Strašně moc se těšíte na narození svého miminka. Nemůžete se dočkat, až budete ten maličký uzlíček držet v náručí.
Slavnostní návrat domů bývá malou rodinnou událostí. A tak si tento den užijete více či méně ve spěchu a snaze si všechno co nejdřív zorganizovat podle potřeb miminka.
Druhý den většinou čerstvý tatínek odchází vstříc svému zaměstnání a najednou jste na všechno sama.
Pro někoho úleva, pro jiného tragédie. Zvláště máte-li své první dítě, můžete být nepříjemně překvapena dost velkou únavou.
Není divu, tělo je vyčerpané po devíti měsících těhotenství, porod se rovná také nejméně horolezeckému výstupu, a aby toho nebylo málo, tak i kojení je pro tělo zátěž rovnající se těžké práci v dole.
A to si přitom jen tak v pohodě a klidu sedíte, sedíte a kojíte…
Na obrázcích to vypadá hezky, ale ono po tom všem držet na rukou třeba čtyřkilové dítě není žádný med. Pomoci si můžete různými polštáři či speciálním polštářem na kojení. To však nic nemění na tom, že tuto činnost budete provádět třeba 12x denně, a to i v noci…
Tuto únavu nejlépe zvládne čas, většina maminek se shoduje, že cca po třech měsících bývá líp. Dítě i ony už mají jakýsi režim a začínají se těšit na každý nový den.
Do té doby můžete zkusit některý z těchto triků…
- Vyražte na krátkou procházku bez miminka, případně na malý nákup – nejlépe nějakého oblečení pro sebe. Opravdu to pomůže trošku pročistit hlavu.
- Vyhýbejte se čokoládě a kofeinu, zkuste chutě na sladké zahnat například sušeným ovocem. Je dokázáno, že čokoláda sice způsobuje chvilkovou euforii, ale poté upadáte do ještě hlubší beznaděje…
- Nehladovte, i kdybyste měla v letu zhltnout suchý rohlík, tak se to počítá…
- Využijte chvilek, kdy miminko spí, ke svému spánku. Dobrá a často používaná rada. V praxi je to trochu složitější, protože ne každá maminka usne i přes den, tělo je prostě nastaveno na bedlivé střežení miminka a spánek nepřichází v úvahu – chytrá příroda. Mně se sice párkrát podařilo usnout, ale byla jsem poté ještě víc zmlácená, než kdybych vůbec nespala. Měla jsem pocit, že sotva začnu usínat, tak už se zas musím vzbudit do plné stráže. To bylo snad ještě horší než totální nevyspání.
- Často se taky radí baštit multivitaminy pro těhotné v dvojnásobných dávkách. Krátkodobě to rozhodně neuškodí, takže proč ne?
- Omezte návštěvy, zvláště ty nevítané, a buďte sobecká… Alespoň do té doby, než se budete cítit líp.
- Zjednodušte si manipulaci s miminkem tím, že si veškeré potřebné krémy a plenky prostě dáte na několik míst, podle toho, kde všude s miminkem manipulujete (koupelna, ložnice….), abyste nemusela zbytečně běhat pro krém do koupelny a z koupelny pro plenku do ložnice…
- Pokud bolí nástřih při vstávání, docela pomáhá stažení svalů pánevního dna. Jde to ztuha, ale bolest se tím značně omezí.
- Pokud máte to štěstí a někdo vám tak na hodinku vyveze kočárek kamsi do dáli, využijte toho ne k úklidu, ale k tomu, co vám udělá radost – ať je to třeba uvaření si oblíbeného jídla, koupele nebo i toho spánku…
Tak to je vše, co jsem pro vás nasbírala. A budu napjatě čekat, jak přihodíte další dobré tipy, jak přelstít tělo, které chce spát a všechno ho bolí...
Nový komentář
Komentáře
medved: přesně tak ...
Jen bych ještě doplnila - ne vždycky se všechno podaří tak, jak si rodiče plánují ... rodila jsem jen o týden dřív, ale byl to týden pro manžela naprosto šílený ... v práci frmol, já v porodnici se splínem, že kojení nejde podle mých představ ... a pak nás ještě pustili místo v sobotu narychlo už v pátek ... doma byl borčus a místo klidné cesty z porodnice domů jsme jeli hekticky nakoupit vše na umělou výživu ... takže doporučuju nic neočekávat a sanžit se přežít všechno ... v šestinedělí mi bylo dobře, unavená jsem nebyla, to přišlo fakt až mnohem později ...
prvni tyden po porodu by mel byt manzel doma...urcite se to hodi...nastrih boli a clovek je jak zmlacenej
ale zbytek sestinedeli mi prisel uplne v pohode 
hormony fungovaly a ja byla nabita energii 
...ta prava unava nastala az pozdejc 
ale dycky jen na chvili a pak je to zase OK 
ale stejne to nikdy nebylo tak strasny jak se to popisuje 
V šestinedělí jsem nebyla zdaleka tak unavená, jako když bylo
klukům kolem 4 a 1 roku. To byla síla.
