Vyvdala jsem tchyni za všechny prachy, to vám tedy povím.

 

Manžel je fajn, máme se rádi a jsme šťastni z našeho ročního dítěte. Nemáme ale svůj byt, a tak jsme při vaření často v kuchyni dvě. Já a moje tchyně.

 

Stačí třeba jen, když připravuju pro malého Sunar.

Už je tam a dohlíží, jestli to odměřuju správně! Okamžitě se mi začnou klepat ruce a hrozně znejistím. To je něco pro ni. Začne žvatlat něco o tom, na co tu lahvičku pořád vyvařuju, že ona to nikdy nedělala a její kluci byli vždy zdraví. Pak když malého krmím, začne usilovně utírat neviditelné kapičky mléka, které neunikly jejímu orlímu zraku. Mastí si to s hadrem pořád kolem mě a stále dokola a okolo kuchyně... Musím pryč.

 

Umím vařit.

Ona umí vařit vše a peče dokonce i prokládané dorty a kynuté zákusky všeho druhu.

Pořád mi nutí, že mne to naučí. Nenápadně třeba začne vykládat, jak je to vlastně snadné. Mává kolem mě svými vlastnoručně napsanými kuchařkami, a mně je z těch jejích omatlaných sešítků zle. Nechci se učit knedlíky a buchty, jsem teprve u omáček!

 

Říkala jsem jí to a pořád s ní vedu diskuze, ve kterých se jí snažím vysvětlit, že si to chci dělat podle svého. Nemůžu ji ale donutit, aby si ty své chytrosti nechala.

 

Dneska jsem třeba smažila řizky a ona zase prý, že je nesmím obracet vidličkou. Když do nich píchnu, tak vyteče šťáva, nebo co.. Ale mně se takhle obracejí nejlíp!

 

Chápete to?

 

Víte, poslední dobou se s manželem kvůli ní začínáme hádat.

Má mě rád, ale proti své mámě nepůjde. Říká mi, ať si od ní nechám poradit, a to mě dohání k zoufalství a někdy i k pláči.

Musím tu situaci řešit než bude pozdě. Bojím se větších problémů mezi mnou a manželem a taky se mi v představách začíná objevovat scéna, ve které tchyni majznu paličkou přes hlavu. To vám je úleva..

 

Nechci se z ní zbláznit, a být zavřená v našem pokoji taky pořád nemůžu. Jsem bezradná, a proto jsem se na vás obrátila.

 

 

Zkušenější ženy, poraďte, jak zkrotit tchyni!