Jaká očkování do ciziny potřebujete?

Před několika dny jsme vám slíbili rozhovor, v němž se dozvíte více o očkování do ciziny a cestovní medicíně.

V ordinaci pražského centra cestovní medicíny a očkování visí na zdi portrét známého cestovatele Emila Holuba. Napadlo mě jediné: „Ten si chudák musel taky užít svoje, když tehdejší medicína nenabízela zdaleka takové možnosti.“ Ovšem nepřišla jsem tam kvůli obrazu. Přišla jsem za lékařem Janem Rutschem, který se ochotně rozpovídal o všem, co jsem potřebovala vědět.

Budeme si povídat převážně o očkování do zahraničí, ale nabízí centrum cestovní medicíny ještě nějaké další služby?
Ano, my děláme vyšetření před cestou do zahraničí, zhodnocení zdravotního stavu, jsme schopni klientovi poradit s výběrem toho teritoria. To znamená například, že zrovna teď by neměli kardiaci jezdit do Údolí králů, protože teď je tam horko, takže by tam měli jet třeba před Vánocemi a podobně. Některá teritoria jsou celoročně nevhodná pro vlastníky určitých diagnóz.

Takže my můžeme lidi připravit na tu cestu a pomoci s výběrem.

Fungujete i pro cizince?
Ano také. Vyšetřujeme cizince a i cizince připravujeme na cestu. Po návratu zase vyšetřujeme lidi na taková ta základní onemocnění. Buď se k nám pacient dostane přímo, protože o tom jednal před odjezdem, nebo ho pošle praktik. Stavy po návratu dokážeme některé ošetřit ambulantně. Něco patří na infekci, tady tyfus nebo infekční žloutenku léčit nemůžeme. Když už nic jiného, tak jsme schopni rozhodnout, kam by měl pacient  jít a nasměrovat ho na příslušné odborníky.

Takže to funguje tak, že když se chystám na dovolenou a potřebuju poradit, tak se stavím za vámi…
Nestavíte. Nejdřív zavoláte. Máme tady objednávkový systém. Nejdřív si s lidmi domluvíme schůzku, aby nemuseli čekat, ale šli rovnou, maximálně počkají pět minut.

Když bude chtít poradit, když bude chtít očkovat, tak zahájíme tu přípravu na cestu. To znamená  poučení klienta o zdravotních rizicích pobytu, očkování dle sestaveného plánu, které můžeme většinou začít již při první návštěvě, předepsání vhodných antimalarik, kontrola medikace, kterou má od praktika nebo svého specialisty. Eventuálně to s těmi lékaři konzultujeme, že tenhle preparát není vhodný do tropů, něco se snáší antimalariky, něco ne. Čili to jsou ty věci, které vylaďujeme před cestou.

Domlouváte se pacienty, že až se vrátí z dovolené, tak se vám přijdou ukázat?
Domlouváme se v závislosti na charakteru pobytu. Pokud jsou to služební cesty, tak to sem přijdou automaticky. Ta firma chce ve většině případů mít jistotu, že si její zaměstnanec nic nepřivezl a že a výhledově nebude toho svého zaměstnavatele muset odškodnit za chorobu z povolání související s jeho služební cestou.

Dám příklad. Někdo prodělá malárii, přijede a my ho vyšetříme a vystavíme zprávu o jeho zdravotním stavu. Když to vyšetření po příjezdu nemá a pak si poškodí játra např. alkoholem játra, byť vlastním přičiněním, a vzpomene si za deset let, že to má z té tropické choroby, nemusí to být jen malárie, to může být i něco jiného, zaměstnavatel mu nedokáže předložit: „Tady jste byl vyšetřen po návratu. Byl jste v pořádku, takže to s tím nesouvisí.“ pak může mít vysílající organizace problém. Proto při služebních cestách děláme vyšetření před odjezdem, po příjezdu. Je to výhodné jak pro cestovatele tak pro vysílající firmu.

Jinak pokud ten cestovatel neměl potíže během pobytu ani po návratu z běžných turistických  destinací, neděláme vyšetření. To bychom ani nic nezjistili. Stane se, že přijde pacient a chce potvrzení, že nemá malárii. A já se zeptám: „Vy jste stonal při pobytu? Měl jste horečnaté onemocnění?“ „Neměl, ale chci mít jistotu.“ Takhle to ale nejde, protilátky proti malárii mohou být přítomny pouze po prodělaném onemocnění.

MUDr. Jan Rutsch, narozen 1949 v Karlových Varech.

Absolvent nástavbového studia Střední zdravotnické školy v Praze 10, absolvent III. lékařské fakulty UK v Praze, promoce 1978. Praxe v hygienické službě, Záchranné službě, v Ústavu tropické medicíny ILF Praha a na lůžkovém odd. a ambulanci pro pracovníky v zahraničí Kliniky geografické medicíny FNKV. Opakovaně dlouhodobé pracovní pobyty v Peru, Egyptě, Indii, Súdánu. Krátkodobé zahraniční pobyty a expedice v mnoha zemích světa. V Centru cestovní medicíny od r. 1997. Specializační atestace z Vnitřního lékařství a Lékařské parazitologie..

