Každý z nás se v určitých životních situacích ocitne v roli hostitele. A jelikož jsme čas od času někde také hostem, máme možnost srovnávat. Jací jsme my sami hostitelé oproti ostatním?

 

Povaha hostitelů do určité míry ovlivňuje, chodíme-li někam rádi, nebo ne. Záměrně již píšu hostitelé, ne hostitelka, protože ač většinou návštěvníci leží na bedrech ženy, vlastně proč by se nemohli zrovna o blaho návštěvy starat oba partneři, že?

Kafe umí uvařit snad každý muž…

 

Zcela jednoduše lze hostitele rozdělit do tří základních skupin.

Ta první je velmi nepříjemná.

 

1.  Extrémní ochota – tady si příliš nepopovídáte. Hostitelé si návštěvy pletou s velkovýkrmnou či mají neodbytný pocit, že jste se přišli najíst, protože doma máte prázdnou ledničku. Vše je naklizené, stoly přetékají lahůdkami. Jste neustále pobízeni, a pokud od něčeho neochutnáte, pak smrtelně urazíte. Padesát procent veškeré konverzace se točí ve větách typu “Vezměte si… proč nechcete? Vám ode mě nechutná?“

Možnosti máte pouze dvě:

a)      buď několikrát zopakujete: “No, tak abych neurazil(a)…“ a odejdete s bolavým břichem.

b)      Nebo odejdete s pocitem, že jste urazil(a)

 

Zvláštní podskupinou jsou jedinci, kteří si na návštěvnících dělají své kulinářské pokusy. To může být příjemné, pokud jsou dotyční excelentní kuchaři.

 

2. Zlatý střed – dostanete cosi nabídnuto, ale více se už o vás hostitelé nestarají. Vezmete si, vezmete. Nevezmete si, neubude. Řekla bych, že ideální stav. Zde si většinou i dobře popovídáte, protože konverzaci nic neruší.

 

3. U Snědeného krámu – tak lze nazvat domácnosti, kde vám nenabídnou nic. Okolo vzato, to taky není špatná možnost. Nemusíte za nic děkovat, za nic býti vděční a ještě máte sto procent času na debatu J

 

 

Pravda, dle pravidel slušného chování je vhodné návštěvu pohostit. Pod pojmem pohostit si představuji nabídnout cosi vhodného, tedy v horku něco chlazeného a v třeskutých mrazech něco na zahřátí.
Též se nesluší přemlouvat řidiče k „trošičce alkoholu, která přece do tý doby vyprchá… a stejně si pak dáte ještě kafe…“

Rozhodně není slušné nabízet cosi do úmoru, to návštěvníky spíš odradí od další návštěvy…

 

A nejhorší je právě období Vánoc a Velikonoc, protože to i U Snědeného krámu něco bývá a tak pokud máte v plánu návštěv víc, patrně večer dorazíte domů s pocitem, že jste přeslazeni, překafování a přechlebíčkováni.

 

Na závěr jsem vyhledala několik chytrých rad ze šuplíku Základy slušného chování. Ohledně navštěvování jsem nalezla toto:

 

Jsme na návštěvě

Neohlášená návštěva se toleruje pouze u nejbližších přátel. Platí ale pravidlo, že návštěva není vhodná v době jídla a pozdě večer. Když chceme navštívit nemocného, tak pouze s jeho souhlasem. Nezapomeňte, že přijít na návštěvu nebo jakoukoli schůzku dřív je stejně nezdvořilé, jako přijít pozdě. Jestliže chceme přijít na návštěvu se psem, je slušné se s hostitelem předem domluvit.

Příjde k nám návštěva

Hosty usazujeme, dříve než si sedneme, a při odchodu je vyprovázíme ke dveřím. Pokud si to situace žádá, tak až k dopravnímu prostředku. Ubytování hosta - hostovi musíte zajistit maximální míru soukromí. Vaše povinnost je starat se o zábavu hosta, ale ne tak, aby zábava narušovala jeho denní program. Slušnost hosta je za ubytování dát dárek.„

 

 

 

A tak by nás zajímalo, jak vy přistupujete ke své hostitelské roli:

Máte nějaká svoje specifika, svoje úžasné recepty, které vytahujete jen na vzácné návštěvy?

Jak se "zbavujete" nepohodlného hosta?

Vyváříte náročná jídla?

Pořádáte party? Jak vypadají?

O co všechno se staráte?

Nebo máte nějaké zvláštní zážitky se svými známými a příbuznými? 

Patříte mezi ty, co především na návštěvy chodí, a máte zajímavé poznatky?

Stal se vám nějaký hostitelský trapas?

 

 

Reklama