Foto: Shutterstock
Jana (52)
Zpětně mi to přijde úsměvné, ale přibližně před deseti lety jsme si daly s mými kamarádkami předsevzetí, že budeme chodit každý den běhat. Přitom jsme nebyly nějak sportovně založené, jen jedna kamarádka kdysi hrávala volejbal. V tom největším nečase jsme skutečně vyběhly, ale zhruba čtvrtý den jedna z ženských uklouzla na zledovatělém úseku a zvrtla si kotník. Tím bylo naše předsevzetí předčasně ukončeno. Co nás ale na něm nejvíce bavilo, bylo to, že po doběhnutí jsme si vždy u jedné z nás daly panáka na zahřátí. Tuto původně nezamýšlenou část předsevzetí držíme dodnes.
Marcela (48)
Moje nejhorší předsevzetí se týkalo hubnutí, asi jako u většiny lidí. Rozhodla jsem se, že ze svého jídelníčku úplně vynechám cukry. Z ničeho nic, ze dne na den a ještě po prosinci stráveném převážně přejídáním se cukrovím. Takže nejen, že jsem přestala jíst sladké a přestala si sladit kafe, ale vyřadila jsem i ovoce, bílé pečivo a některé luštěniny. Z toho, co jsem jedla, jsem samozřejmě neměla vůbec radost. Navíc jsem byla věčně unavená a bez nálady. Chutě na sladké ale ani po třech měsících nezmizely a skončilo to tím, že jsem podnikla noční nálet na sladkosti, které měly moje děti schované ve špajzce. Bylo mi tehdy kolem čtyřiceti, dnes už bych na něco takového neměla nervy ani pomyšlení.
Jindra (65)
Nejhorší předsevzetí jsem si dala letos. Po čtyřiceti letech kouření jsem se tento rok odhodlala s tím skočit. Dohnalo mě k tomu především domlouvání mé malé vnučky. Ale musím přiznat, že je to nesmírně těžké. Cigareta jako by se za ty roky stala součástí mé ruky. Asi nemusím říkat, že kafe mi už vůbec nechutná a kouření si vynahrazuji jídlem, abych něčím zaměstnala ústa. Je to boj.
Anna (31)
Jsem člověk, jehož největší životní vášní jsou nákupy. Vím, že to většina lidí považuje za neřest, ale já si ráda dopřeju něco hezkého na sebe, co potěší nejen oko, ale i mou duši. Před dvěma lety jsem randila s mužem, který tuto mou zálibu příliš nerespektoval a donutil mě o Silvestru k tomu, abych si dala předsevzetí, že od ledna nebudu tolik nakupovat. Snad v opilosti jsem mu to odsouhlasila, ale nevydržela jsem to samozřejmě ani týden. Nevím, proč bych se v tomhle ohledu měla omezovat. Jsou to moje peníze, které utrácím. V dalším týdnu jsem se kromě hloupého předsevzetí zbavila i toho přítele.
Péťa (23)
Protože vzhledem k práci a studiu k tomu nemám příliš času na svůj oblíbený koníček, kterým je čtení, rozhodla jsem se loni, že si od ledna udělám každý měsíc čas na jednu knihu. Začalo to dobře, během ledna a února jsem skutečně stihla přelouskat dvě knihy, i když jsem se u toho učila ještě na zkoušky. Naopak mi to pomohlo odreagovat se. Postupně jsem se ale musela do čtení čím dál tím více nutit. Jsem ten typ člověka, který neposedí, a tak když začalo být hezké počasí, doba trávená doma u knížek mě začínala štvát. Chtěla jsem totiž dohnat i resty z předešlých měsíců, a tak jsem četla a četla. Nakonec to dopadlo tak, že jsem byla jen otrávená a po žádné knize dlouho ani nesáhla. Tento rok se tohohle hloupého předsevzetí vzdám a budu číst jen pro radost.
Zdroj info: Respondentka Jana, Marcela, Jindra, Anna a Péťa
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Tak ta předsevzetí sama o sobě přece nejsou "nejhorší". Naopak jsou vesměs rozumná, akorát to provedení holt bylo slabší. Jenže za to dámám nikdo nemůže, to je jejich osobní selhání, a můžou si stěžovat leda samy na sebe, ne na ta předsevzetí.
Samozřejmě, pokud se změny v životě dělají hystericky, tak to dopadne logicky blbě. A přitom jde omezit cukr, přečíst každý měsíc jednu dvě knížky, co mě zajímají a když mám chuť, přidat denně půl hodiny rychlé chůze. Jen s tím kouřením souhlasím. Žádné omezování, prostě se rozhodnout a vyhodit všechny cigarety. Moje teta to udělala podobně drasticky, a pokaždé, když už šla kupovat cigarety, tak ty peníze hodila do nově zakoupené pokladničky. Za půl roku tam její vnoučata mohla vysypat přes 10.000 korun. To není špatné, toto vidět. A teta je už pět let nekuřák.