Každý z nás se potřebuje (alespoň občas) umýt, každý z nás si čas od času potřebuje namazat zimou zlinčované ruce a každým rokem o sebe pečuje čím dál tím více žen. Jak se však v této džungli kosmetických produktů vyznat? Který je kvalitní? Který je jen nesmyslně předražený? Který mi pomůže a který naopak uškodí? Troufáme si tvrdit, že odpovědi na všechny tyto otázky nezná nikdo. Nicméně povědomí o kvalitě je v dnešní době již na dobré úrovni. Pojďme si tedy shrnout ty nejzákladnější fakta. Možná budete překvapeni stejně jako já.
Na co si dát pozor při výběru kosmetiky
Za mladých let našich maminek nebylo moc na výběr. Kvalitnější kosmetiku si mohli dovolit jen vyvolení, kteří chodili do Tuzexu. Ostatní si ji museli obstarávat tzv. pod pultem nebo kupovali nekvalitní, často až škodlivé produkty. Od té doby naštěstí uběhla řada let. Český kosmetický trh se rozrostl do neuvěřitelných rozměrů. Některé značky slibují doslova zázračné účinky (ať jsem se snažila sebevíc, po měsíci používání speciálního pleťového krému s diamantovým prachem opravdu nevypadám o 10 let mladší). No nic. To bude asi tím, že jsem nepoužívala jejich speciální metličku za cenu mého měsíčního platu. Dále tu jsou společnosti, jejichž kosmetika je dostupná pro všechny. A když říkám pro všechny, myslím tím opravdu pro všechny. Litr tekutého šamponu za 30 Kč je fajn cena. Ne, že ne. Nicméně už to budí lehkou nedůvěru. Co asi takový produkt může obsahovat, když se prodává za cenu jednoho kafe (navíc malého a koupeného na pumpě někde mezi Boleboří a Radenovem). Řekla bych, že asi nic moc. Po odečtení všech nákladů na obaly, logistiku, daně a marže pro prodejce tipuji, že výrobní cena může být 10 Kč. To by se člověk pomalu bál, že mu po tom slezou vlasy. Ostatně osobně znám řadu lidí, kteří mají po takovýchto produktech lupy, vyrážky, svědivou pokožku a další zdravotní komplikace. Tak tudy cesta taky nevede. Šetřit to jo, ale ne na úkor zdraví. Pak tu je takový střed. Konvenční kosmetika za přijatelnou cenu a s přijatelnými účinky. Pro část populace jsou tyto krémy respektive tento druh kosmetiky dostačující a vyhovující a snad bych jim je i doporučila. Nicméně (Světe div se), existují i lidé, kteří mají citlivou pokožku. Mají chronický zdravotní problém, který je mimo jiné provázen i poškozením kůže (ekzém, vyrážka, svědivost kůže atp.). A rozhodně se nejedná o nějakou malou část populace. Díky modernímu životnímu stylu, plnému nekvalitních potravin, nedostatku pohybu, přemíry stresu či špatnému ovzduší je jich celá řada. Mít vlastního alergologa či imunologa je na denním pořádku. Snad je možná „out“ ten, který ho nemá. Bojovat proti životnímu stylu a špatnému vzduchu je z pohledu jedince opravdu těžké. Má snad jedinou možnost - odstěhovat se do hor či do lesa. To je, ale nereálné, proto většina citlivějších lidí volí metodu maximálního možného snížení negativních okolních vlivů. K obědu preferují salát před hamburgerem, chodí spíše běhat než do hospody a upřednostňují přírodní kosmetiku před tou konvenční. A zde se dostáváme k podstatě věci - konvenční vs. přírodní kosmetika.
Konvenční vs. přírodní kosmetika.
Kdybych se kuchaře či výživového poradce zeptala, co je pro tělo snáze vstřebatelné - zda mrkev, která vyrostla na poli nebo párek, který byl průmyslově zpracován, chemicky dochucován a zahušťován, vsadím se, že by mi jednohlasně řekli, že tělo raději přijme mrkev. Jedná se totiž o přírodní produkt, který tělo zná. Neboť naši předci a před předci konzumovali pouze přírodní produkty. A to je její (přírody) kouzlo - koloběh / uzavřený kruh. V přírodě něco vyroste, člověk tuto rostlinu sní, následně ji vyloučí a „to“ opět poslouží jako hnojivo pro růst něčeho nového. To je dokonale vymyšlené. Jenže moderní doba chce všechno vyrábět. Ideálně ze syntetických složek, které lidské tělo nikdy nemělo možnost poznat, nebo alespoň ne v takové míře, proto se tomu braní zuby nehty. U klasické konvenční běžně dostupné kosmetiky to má následující efekt: krém si namažeme na ruce či pleť. Kosmetika je plná parabenů či konzervantů (to je bohužel většina kosmetiky - čili čtěte složení a snažte se těmto složkám vyhýbat). Tělo pochopitelně žádné parabeny do sebe vpustit nechce. Kůži tedy sevře a zamezí jejímu vstřebání. Nicméně kosmetičtí producenti na to přišli a vymysleli jednu fintu - co když do kosmetiky přidáme další složky, které kůži lehce naleptají a tím docílíme toho, že se krém do pokožky vstřebá? A jak to vymysleli, tak to i udělali. Velká část klasické kosmetiky obsahuje látky, které mají za úkol lepší vstřebávání, tedy lehké podráždění povrchové vrstvy kůže, což zapříčiní vstřebání krému. Háček je však v tom, že ti, kteří mají citlivější kůži mohou pociťovat známky zrudnutí či svědivosti pokožky. Bodejť by také ne, když ji mají lehce naleptanou. Naštěstí se na to přišlo a začala se vyrábět i přírodní kosmetika. Kosmetika, která je kamarádka s lidským tělem. Ve chvíli, kdy si přírodní kosmetiku naneseme na kůži, tělo pozná, že se jedná o něco přirozeného a krém vpustí dovnitř, kde nadále může pozitivně působit. Vidíte ten rozdíl - tělo vytvoří ochranný filtr proti vniku kosmetiky vs. tělo kosmetiku vpustí samo. To je asi jako bychom dveře vyrazili beranidlem vs. vrátný nám dveře otevře sám, jen co uvidí, že vcházíme za vstupní branku. Řada lidí může oponovat, že vyrážku či zarudnutí pokožky po konvenční kosmetice nemá. Na to se nedá říct nic jiného než to, že jim gratuluji a závidím. Bohužel většina lidí z opačného spektra (trpící kožními problémy) se s tím setkávají pravidelně.
Není přírodní jako přírodní. Aneb ukažte mi certifikát.
V minulém odstavci jsme si řekli, že přírodní kosmetika je pro lidské tělo přirozenější a lépe vstřebatelná. Citliví jedinci by měli používat výhradně přírodní kosmetiku. Ostatní alespoň občas (ať si kůže taky chvíli odpočine). Jenže ani u přírodní kosmetiky to není 100% růžové. Respektive je potřeba si dávat pozor na jednu věc - způsob zpracování přírodních složek a certifikáty jakosti. Jedna z oblíbených přírodních surovin na přípravu pleťových krému je bambucké máslo. Jenže to se dá zpracovat mechanicky (stejně jako kakaové boby resp. kakaové máslo) nebo chemicky. A zde nastává problém. Pokud kvalitní přírodní složka projde chemickou úpravou, už se nejedná o přírodní složku, ale o složku chemickou. Čili vždy si vybírejte složky, které nebyly upraveny chemicky. Další indikátor je teplota. Teploučko je fajn. O tom žádná. Kdo by nechtěl žít na Kanárech či Maledivách. Ale vše má své hranice. Respektive pokud přírodní surovinu (např. kokos) vylisujete za vysokých tlaků a teplot, sice vznikne olej, ale bude obsahovat jen minimum účinných látek. Ty živé a blahodárné prostě vysokou teplotou zahynou. Čili kupujte pouze ty za studena lisované. Do třetice bych ráda zmínila i samotné pěstování složek, ze kterých se výsledné oleje a másla vyrábějí. Pokud na vypěstování těchto plodin byla zapotřebí hromada pesticidů či dalších chemických látek, logicky z nich nemůže být ani dobrý olej respektive kosmetické máslo. Proto si hlídejte i toto. V ideálním případě se podívejte po kosmetice, která má BIO certifikát od nějaké známé certifikační autority. V ČR jí např. je organizace CPK. Pokud narazíte na kosmetiku, která má logo CPK či CPK BIO, máte jistotu, že se jedná o skutečně přírodní kosmetiku se všemi zachovanými parametry a s maximální účinností.
