Dokážete si to vůbec představit? Jak byste se s takovým osudem vyrovnávali? Kdo nezažil, asi nikdy nepochopí. Naskytla se nám příležitost do jedné takové rodiny nahlédnout a udělat o ní reportáž.
Jmenují se Šavarovi. Mají pětiletého, mentálně, smyslově a tělesně postiženého syna Románka. Románek je navíc nevidomý, po prodělané mozkové obrně ležící, epileptik a jeho mentální vývoj se zastavil na úrovni šesti měsíců. Narodil se předčasně v šestadvacátém týdnu těhotenství jako první z dvojčat. Jeho sestřička Nikolka bohužel po třech měsících zemřela. Románkův stav je prý nezvratný.
Trochu moc na jedno dítě a jednu rodinu, nemyslíte? Naštěstí se jim po roce narodila zdravá holčička Julie, která jim dodává sílu, optimismus a naději.
Za rodinou Šavarových jsme se vydali do moravských Halenkovic – vesničky poblíž Napajedel.
Byla jsem odhodlaná jet sama autem, ale upřímně řečeno, z dé jedničky mám trochu hrůzu, takže jsem přivítala Radkovu nabídku, že mi bude dělat řidiče a zároveň fotografa. Sešli jsme se v šest, nastavil GPSku a vyrazili jsme.
Cesta ubíhala nad očekávání celkem bez problémů, ale jak jsme se blížili, začala se mě zmocňovat tréma. Jak se budu tvářit, nebudu klást necitlivé otázky, nedopustím se nějakého trapasu? Přece jenom, nikdy jsem se s žádnou takovou rodinou nesetkala a nebyla jsem si jistá, jestli to zvládnu.
A jak budou reagovat oni? Nebude jim nepříjemné, že jim někdo cizí vstupuje do soukromí a ještě chce o něm psát? Je to přece jen citlivé téma a snadno spadnete do role slona v porcelánu. Můj tok myšlenek přerušil Radek. „Kam dál, máš přesnou adresu?“ A začal něco vyťukávat na GPSce.
Stanuli jsme na okraji obce s půvabným názvem Halenkovice, která se rozprostírala mezi romanticky oblými kopci chřibské pahorkatiny.
Zavolala jsem panu Romanu Šavarovi a jeho příjemně optimistický hlas trochu rozptýlil mé obavy. „Než popisovat cestu, bude jednodušší pro vás zajet.“ Za chvíli přijel modrý favorit a z něho pokynula ruka, abychom ho následovali.
Zaparkovali jsme před rodinným domem, kde Šavarovi bydlí s Romanovými rodiči. Vystoupali jsme po dřevěných schodech do prvního patra.
První, co mi v jednoduše zařízeném obýváčku padlo do oka, byla zvláštní židlička se stolečkem. Než jsem si to zajímavé vozítko stačila prohlédnout, přišla paní Šavarová. V náručí držela Románka – chlapečka s tenkýma pavoučíma nožkama. „On spinká,“ řekla jsme pološeptem… a první trapas byl na světě. Románek je nevidomý a oči otevírá jen výjimečně, jak jsem se později dozvěděla. Ale maminka Petra, zřejmě zvyklá na podobné reakce neznalých, to přešla s úsměvem, předala Románka tatínkovi a podala mi ruku.
Prvotní oboustranné rozpaky rozčeřila i čiperná Románkova mladší sestra Julinka, která proplouvala mezi rodiči a stydlivě se před námi schovávala.
Petra nám nabídla kávu, skvělé oříškové řezy a začali jsme si povídat. Byli nesmírně otevření, srdeční a žádná, ani ta nejintimnější otázka jim nebyla proti mysli. Přestože si prošli neuvěřitelně těžkým obdobím, mnoha krizemi a tvrdými zkouškami, vyzařovala z nich nesmírná pohoda a síla. Svůj osud přijali smířlivě a tvrdí, že nejhorší už mají za sebou a teď se těší z každého sebemenšího pokroku, který Románek udělá.
Třeba jen to, že se dokáže přetočit na posteli, vyvrací tvrzení lékařů, že bude jen bezvládně ležet. Že projevovuje své city. Radost i nelibost. Že se směje a někdy i pěkně vzteká. Že podle hlasu rozezná jednotlivé členy rodiny, že dokáže vyjádřit, kdy chce jít spát, co mu chutná a že začíná „žvatlat“.
Během našeho hovoru se spokojeně převaloval na obrovském kruhovém polštáři, který mu nechali vyrobit. Tam se cítí v bezpečí. Bohužel, za chvíli budou čtyři stěny domova to jediné, co bude Románek znát. Jak roste, začíná mu být kočárek, ve kterém ho vozí, už těsný. A na nový, který stojí 
kolem padesáti tisíc korun, rodiče s nízkým příjmem nedosáhnou
Bez něj se nedostane ven, nemůže jezdit do speciální školky pro postižené děti ani do lázní, které mu každoročně pomáhají.
A to byl hlavní důvod naší návštěvy. Chceme Románkovým rodičům pomoct, udělat něco pro lidi, kteří si svůj osud nevybrali, ale s nesmírnou pokorou ho snáší.
Pozorovala jsem ty dva mladé rodiče, jak láskyplně objímají své děti a nečiní mezi nimi rozdíl. Na obě jsou stejně pyšní a radují se z každého jejich úsměvu. Došlo mi, jak si my lidé, co si životem proplouváme bez újmy, toho málo vážíme, bereme to jako samozřejmost, a trochu jsem se zastyděla.
Závěr naší návštěvy měl pro mě překvapivý konec. Pan Šavara mi Románka posadil na klín. Nevzpouzel se, neplakal ani neštípal, což prý občas cizím lidem dělá, ale schoulil se ke mně a za chvíli spokojeně usnul.
„Asi je mu u vás dobře,“ řekli oba svorně a pro mě to bylo to největší vyznamenání.
Žena - in navázala spolupráci s občanským sdružením Život dětem a domluvila se s ním, že založí sbírkové konto, na které budou moci její čtenářky přispět.
Z mnoha dětských osudů jsme si vybrali Románka Šavaru. Rozhodli jsme se uspořádat sbírku a přispět tak na koupi nového, většího kočárku, bez kterého by byl postižený Románek odkázán přežívat jen v bytě, bez možnosti dál se rozvíjet a poznávat to málo, co mu život nabízí.
Skládací rehabilitační kočárek TOM 5 Streeter stojí 56 666Kč. Firma Patron ho vyrábí zakázkově, konkrétnímu dítěti na míru. Pojišťovna hradí částku 21 000 Kč. Zbývá tedy 35 666 Kč, na kterou bychom se rodině rádi složili.
Pomůžete také, milé čtenářky?
Pokud se k nám chcete připojit a přispět stejně jako my na kočárek pro Románka Šavaru, svůj finanční příspěvek můžete posílat na sbírkové konto, vedené u České spořitelny, a. s., č. ú.: 83297339/0800 a variabilní symbol 2323.
Tímto variabilním symbolem je označeno sbírkové konto magazínu Žena-in, na které přispěje nejen redakce, ale věřímě, že i naše čtenářky. O výši částky vás budeme průběžně informovat.
Děkujeme všem, kteří nejsou lhostejní
ROZHOVOR S ROMÁNKOVÝMI RODIČI SI MŮŽETE PŘEČÍST ZDE
Nový komentář
Komentáře
bela1 — #145 Né, no to si děláš srandu
Článek jsem nedočetla.... mám doma dvě malé děti (6 m a 3 roky) a takovéto články prostě schopná přečíst nejsem. Ale přispěju ráda, nějaké penízky se určitě najdou, už mám napsané číslo účtu.
Držím rodičům palce a přeju hlavně hodně duševní síly to všechno zvládat a být alespoň v rámci možností štastná rodina.
monca13 — #148Máš někde odkaz na ten článek..na ten rozhovor s tebou?
Ráda bych si připoměla co byl tvůj sen, co jsi si přála.
Pořád se mi mate v hlavě, že to bylo bydlení v Praze..dům v Praze..nebo tak nějak.
A nezlob se, to ti fakt žádná sbírka nedá.
Ale třeba si to špatně pamatuju, třeba to bylo jinak.
To ale neznamená, že sama nic nepošlu. I když jsem zklamaná, nejsem zlá ani nepřející.
Už jste se naučili pořádat sbírky?
