Truchlení je přirozená reakce na fakt, že život už nikdy nebude takový jako dřív. Člověk má tendenci skutečný stav popírat, snažit se vytěsnit skutečnost, že ztratil oporu, vše, co považoval za neotřesitelnou realitu. Kromě úmrtí blízkého můžete podobnou emocionální reakci prožít i při rozvodu či rozchodu, odchodu letitého přítele na druhý konec světa za láskou či prací apod. Proces ztrát a opouštění patří k životu naprosto přirozeně, provází ho narušení psychické a citové stability, s nimiž se musíme postupně vyrovnat. Proces truchlení prožívá každý jinak intenzivně a různě dlouho.
Fáze truchlení
- Popírání – první reakcí je snaha nevěřit tomu, co se stalo. Hlava ani srdce ještě nejsou schopné si vysvětlit, natož zpracovat novou situaci, bolest a ztrátu.
- Hněv – hledání viníka mimo nás samotné, kladení si otázky proč?
- Smlouvání – hledáme cestu, jak vrátit původní stav. U úmrtí je to snaha nemožná, o to víc nás trápí, u rozchodu či rozvodu máme tendenci hledat cesty zpět, což může vést k bolestným konfrontacím.
- Deprese, odevzdání, bezmoc. Prohlížení fotografií stále dokola, nespavost, bolesti hlavy, plačtivost, utápění se ve smutku.
- Smíření se se skutečností – postupně přichází úleva. Začínáme přemýšlet o tom, jak žít dál, v nové situaci. Jaké výzvy před nás postavila a hledáme cesty, jak je uchopit.
Léčivý čas
Jednotlivé fáze nemusí přicházet v přesném pořadí, prolínají se, vracejí, přeskakujete z jedné do druhé. Stejně tak není čas určený pro dobu truchlení. Doba, po kterou se s novou životní situací vyrovnáváme je zcela individuální. Současná rychlá doba, která dává hlavní důraz na výkon a výsledky, procesu truchlení příliš nepřeje. Lidé neradi dávají najevo vlastní emoce a často se k člověku, který prožívá velkou ztrátu, nedokážou chovat. Nedostatek času na smíření se s novou životní situací, necitlivý přístup okolí či popírání vlastních emocí, mohou vést k dlouhodobým problémům a následným psychickým obtížím truchlícího.
Foto: Unsplash.com
Komplikované truchlení
U 10 až 20 % lidí se truchlení promění v proces, který neslábne, ale přetaví se v úzkosti a deprese. Přechází do chronického stavu smutku, ten narušuje schopnost běžného fungování. V takovém případě je potřeba pomoc psychiatra či psychologa, terapie, které pomohou člověku pojmenovat jeho traumatický stav a postupně ho odbourávat. Někdy i medikamentózně.
Jak se vyrovnat se ztrátou, smutkem a jak truchlit?
Neuzavřít se do sebe, o svém smutku mluvit. Dovolit si i radost ve chvílích, kdy máme pocit, že by nám udělalo radost jít do kina nebo na kávu s přáteli. Není to neúcta k zemřelému, je to přirozená obrana organismu a duše. Dodržujte rutinu a pravidelný životní režim. Choďte na dlouhé procházky do přírody, vzpomínejte. Nechte smutek plynout, postupně bude slábnout, a i když nikdy úplně nezmizí, začnete zase žít.
Obrátit se můžete také na odborníky z kliniky EUC.
Zdroj: www.euc.cz
Nový komentář