Když cítíte, že by váš interiér snesl nějakou tu změnu nebo již vám byt neposkytuje svou funkčností očekávaný komfort, v těchto případech je namístě rekonstrukce.
Každé rekonstrukci musí předcházet poměrně podrobný návrh, rozpočet a vlastní stavební nebo dekorační úpravy. V několika málo větách se vám pokusím „selským slovníkem“ přiblížit, jak k takovému problému přistupuji a snad vám tím alespoň trochu napomohu.
a) v prvé řadě si musíme uvědomit, že stavební materiály, rozměry, hmoty to vše je určitá danost, kterou nám byt nabízí a s tou jsme nuceni pracovat. Tedy rozhlídneme se po bytě, prohlédneme si, kde by mohly být tzv. nosné stěny které drží strop a které proto nebudeme chtít jen tak odstranit. Podíváme se jaké máme úložné prostory, orientaci na světové strany. Tedy spíš jak moc světla máme v jednotlivých místnostech a kolik lidí se v nich zdržují nyní a kolik se jich bude zdržovat po rekonstrukci. Tvoříme pro budoucnost a proto musíme našim návrhem do budoucna „šlápnout“. Hlavně se zaměříme na dvě nejzásadnější věci. Na špatně vymyšlené věci, které se dříve realizovaly a které nám teď tolik vadí. ( například otevřením dveří do koupelny průhledem vidíme přímo na mísu, za dveře se nevejde tolik potřebná skříň nebo máme velikou chodbu nanic a malinkatý obývák. A potom si ještě napíšeme to, co bychom chtěli
b) není nutné psát o tom, že na rekonstrukci musíme mít peníze. Je to samozřejmé, ale věřte, že jde poskládat nádhernou kuchyň do 15 tisíc do 100 000 i do několika miliónů. A toto se týká opravdu všeho. Zároveň však dejte prosím obrovský pozor na kvalitu toho, co kupujete. Pořídit něco, co vám do půl roku zestárne o půlku své životnosti, na to opravdu nemáte.
c) Když si tedy uvědomíte, že to něco bude stát a že máte v úmyslu něco měnit, hoďte to na papír. Nakreslete si stávající stav a hned vedle vaši představu. Čím víc představ, tím lépe. Učil jsem se ve škole, že až padesátý návrh je ten správný. Moje zkušenost je taková, že se použije nejčastěji už ten první, ale pozor s nadhledem, který získáte v tom padesátém.
d) Teď trochu konkrétně. Někdo mě pozve do bytu, abych mu jej změnil do dnešního standardu. (tedy do toho, čemu se tak dnes dá alespoň na chvíli říkat standard). Projdu si tedy byt a opravdu mám většinou radost z toho, jak jsou všechny (skoro všechny) ty byty nádherně připravené na to být krásné. Jako by ten co jej navrhoval, dělal jen kuklu a čekal, až někdo vypustí motýla. Projdu se a přitom v duchu bourám stěny. Začnu téměř vždy chodbou. Je mnohdy příliš veliká, tmavá a zbytečná. Když jí zapojíte do obývací místnosti nebo jí propojíte s kuchyní, prosvětlí se a může i částečně sloužit jako jídelna. Dalším krokem je koupelna. Buď posunout stěnu nebo jen přeskládat zařizovací předměty. Někdy postačí jen otočit dveře. Šatní skříně především v bytech jsou nutností a zároveň opravdovou hodnotou bytu. Tedy hledám místo, kde by mohly stát. Ale jde li o čistou dispozici, žádné zběsilé šuplíčky všude po stěnách, ale pěkně jednolitá masa v místě, kde nejméně překáží. Potom se podívám na podlahy, malbu a doplňky. V tu chvíli mám první variantu, se kterou si už můžu začít hrát, abych získal ten potřebný nadhled.
e) Nechci tady psát, že je nutné vždy volat odborníka, ale i když se mnohdy zdá, že jenom potvrdí to, co už sami víte, je to přeci trochu něco jiného. Doporučuji o tom alespoň uvažovat. Nemám v úmyslu si tady dělat reklamu. Své služby vám můžu nabídnout výhradně prostřednictvím poradny na Ženě-in se kterou udržuji delší výbornou spolupráci a opravdu rád vám i v této omezené míře pomohu. Můžete mi zaslat po dohodě půdorysy k posouzení, ale jinak jsem příliš zaneprázdněn, abych sám přijel. Prosím mějte ještě na paměti, že i výsledek ve formě „není nutné nic měnit byt, byl navržen dobře“ - je výsledkem ze kterého nemusíte být smutni.
