Ani jeden z přístupů není špatný, mylný nebo snad chorobný, jen je třeba říct, že přístup k hračkám číslo dvě bývá vnímán jako nový směr dvacátého prvního století. Nebudeme psát o škodlivosti některých hraček, ať už z hlediska škodlivých látek, které obsahují nebo bezpečnosti jako takové. Spíše zabrousíme do hraček z hlediska témat.  Realita, se kterou se setkáváme ve všech hračkářstvích a která v nás vyvolává pocit naprosté beznaděje, je ta, že nemáme šanci si všechny hračky v klidu prohlédnout, aniž bychom nestrávili v obchodě několik dní… Desítky krabic Lego, hračky od Matella, hračky pro nejmenší od značky Fisher-Price, interaktivní knížky od Albi, společenské hry od firmy Mindok, vše pro panenky od značky Zapf Creation nebo hračky Littlest Pet Shop a další a další a ještě další.
hr.jpg
Zdroj fotografií: Zuriel.cz

Výběr hraček dříve byl celkem pevně dán, neexistoval internet, dovoz zboží byl realizován zejména ze zemí Východního bloku, a pokud se k nám nějaká hračka ze Západu dostala, byla dostupná jen tomu, kdo měl bony. Dnes jsou hračky, se kterými si běžně hráli dnešní čtyřicátníci, padesátníci, považovány za retro hračky a slaví svůj velký comeback. Kdo z mužů by si nepamatoval na plechový traktůrek Zetor nebo stavebnici Merkur či Igráčka? A která z dnešních čtyřicátnic neměla doma na polštáři mončičáka, určitě na tu dobu vzpomíná hořceJ . I taková mrkací panenka byla šlágrem a ti starší milovali hru Dostihy a sázky a nejšťastnější z nás byli ti, kteří vlastnili digitální hru sovětské výroby, ve které vlk sbíral vajíčka. Další retro hračka minulého století, která dnes „ožívá“, je plechové zvířátko, které se pohybuje po natažení klíčkem.

Dnes děti nevědí, co mají. Doslova. Protože sehnat lze naprosto vše, ale ne vše je úplně kvalitní a vhodné k dětskému vývoji. To ale ponechme rodičům, kteří vychovávají. Dnes nemusí rodiče přemýšlet o dárcích pro své děti, ty starší jim je v horším případě nadiktují anebo lépe poprosí o ně. Protože všudypřítomná reklama, která je jak v televizi, tak na billboardech a plakátech, na internetu a dokonce i v dětských časopisech typu Mateřídouška nebo Sluníčko. Ale zpozorněme: Česko patří k zemím, kde rodiče utratí za hračky v přepočtu na jedno dítě skoro nejvíce na světě. Jenže dítě, které má hodně hraček nerovná se dítě spokojenější nebo dokonce šťastnější. Děti hlavně kromě hraček typu autíčko, panenka nebo stavebnice potřebují i další typy her, aby byl jejich vývoj správný. Dětem nejvíce schází tyto dva typy her a to jsou motorické hry a sociální hry. Motorické hry to jsou všelijaké poskoky, balancování, skákání, prolézání – tedy vše, u čeho rodiče trnou, aby se jejich dětem nic nestalo, a sociální hry jsou hry „na něco“ („mami, já budu doktorka a ty holčička, která si rozbila kolínko“). Jenže – ruku na srdce – vzhledem k dnešnímu nedostatku času a již zmíněným úzkostem, že se dítěti (ač pod naším dohledem) něco stane, nám brání je v těchto typech her podporovat.

A proto: I když se firmy předhánějí v co nejdokonalejších hračkách, zůstaňte na zemi. Optimální počet hraček se nedá přesně stanovit, ale příliš mnoho hraček vyvolá v dítěti chaos a děti pak často těkají od jedné hračky ke druhé a nejsou schopny si komplexně hrát a ponořit se do hry úplně. Proto zmenšete počet hraček na půlku nebo třetinu a uvidíte, že mnohdy si toho děti ani nevšimnou.

Reklama