Vyzkoušela jsem BIO kosmetiku značky Semante by Naturalis - na vlastní kůži
Tento rok jsem se byla opět podívat na veletrhu zdravého životního stylu v Praze a tam jsem tak trochu náhodou narazila na českou značku přírodní kosmetiky, která splňovala všechny mé požadavky - neobsahovala chemické látky, oleje a kosmetická másla byla lisovaná za studena, obsahovala BIO složky a získala certifikát kvality od CPK. Co víc si přát… Hned jsem ke stánku přiklusala jako hladová kobyla a dala se do řeči se sympatickou slečnou. Měla jsem fůůůru otázek. Začala jsem výše zmíněnými kvalitativními požadavky, pokračovala přes etickou úroveň (kde se kosmetika vyrábí, jak je testovaná, zda jsou zastánci Cruelty Free atp.) až po zdánlivě nepodstatné otázky typu jaké vzdělání má hlavní technolog, podle čeho určují poměry jednotlivých složek či zda mají dózy speciální vnitřní vrstvu pro styk s kosmetikou. A zase jsem měla velké štěstí. Ke stánku zrovna přišel pan majitel. Sice přišel za svými kolegy, aby s nimi probral nějaké strategické záležitosti, ale to bych nebyla já, kdybych se s ním hned nedala do řeči a nezeptala se na vše, co jsem ještě potřebovala vědět. „Náš hlavní technolog je doktor a členové týmu mají inženýrské vzdělání. Výrobou kosmetiky se zabývají desítky let. Jste tedy v dobrých rukách“. Odpověděl majitel značky Semante by Naturalis Ing. Martin Sedláček. Na druhou otázku jsem dostala tuto odpověď: „Kosmetiku vyrábíme v ČR. Jen díky tomu máme 100% přehled o výrobním postupu a kvalitě hotových produktů. Naše kosmetika samozřejmě testovaná na zvířatech není a nikdy nebyla. Že se to nemá už věděla i Elle Woodsová před 17 lety.“ Tím narážel na film Pravá blondýnka 2 s Reese Witherspoon. A k mému překvapení jsem dostala odpovědi i na mé ostatní otázky. „Obaly jsou vyrobeny ze speciálně upraveného plechu pro styk s kosmetikou. Jsou testované na PH našich produktů. Navíc jsou recyklovatelné a znovupoužitelné. Naše oleje obsahují speciální dávkovač, díky kterému nanesete jen takové množství, které potřebujete. Pleťové oleje či jiné kosmetické přípravky Vám tak vydrží déle. Ušetříte peníze a navíc budete snižovat dopady na životní prostředí.“ Dodal Ing. Martin Sedláček
Nakonec jsem si z letmé návštěvy festivalu o zdraví odnesla plnou tašku kosmetiky snad na úplně všechno. Kromě sprchového gelu a šamponu jsem si koupila olej na celulitidu (ach ta karanténa), pleťový krém, odličovací olej, tělový krém, masážní sportovní olej (neznám nic lepšího na regeneraci svalů) a dárkovou kosmetickou sadu (říkala jsem si, že se bude hodit na Vánoce. A víte co? Hodí!). Sečteno a podtrženo, moje nová oblíbená kosmetická značka je na světě.
Nový komentář