není, když míří do pronájmu. A i když je to pronájem u kamarádky, stejně bude muset platit, jako by nebyl. Kamarádka si volný byt nedrží proto, aby dlouhodobě podporovala Jitku, ale aby měla nějaký pasívní příjem třeba na to cestování, A když jsme uz toho, vůbec bych Jitce nedoporučovala, aby si ten pronájem hledala právě u kámošky. Kšeft a přátelství se nemají míchat, jinak reálně hrozí, že přijde časem o obojí. O kamarádku i o byt.
A co tu máme dál?
No ty finance samozřejmě.
Jitka se vidí, jak cestuje, výletuje, chodí do kina.
Super.
Uvědomuje si, že ten pronájem jí vč. energií z příjmu ukousne min. 10-12000 a na tu platbu bude sama, ne společně s manželem? Kolik jí zbyde z výplaty po zaplacení jídla, zařízení toho bytu a případných oprav? Taky na to, že může onemocnětm už musí myslet a je ve věku, kde je to dost pravděpodobné. Takže každopádně našetřit na pár měsíců na nájem, pronajímatel se neptá (ani když je to kamarádka), jestli máte raka nebo ne?
Kolik peněz zbyde Jitce na to cestování a do kina?
Navíc bude živit psa, jeho zvěrolékaře a cena za ubytování pejska v našich penzionech taky nebývá zanedbatelná.
Ale no fuj. A ještě k tomu na vánoce...
Inu, Jitka jistě má "právo". A její manžel žádná práva asi nemá, nebo nevím. Být to moje matka, stydím se za ni. Ale co už, no, pomohla bych jí s tím stěhováním, a to by bylo naposledy, co by mě viděla. Dál už by si mohla žít svůj radostný život s pejskem, ale beze mě, vůbec by mě nezajímalo, že ona taky stárne, že třeba může onemocnět a potřebovat pomoc... kdepak. Tu pozornost bych věnovala otci. Jí už ne. 
Možná se to dalo řešit dohodou s manželem. Oba si budou žít svůj život a bydlet pořád pospolu.
Manžel je o několik let starší. O kolik? Jitka si představuje, že se jí výrazně zlepší život k lepšímu, když se od manžela odstěhuje. Kamarádka jí pronajala byt. Život podle vysněných představ neexistuje. Děti se naštvou, protože opustí jejich otce a ten je začne obtěžovat svými problémy a náladami. Kamarádka se Jitce věnovat nebude, má dost svých aktivit. Má Jitka v záloze jiného muže? Ten bude mít vlastní minulost, která se s ním potáhne do dalšího vztahu. Najít si k sobě partu kámošek, které jsou svobodné, mají volný čas a budou ochoty s Jitkou podnikat všechno to, co si představuje, to bude též těžší, než si Jitka myslí. Každý člověk kolem padesátky je něčím zaměstnán, má svoje vztahy, závazky, děti, svoje nálady, své zájmy. Už jen ta věta, že si Jitka koupí psa a bude cestovat. Bude cestovat sama anebo se psem? Kdo jí ho bude hlídat? Nemyslím, že to má Jitka promyšlené do detailu.