Lesana: aha, my jsme VZP, tím to asi bude
Majkii: To znám,taky jsem byla dost dlouho na malém fixovaná že byl u mně problém si někde v klidu zajít bez kočárku
.Ale stalo se mi to až u druhého,u prvního jsem si odskakovala bez problémů 
*Kotě*: Fakt? Já mám tři děti - rodila jsem je ve dvou různých porodnicích, na papíru, kde jsme vyplňovali jméno, jsem si pokaždé mohla zvolit, jestli si chci RL vyzvednout osobně na matrice, nebo jestli mi má být zaslán poštou (příp. zanesen do porodnice, jednou to stihli). A na OZP jsem vždycky jenom brnkla telefonem a nikdy jsem nikam nemusela. Nechali si nahlásit moje rodné číslo, rodné číslo děcka a bez problémů mi vše poslali
No co sa tyka sestinedeli, az na tie depky som to zvladala v pohode. Asi preto ze som mala na navsteve moju mamku
. Ale ako pise Kote, potom sa to tak krasne urovna ked sme sa s malickou zabyvali, ze si to uz bez nej neviem ani predstavit. 
A k bodu 1. v clanku hore - "Vyražte na krátkou procházku bez miminka, případně na malý nákup – nejlépe nějakého oblečení pro sebe. Opravdu to pomůže trošku pročistit hlavu." - u mna to neprichadzalo do uvahy, pretoze len co som zavrela dvere tak sa mi po malej zacalo tak styskat, ze som vonku vydrzala 5 minut a hnala som sa za nou. Takze mi bolo este horsie
Editka: skus skocit na manzu, nam nic ine nepomohlo
a zabralo to! to mi radil moj dr., ked som mu odmietla Hamiltona 
Lesana: my si museli jít RL vyzvednout a na pojišťovnu zajít také osobně, poštou nám neposlali a telefonicky nám sdělili pouze, že je nutno zajít k nim osobně.
Editka:
třetímu děcku se taky nechtělo na svět. Nepomáhalo nic - 
, chůze po horách, zvedání těžkých harantů, horké koupele... Až pak nastal jeden jediný den, ve kterém se mi absolutně , ale opravdu absolutně nehodilo, abych rodila... a co myslíš? 
*Kotě*: Žluťásek: jaký papíry?
Sotva mi rodný list strčila pošťačka do ruky, hned jsem vzala telefon a brnkla na pojišťovnu, ze které mi následně poslali nejprve provizorní doklad o pojištění, později i kartičku. Po telefonátu jsem rodný list vrazila do skenru a namnožené kopie naskládala do několika obálek, nalepila známky a poslala - pro manželova zaměstnavatele k odpisu daní, pro mého zaměstnavatele a sociálku jako důkaz o tom, že jsem fakt porodila, pro byťák k přihlášení mimina do bytu. To vše mi zabralo doslova pár minut a kdyby celé šestinedělí bylo tak pohodové, jako nutné papírování, tak si hvízdám 
JEdiná nepříjemnost bylo jednání na úřadě kvůli přídavkům na děti, kam jsem se vypravila osobně v rámci procházky a kam bych stejně manžela nedostala ani za zlaté 
- paníslečna za přepážkou se mi k balíku již vyplněných formulářů snažila vnutit ještě nějaké další navíc... Ale se musím pochválit, jsem dobrá - paníslečna to částečně vzdala a z některých formluřů ustoupila, že prý si tedy potřebné údaje zjistí sama dotazem přímo na patřičných místech. Od té doby s nimi komunikuji zásadně poštou a je vše v nejlepší pohodě 
Jardine: http://web.telecom.cz/antoni/kytice/stedry.htm
Meander: odkud je ta báseň? Moc se mi líbí a já mám docela mezery v literatuře .... Je pravda, že kdybych v určitých chvílích viděla do budoucnosti, do těch situací bych nešla. A přesto bylo dobře, že jsem jimi mohla projít ... s trochu dětskou důvěrou, že to dobře dopadne.
Meander:
*Kotě*:
Jsem pro zákaz publikovnání podobných článků
"Však lépe v mylné naději sníti,
před sebou čirou temnotu,
nežli budoucnost odhaliti,
strašlivou poznati jistotu!"
Editka: to je zvláštní, že já jsem to u druhýho syna taky tak měla. Nechtělo se mu jít ven. Lítala jsem do schodů a ze schodů, horká vana a nic. Nakonec mi bylo pomoženo až v porodnici. Takže asi vydržet.
Meander: ne, nevíte, to se musí zažít
Pořád mi někdo předhazuje, že my bezdětné nevíme, o co přicházíme. Ale víme
*Kotě*: papíry nám taťka oběhal i když chodï;l normálně do práce: Ale to jídlo taky doporučuju namrazit, já byla v šestinedělí ráda, že se stíhám sprchovat.
Já jsem žádnou větší únavu vůbec nepocítila.
se narodil na jaře a to mně pozitivně nabíjelo 
Každý den jsem s ním chodila na procházky a užívala si to.Noční vstávání mně začlo unavovat až kolem roku a půl.