Klára je matka třicetileté Barbory, která je své mámě nesmírně podobná. Po všech stránkách. Kromě postavy, tmavých vlasů a stejného nosu, mají také obě stejný smysl pro přehnaný pořádek, nechuť ke sportu, ale také smůlu na muže.

6135fded6cff4mo.jpg
Foto: Shutterstock

„Nejsem na to pyšná, ale už jsem dvakrát rozvedená a můžu říct, že na chlapy jsem v životě příliš štěstí neměla. Jediné, co mi můj první sňatek dal a za co jsem nejvíce vděčná, je moje dcera Bára. To druhé se rozpadlo krátce po prvním výročí,“ říká Klára a dodává: „Rozvod sice není asi taková tragédie, nicméně vzorem pro své dítě příliš nejsem. A to mi došlo krátce po tom, kdy jsem navštívila kartářku.“
Dcera Kláry má za sebou mnoho krátkých i delších známostí, a také rozvod po tříletém a velmi vášnivém vztahu. Partnerství, do nichž se pouští, jsou jako horská dráha. Bez jistot, romantických začátků a radosti.

„Bára je z těch svých vztahových pokusů velmi nešťastná. Většina jejích kamarádek už má rodiny a děti a ona je stále svobodná. Stále jí říkám, že je mladá a má hromadu času, ale ruku na srdce, třicet není dvacet a začínám mít strach, abych nyní svým bujarým životem něco nepromeškala,“ bojí se Klára.

Protože si ale Klára není jistá ani svými partnery, rozhodla se, že si nechá poradit. Ne od terapeutky, ne od kamarádek, ale od kartářky. „Tuto paní mi doporučila kolegyně, která k ní chodí pravidelně. Já moc na tyto ezo rady nejsem, ale proč to nezkusit, že? Nakonec jsem byla opravdu překvapená, co vše o mně kartářka věděla, co mi řekla, poradila a jak mi ukázala další pohled na můj i Báry život.“

Kromě toho, že Kláře kartářka poradila s jejími vlastními vztahy a kroky, které by měla učinit, řekla jí důležitou věc – to, jak funguje ona sama, nastavuje zrcadlo své dceři.

„Byla jsem v šoku, říkala jsem si, je to možné? Opravdu to, že jsem asi neschopná ve svém věku solidního vztahu, který má pevné a silné základy, vede k tomu, že to tak bude mít i moje dcera?“ honilo se Kláře hlavou. „S Bárou jsme o tom mluvily. Moc ráda bych jí šla příkladem a zajistila, aby se poučila z mých chyb, ale zároveň našla štěstí zcela přirozeně a tak, aby neměla pocit, že si nese kvůli mně nějakého Černého vztahového Petra.“

Jak vnímáte vy předávání „vztahových genů“? Myslíte si, že mohou rodiče v této oblasti významně ovlivňovat své děti?

Také si přečtěte: