V břiše mám připraveného tvorečka pro výstup, a tak jsem, mimo jiné, prošla také peripetiemi výběru správného jména. Od dětství jsem si představovala, jak se bude MOJE DÍTĚ jmenovat obzvláště originálně a jen jsem se modlila, abych se nezamilovala do pana (například) Petrželky, což by zákonitě vylučovalo možnost využití mých kreativních variací. Naštěstí jsem se tedy zamilovala do pana Veselého, což poskytuje poměrně široký prostor pro výběr.

Hned, jak jsme zjistili, že v mém břiše je kluk jako buk, našla jsem na internetu seznam cca patnáctiset jmen, vytiskla a předala budoucímu otci, aby zaškrtal svůj výběr. Mezitím jsem se dočetla, že jméno do jisté míry určuje, jak se lidé k člověku staví. Jmenuje-li se nějak zvláštně, lidé od něj podvědomě očekávají zvláštní věci. Vylekala jsem se – co když ten můj tvoreček nebude chtít být zvláštní, bude chtít být naprosto obyčejný, a takovým očekáváním bude dozajista trpět!

Rozhodla jsem se tedy pro volbu spíše obvyklého jména a převzala od manžela seznam jmen, abych zaškrtala svojí volbu. Takto jsme se měli snadno dobrat úzkému výběru jmen, z nichž bychom během třeba jednoho večera, vybrali to pravé. Pan Veselý ale dostál svému příjmení a zaškrtal jména: Elvis, Job, Stojan, Ezechiel a Chrabroš. Velmi vtipné! Zaškrtala jsem jména  Marek, David, Tomáš, Lukáš. „Velmi nudné!“ posmíval se manžel. A nastalo to pravé hledání, ta pravá muka rozhodování.

Řekla jsem si, že Veselý se přeci jen jmenuje spousta lidí, a tak nebude zase úplně od věci, když zvolím zlatý střed – neobyčejné, ale ne úplně neobvyklé. Na papíře defilovala jména jako Kristián, Alfréd, Damián apod. a každé ze jmen jsem v tíze zodpovědnosti konzultovala s několika lidmi, hlavně však dětmi. Říkala jsem si, že děti jsou čisté, nezatížené, takže lépe odhadnou, zda je jméno hezké nebo ne. A také - právě děti pak budou vymýšlet případné posměšky – a já chtěla vybrat jméno, na které posměšek neexistuje. Cha! Existuje, na každé!

Mezitím jsem se spojila s matrikou, abych věděla, v jakých mezích se při výběru můžeme pohybovat. Zjistila jsem, že matrika má seznam povolených jmen. Přijdete například na matriku, sdělíte, jak byste chtěla, aby se vaše dítě jmenovalo a matrikářka vezme tlustou Knihu povolených jmen a zkusí tam jméno vyhledat. Pokud ho tam najde, máte vyhráno. Pokud ho v knize nenajde, musíte se obrátit na soudní znalkyni pro ověřování jmen a příjmení. U nás je takovou znalkyní nejspíše jediná žena, PhDr. Miloslava Knappová, autorka knihy „Jak se bude naše dítě jmenovat“ (cca 160,- - 180,-Kč,-, vydavatel Academia Kniha).

Spojila jsem se také s ní a zjistila, že jejím úkolem je především ověřit, zda jméno, jaké si pro své dítě přejete, existuje a jaká je jeho správná pravopisná podoba. Pokud jméno v kalendářích a knihách najde, vydá vám znalecký posudek o jeho existenci. S takovým posudkem dojdete za úřednicemi na matriku, na jejichž konečném rozhodnutí povolení, či nepovolení záleží. Pracovnice matriky mě však ujistily, že takto ověřená jména běžně povolují.

Poplatek za znalecké ověření se pohybuje v řádu stokorun – záleží na délce a odborné náročnosti hledání. Pokud znalkyně jméno nenajde, znalecký posudek nemáte a je na vás, aby jste existenci jména doložili. Nedoložíte-li – musíte vybrat jinak.

S manželem jsme nakonec vybrali jméno bez potřeby znaleckého posudku nebo hledání v knize a dokonce i bez potřeby listování v patnáctisetjmenném seznamu. Jeden z nás to jméno u večeře vyslovil, oběma se nám okamžitě zalíbilo a od té doby už neříkáme „to dítě“.  

      
Reklama