Moje kamarádka se před pár lety s dcerou přestěhovala za svým vyvoleným do zahraničí. Každé začátky jsou v nové zemi poměrně těžké – jiný jazyk, jiné zvyky… Proto byla ráda, když její dcerka přišla ze školy s tím, že je tam jedna česká dívka a že jí dala číslo na mobil.
Za dva dny se rozdrnčel telefon: „Ahoj, tady je Alena.“
Setkaly se hned druhý den. Byly téměř ve stejném věku, a tak byly rády, že si zase může česky poklábosit. Tři hodiny uběhly jako mžik a ony se rozloučily s tím, že se budou scházet.
Volaly a setkávaly se poměrně často. Kamarádka k ní chodila péct české koláče a vařit kynuté knedlíky a poslouchala o jejím nelehkém životě. Bylo jí Aleny líto a v srdéčku pro ni vždy měla místo. Kdykoliv potřebovala – byla zde.
Když jela do Čech, vždy se ptala, co má přivézt. Každá, která opustí rodné Čechy ví…hrubá mouka, sýr na obalování, plnotučná hořčice, vegeta.
Potom jela do Čech Alena a nezeptala se, že by zapomněla?
V létě se stavovala na grilování, ale jaksi se zapomněla podílet na výdajích.
Potom chvíli nic a telefon, Alena plakala a stěžovala si na manžela, jak nemá peníze a nemá z čeho žít. Kamarádka zase pomohla, peníze půjčila – na navrátila čeká dosud.
A tak to šlo stále dokola – manžel v pohodě – ticho, manžel nedává peníze – výpůjčka.
Kamarádka se zařekla, že už nikdy, ale nemá srdce odmítnout pomoc, točí se stále v začarovaném kruhu.
Pomozte, jestli víte jak.
Nový komentář
Komentáře
pekny
Nyotaimori: pardon, je sezrano to susi nebo i to "odhalene nahe krasne telo zeny"
Gabi: My to děláme tak, že když někdo z nás (přátel) pořádá oslavu, grilování apod., vyzve ostatní aby také něčím přispěli.
Jednak se každý může ukázat jaký je v kuchyni šikulka a taky si tím pojistíme to, že stůl není jenom slaný nebo jenom sladký. Každý jsme jiný, každý máme jinou fantazii.
A funguje to víc než dobře!
Kaca: no pokud si dobre pamatuju, tak Amelie souseda zelinare tak unavila, ze spal v hlavkach zeli :) ale mozna spal v jahodach :)
Nyotaimori: už jsem se tě chtěla dávno zeptat - to je japonsky, nebo to jen tak vypadá?
Nyotaimori:
Máňa-opice:třeba s ním bude aspoň sranda...Třeba vám bude vařit večeře a prát spodní prádlo
a když nebude k ničemu, tak kopnout do p.de.e a 
...
julča: řekla bych synovi, že jim koupím přesně za tolik, za kolik koupí oni mě...+ nějakou hračku pro děti/ za lakotnou maminku přece nemůžou.../.
U nás se taky říká: Hloupý- kdo dává, hloupější- kdo nebere...Ještě na základce jsem díky své ochotě, platila pionýrské známky za půlku třídy...Dneska už umím říct, co mě štve. Někdy je protějšek silně dotčený, ale já se neužírám vzteky. Myslím, že taková kamarádka se nikomu nevyplatí- a nejde jen o peníze, ale hlavně o dušičku. Zkusila bych ji taky o něco požádat- myslím, že výsledek je předem známý, ale asi by se ukázalo, jak je to s tím KAMARÁDSTVÍM...
mě se stávalo, že kamarádky mi vodila na ohlídání dva kluky, stále častěji....já jednou za čas 1 dceru...když jsem se časem ozvala, tak jsem byla neochotná a co mi to udělá a že kluci se ke mě těší...bylo to takové citové vydírání
potom se odstěhovali na druhý konec města - a najednou jsem jim nechyběla...zajímavé, že?