A dokonce sami, ne přes Člověka v tísni nebo nějakou jinou organizaci.
Myslím, že na tohle "rýpnutí" mám právo, i když už od vás nic nechci.
Je to pěkné svinstvo.Pojištovna by měla zaplatit takto postiženým lidem všechno.Lidi platí jako mourovatí a pořád na nic nejsou peníze.Dnes se zase snížili úhrady na léky od pojištoven.Manžel platí každé tři měsíce přes 2.000Kč.A to až nyní předtím platil za lék Plavix přes 1400Kč.každý měsíc.Moje sestra má také postiženou dceru a za léky doplácí měsíčně také 1.500,-Kč.Je to nedůstojné člověka pořád někoho o něco prosit.Hlavně, že jiní, kteří se obohatili bůhví jak neví roupama co dělat a občas nyní utrousí něco na charitu.
Valca — #141 a od ktereho roku to plati ja jsem dostavala jen peči od 3 leta jinak nic
Přeji Románkovi ať napříč lékařským prognostikám dělá další pokroky a ať to je spokojené a šťasné dítě,k čemuž hlavně potřebuje lásku své rodiny,které si velmi vážím,a přeji jí hodně sil
http://www.reha.patron.eu/cs/katalog/detsky-program-reha-buggy/item-cnx30pyyy
http://www.reha.patron.eu/cs/katalog/detsky-program-reha-kocarky/item-t4xyk0yyy
Tanzánie — #138
1. ten kdo má dítě postižené a ohodnocené stupněm 3, dostává 9000 kč od UMO a k tomu 3600 kč od sociálky do 7 let dítěte.
2. ten kdo má dítě postižené a ohodnocené stupněm 2, dostává 5 tisíc kč od UMO a k tomu 4600 od soicálky do 7 let dítěte
bela1 — #130 Pokud dítěti, o které rodič pečuje a které zakládá nárok na rodičovský příspěvek, je přiznán příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, má rodič nárok na rodičovský příspěvek v poloviční výši
Jo už to chápu, je to dobře,
Pokud dítěti, o které rodič pečuje a které zakládá nárok na rodičovský příspěvek, je přiznán příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, má rodič nárok na rodičovský příspěvek v poloviční výši
Valca — #137 přečetla jsem si tvůj posl. příspěvek také 4x a také nerozumím
citace:
budu brát jako moje kamarádka jenom na dádu 9000kč péči+3600 rodičák, pokud je péče 5000 je to +4600
Ale řešit to s tebou nebudu..nevím.
- dala jsem jen odkaz, který čerpal ze stránek MPSV
http://www.mpsv.cz/cs/2
Tanzánie — #136 Tazi čtu to už po 4, ale asi jsem nějaká nevyspalá či co, můžeš mi česky vysvětlit ten první odstavec? :-D Ted mě sociálka řeší že budu brát jako moje kamarádka jenom na dádu 9000kč péči+3600 rodičák, pokud je péče 5000 je to +4600
http://srdickari.cz/web/index.php/socialni-prispevky/prodlouzeni-rodicovskeho-prispevku
SENSITIVESKIN — #132 Takhle sebekriticky bych to asi nevyděla. Nevím jak kdo má zkušenosti, ale hodně často se ukáže až po 32 týdnu že je dítě poškozené. A to ajk víte, už s tím neuděláte nic. To je zákon.
bela1 — #130 Ahoj, no já mám na postiženého 9 tisíc a na zdravého 7600, tedy to je na manžela víš. Ale tomu ted je též konec, na postiženého budu mít 9 tis kč, ale rodičák máš k tomu, víš to ,že máš nárok? Je k tomu 3600 kč nějak tak. Ono to dost lidi neví, taky jsem se s tím setkala, že toněkdo nevěděl. Toto trvá do 7 let, dále nevím. Ono se to stejně milionkrát ještě změní.
SENSITIVESKIN — #132 stačí číst
........Narodil se předčasně v šestadvacátém týdnu těhotenství jako první z dvojčat. Jeho sestřička Nikolka bohužel po třech měsících zemřela...
já bych chtěla vědět,od jakého věku je dítě postižené... a pokud se již takto narodilo a bylo jasné ještě v těhotenství matky,že se narodí nemocné, je to nezodpovědnost rodičů, že mu připravili takovej život!