Je během léta větší zájem o očkování?
Zájem je celoročně. V zimě se jezdí do teplých krajů a teď je sezona v těch méně teplých oblastech, jsou dovolené, lidé cestují pořád. Obecně trochu slabší jsou ale jarní měsíce březen a duben a podzimní září a říjen.

Jaký je takový očkovací základ, který by člověk měl mít, než někam vyrazí?
To opět záleží na tom, kam jede.  Já považuji za základ A hepatitidu resp. A+B hepatitidu.

 A pak se to odvíjí od toho teritoria a dalších rizik.

A mají některé země i povinná očkování?
Povinná očkování ano. Do 23 zemí světa je povinné očkování proti žluté zimnici a do Mekky je povinné očkování proti meningokokům.

A pak jsou očkování doporučená více, či méně. Občas máme trable s cestovkami,  které uvádí, že v dané destinaci není povinné očkování.  Pokud mířím do rovníkové Afriky, jižní Ameriky a není tam povinné očkování proti žluté zimnici, neznamená to, že nepoužiju zdravý rozum a pojedu tam úplně bez očkování. Riziko té A hepatitidy je vysoké. Pokud nejedu zrovna do pětihvězdičkového hotelu, ale do přírody pod stan, na ubytovnu, nebo budu přespávat v  pojízdné ložnici v autobuse, hrozí samozřejmě i meningokok. Není to mnohdy otázka teritoria ale stylu cestování.

Vhodné očkování je v afrických subsaharských státech obecně meningokok, tyfus v těch zemích se sníženým hygienickým standardem, například již zakarpatská Ukrajina či délta Dunaje a tak dále. Očkujeme vzteklinu, ale zase ne do pětihvězdičkového hotelu. Pokud je to turistika s ruksakem, kdy jdete od vesnice k vesnici a běhají tam prašiví psi a bývají někdy agresivní, zejména v noci, tak tam zařizovat očkování po pokousání je docela problém, proto je lepší jet tam očkovaný. Očkujeme choleru, klíšťovou encefalitidu, přeočkováváme dětskou obrnu u lidí zhruba kolem třiceti let věku.

Jak dlouho před odjezdem je dobré očkování plánovat?
Zase to záleží, kam pojedu. Alespoň tak tři měsíce. Když vím, kam pojedu, zajdu za svým praktikem, vyzvednu si očkovací průkaz, případně ho nechám doplnit a objednám se na specializované pracoviště cestovní medicíny. My tady uděláme vyšetření, zhodnotíme vhodnost či nevhodnost té cesty. Řekneme: „Teď tam nejezděte, je tam moc horko. Teď tam nejezděte, je tam vysoké riziko malárie. Jeďte tam v zimě.“ A sestavíme očkovací plán na míru, a toho  je pak  třeba se držet. Samozřejmě mohou očkovat i praktici, tomu se vůbec nebráníme, ale musí očkovat na základě očkovacího plánu před cestou do zahraničí.

Pokud těch vakcín je víc, tak se musí dodržet určité rozestupy, protože některá očkování se kombinovat nedají, některá naopak kombinujeme nebo vybereme kombinované vakcíny. Jinak by se očkování protahovalo a klient by nebyl do odjezdu doočkován.

A jak je to s těmi cestovkami? Myslíte, že je víc těch, kteří informují o doporučeném očkování?
Někdy si lidé kupují zájezdy last minute a pak zjistí, že očkování, které by měly mít, stojí stejně, jako ta jejich dovolená. Ale neuvědomují si, že je to investice na celý život. Ne jen na tu jednu cestu. Naštěstí těch seriózních a  informovaných cestovek přibývá.

Spolupracujete s některými?
Ano těch je hodně. Posílají nám klienty, mají v prospektech kontakty na centra cestovní medicíny. My na oplátku poradíme se zdravotní stránkou cest.

Jaké jsou nejčastější choroby, které si lidé přivážejí ze zahraničí?
Nejčastější jsou průjmy cestovatelů. To jsou průjmy způsobené nejčastěji bakteriemi colli, které má ve střevě každý člověk. V každém koutě světa máme jiné colli. Takže ta bakterie může být pro nás toxická, může vyvolávat průjmy.Průjem je ale projevem onemocnění, původcem mohou být i jiná infekční agens od virů až po parazity.Může jít pouze o funkční změny vyvolané třeba jiným kořením, jiná zelenina, jiné maso, jiná úprava. Mnohdy je problém dodržet hygienické zásady při výběru či přípravě pokrmu.

Někdo si myslí si, že splyne s domorodným obyvatelstvem. Když se chce stravovat a žít s místním obyvatelstvem, měl by vzít v potaz průměrný věk, kterého se dožívají oni a zvážit, jestli už náhodou není za průměrem. V oblastech s nižší životní a hygienickou úrovní se nejde  stravovat s místními, pít vodu s místními a rozhodně ne během dovolené.

Čili, je to potřeba přizpůsobit standartu cestovatele a ne domorodců, i když lze leccos slevit. Další nákaza, co se vozí často je hepatitida, malárie, pohlavní choroby, ale obecně nejčastější jsou záněty močového měchýře, zažívací potíže. Také kožní onemocnění a úplně nejvíc jsou tzv. kosmopolitní nemoci. To, co se vyskytuje po celém světě. To znamená angíny, virózy, žlučníky a tak dále.