Mano.. no podivej, pokud neopusti byt ve stanovenou dobu.. nastava cas svazanych tkanicek, vymenenych klik, zamenenych ustnich vod, pretocenych budiku a spanku v hlavkach zeli :)
A...ted jsem si uvedomila. S asertivitou mam docela problemy, ale mam vzdycky jednou do mesice obdobi, kdy mi nedela problemy byt asertivni
Pri PMS jsem natolik razna, ze kdyz mam pocit, ze me nekdo vyuziva, chova se nezdvorile, proste cokoliv, tak se ozvat umim...
A kupodivu ne hulvatsky, ale ve vsi slusnosti 
*Kotě*: nikdy není pozdě se sebou něco dělat... hlavně, pokud je to k lepšímu!
Ad Aja (16): uhodila jsi hřebíček na hlavičku - umět si na oplátku taky o něco říci, to je přesně můj problém. "Ochotně" se nechám využívat, ale sama si neumím říct o pomoc vůbec v ničem. Dokonce ani svému
. Radši se budu se vším pachtit sama, než abych někoho obtěžovala. Radši budu jíst suchý rohlíky, než abych si od někoho vzala peníze, včetně vlastních rodičů. A tak rozdávám, půjčuju, poslouchám cizí starosti, ale nějak se přihodilo, že mi to nikdo neoplácí. Někdy mě to mrzí, ale už je asi pozdě měnit zavedený "image".
Pokud si někdo "nechá pomáhat" a je to jednostranné, pak to není kamarádství, ale vyčuranost. Nikdy od takových lidí nic dobrého nečekejte, protože nic nedostanete. A stojí vám to za to se s takovým člověkem stýkat?
Máňa-opice: holka, chapu te, na druhou stranu: bud rada,ze te nevyhodili. Ja jsem takhle dopadla. Bydlela jsem v 2+kk s vnuckou majitele. NO, po dvou letech prisel jeho vnuk, ze chce v Cesku (emigrovali, takze je za velkou louzi) studovat na UK medicinu, anglickej program. Takze pekne jsem mohla mluvit o stesti, ze jsem mela znamou pravnicku, ktera mi vydupla dva mesice bydleni, pac jinak by to bylo hodne, ale hodne husty, na ulici vyhazov
No já nevím, ale "hrubá mouka, sýr na obalování, plnotučná hořčice, vegeta" jsou korunové položky a pokud pořádám nějakou akci obvykle neočekávám, že si můj host zaplatí konzumaci
. Mezi přáteli to není všechno jen něco za něco. Spíš mě přijde ubohé (mezi přáteli), když by si někdo vzal účtenku a rozpočítal: "to jsi snědla ty a to já". 
A že Alena nepřivezla kamarádce nic z Čech? Třeba ji to ani nenapadlo (přivezla si vůbec něco?) ...
Něco jiného jsou peníze: pokud půjčuju drobné, tak počítám s tím, že se mi nevrátí (pak už samozřejmě dotyčnému nepůjčím ani korunu), ale jinak je běžné (právě mezi přáteli) sepsat smlouvu a realizuje se bezhotovostní převod - je to krytí pro obě strany.
Máňa-opice: A proč jsi s tím souhlasila?
Někde jsem četla, že člověk by neměl přátelům půjčovat peníze, protože jinak přijde buď o přátele nebo o peníze. Něco na tom asi je. Přišla jsem o pár hezkých knížek, protože jsem nedokázala dost tvrdě vyžadovat jejich včasné vrácení. Začala jsem té dívce půjčovat na dovolenou knihy, které mi nebudou chybět. Přestala si půjčovat. Totéž je s penězi. Kamarádka prostě půjde za Alenou a vysvětlí jí, že teď nutně potřebuje peníze, které jí půjčila a začne je vymáhat. Na hrubý pytel... Jiná věc je, když si jdu od sousedky vypůjčit strouhanku a ona ode mě cukr. Na koleji jsme měli holku, ta si vzpomněla, že bude mít k večeři bramborák, obešla pokoje a půjčila si vše, včetně pánvičky. Ale ona nikdy nic neměla. Domluvily jsme se a přestaly půjčovat. Vyčetla nám, jak jsme špatné, tak jsme jí vysvětlily oč jde. A byl pokoj. Známí si od nás půjčili peníze a přišli, že je nezvládnou vrátit. K vánocům si koupili drahý difitální foťák. Připadá vám to normální? Mně ne.
Máňa-opice: Potěš tě pámbu
Ale v Rapotíně je krásně 