Nejslavnější z jezerních příšer zatím vidělo zhruba něco přes 3000 lidí. Není to ale jediná příšera žijící v příšeří jezerních hlubin. Japonsko má svoji Issie, Severní Amerika má příšeru Champ… Všechny mají jedno společné. Spousty svědků, často i důvěryhodných občanů, je vidělo, někdo vyfotil, někdo nafilmoval… ale neexistuje žádný nezpochybnitelný důkaz o jejich existenci.

 

Vraťme se k severoskotskému jezeru Lochness. Skotský výraz pro jezero je Loch, proto se setkáváme i se zkráceným názvem Ness. Jezero je dlouhé bezmála 40 km, 1,5 km široké, strmá skaliska po obou březích se vypínají do výšky 600 m. Voda je tmavá a kalná, hluboká zhruba 200 m, vykazuje teplotu mezi pěti až dvanácti stupni a nikdy nezamrzá.

 

První zmínka o čemsi je již ze 6. století, kdy byl u jezera klášter a tamní mnich viděl, že nějaká nestvůra pronásleduje plavajícího člověka v jezeře.

 

Podél severní strany je v krajině hrad Urquhart, z něhož v roce 1933 příšeru údajně poprvé vyfotografoval Hugh Gray, následovaly stovky dalších svědků, učitelů, mnichů, důstojníků námořnictva i nositelů Nobelovy ceny. Tento vysoký počet pozorování byl snad i proto, že na severním břehu byla vystavěna silnice, aby se podpořila turistika. Za oběť padlo kus krásné netknuté přírody a klid tohoto jezera. Výhled na idylickou vodní plochu už nezakrývaly keře a stromy…

 

Některé fotografie se ukázaly jako podvrh, například obrázky, kde je „příšera“ shlukem igelitových tašek na tyči, uhynulý rypouš sloní, kterého podstrčil majitel zoologické zahrady v Yorkshiru.Vytlačené stopy vydávané za stopy lochnessky se ukázaly jako práce s odlitkem hroší stopy.

 

Přesto lze některé fotografie považovat za autentické. Nejvíckrát příšeru viděl patrně sám správce povodí jezera Lochness, Alex Campbell, a to celkem 18x, a jedenkrát dle jeho slov téměř vrazila do jeho lodi. Pan Campbell tvrdí, že má 9 metrů, 2 metry na výšku, šedou kůži a dlouhý krk. Hlavu má prý velice zvláštní, ne oblou, ale hranatou s velikou černou skvrnou uprostřed bílé kůže. Její ploutve jsou kosočtverečné.

 

Všichni se shodují na několika typických znacích této záhadné nestvůry. Má dva hrby, rychle se pohybující ocas, hlavu na dlouhém krku a velké lesklé oči.

 

Určitě to není příšera!

V touze vidět něco senzačního mají lidé velké oči. Za příšeru považují motorový člun, tuleně zbloudilé sem z moře, mořského hada, gigantický druh úhoře… tvrdí odpůrci této záhady.

 

Seriózní výzkum

Dr. Robert Rines přijel v roce 1971 k jezeru s potápěčskou kamerou a pořídil několik snímků i filmů.  Dne 7. srpna natočil mihnutí velkého stínu a tušil, že to je ONO. Na snímcích bylo poznat hnědavé zvíře s jedenáct metrů dlouhým tělem a přes dva metry dlouhým krkem, zcela prokazatelně živoucí bytost. První důkaz, který vzaly na vědomí i vědecké kruhy.

Mnohé týmy z vědeckých univerzit se přiklánějí k myšlence, že je možná existence živoucích bytostí nesrovnatelně větších než ryby, které se zásadně liší od všeho, co známe….

 

Ovšem nastává jedna nezanedbatelná otázka. Lochnesská příšera není jedna. K udržení jednoho druhu v takovém malém ekosystému, jakým je Lochness, by bylo třeba minimálně 12-20 expemplářů. Jedno zvíře nemůže přežít miliony let… Podle starých pověstí se mají kolem jezera pod pahorky hraničícími s jezerem táhnout obrovské jeskyně, které by poskytly příbytek ne jednomu ještěrovi, ale celé kolonii… Ano, ještěrovi, stále více pravděpodobná je domněnka, že lochnesská příšera je vlastně…

 

… přeživší plesiosaurus…

Nebo jeho blízce příbuzný druh… Tato teorie má nejvíce zastánců, v jezeře dle všeho je plesiosaurus, obrovský ryboještěr, který vyhynul před 70 miliony lety. V křídovém období žil ve všech světových mořích. Jeho rekonstrukce se jezernímu tvoru velmi podobají. Je dravec a je zdatný podvodní plavec. V Lochnesském jezeře je ryb dostatek, nouzí by netrpěl.

Patrně zde několik exemplářů bylo uvězněno, když se na konci poslední doby ledové v důsledku tání ledových mas zvedlo mořské dno. Z fjordu podobného zálivu se vytvořilo vnitrozemské jezero, které nikdy nezamrzá.  V podstatě ideální podmínky.


Je těžké určit, zda Lochnesská příšera ano, či ne. Podnikatelé, novináři a prodejci zájezdů vydělávají na senzačním turistickém ruchu. Nežádoucí rozruch překáží vážné práci vědců a poskytuje odpůrcům Nessie účinné zbraně pro protiargumentování.

Jisté je jen jedno. Něco na tom nejspíš bude, neboť skotské úřady již v roce 1934 vydaly nařízení, kterým zakazují střelbu na jezerní příšeru…

Reklama