Dovětek:
Stalo se mi, že si kamarádka kupovala garsonku o rozměru 29m2 – na fakultě jsem studenta s takovým navrženým rozměrem vyhodil. Jiný člověk se mě ptal jak vyřešit pokojík o rozměru 8 m2 pro dvě děti…to nejde, protože by se jim nedostalo výměny vzduchu ve spánku a takových věcí je mnohem a mnohem víc. Stará dřevěná okna nemusíte vždy měnit za nová plastová atd….
Autor tohoto článku vede na www.zena-in.cz architektonickou poradnu. Tu najdete ZDE
Nový komentář
Komentáře
Včil mám podkrovní "mezonet" cca 65 m čtverečních v 60 let starém městském domě, jsme tu 4 a je to maléééé, páč dům nenabízel příliš možností k rozmachu - pustilo nás to jen nahoru, kde vznikl 1 pokoj navíc ve štítu střechy. O samostatném pokoji pro každé dítě si můžu nechat zdát
Olka: Mám jednu podobnou zkušenost - když jsme vybírali firmu na stavbu našeho domu, tak nám mimo jiné byla doporučena (i několika stavaři) skutečně dobrá firma. Poptali jsme ji a majitel se zhrozil, že takovou hrůzu, kterou chceme postavit, on stavět nebude, že staví jen domy, které se mu líbí. OK, dohodli jsme se, že načrtne studii toho, co by byl ochoten postavit. Bez jediného dotazu, co a proč máme tak, jak to máme, něco načrtnul ... obyčejný elkový dům, kterých v katalozích je spousta a který naprosto nevyhovoval našim potřebám a vzhledem se do lokality, kde bydlíme, taky nehodil ... Chvíli jsme přemýšleli, kdo je ten, kdo udělal chybu, jestli my, při našem definování potřeb, nebo ten projektant ... tak dneska už vím jistě, že jsme to nebyli my ... tu "hrůzu" nám postavili jiní, sousedi si pochvalují, že sem docela zapadne (i když je netypicky řešený, ale z žádného pohledu neční), a našim potřebám vyhovuje naprosto
Takže projektant nebo architekt, který nevnímá potřeby a přání, je špatný projektant nebo architekt ...
Bridgetj: jo, my Pražáci z panelových sídlišť víme svý
. No, ale nemusíme se ohlížet jen po naší republice, kde žije podle statistiky polovina obyvatel v bytech pod 50m2. Co třeba Anglie - jejich řadové pididomy také nejsou ukázkou volného prostoru a luxusu už vůbec ne. To české panelákové stropy 2,40 m by nám mohli závidět. Nebo jiná velkoměsta - jejich 60.-70. léta a "skládací" bytečky (sloužili jen na umytí a přespání) nebo Japonsko ...
pokoj máme 3*3,5 což je 10,5 a bydlíme v něm dvě do dnes
Olka: v tom případě to asi nebyl dobrý odborník a člověk na svém místě.
*Kotě*: Mluvili, ale nebyl u nás. Pak nabídl, že by k nám domů přišel, když jsme se zhrozili, co nám to navrhnul, jenže to už jsme nerealizovali. Když nepochopil ani tu nosnou zeď, na kterou jsme ho dvakrát upozornili ...
Ještě mě něco napadlo k rozměrům - když jsem byla malá, bydleli jsme v bytě od rozměru 12 m2 (obývák, ložnice, jídelna, herna) + koupelna na uhlí + plynová sporák v 1 m2 velké předsíni v počtu 2 dosp.+ 2 děti, pak jsem dvacet let bydlela v 3+kk o vel. 50 m2 v počtu 3 dosp. + 2 odrostlé děti (tam byl právě ten pokojík o vel 7,8 m2 - nejdříve dětský pokoj, poté ložnice rodičů), pak ve 42 m2 v počtu 2 dosp. + 2 děti, sestra má 38 m2 v počtu 2 dosp. + 2 děti atd. Zabijte všechny, co nemají aspoň 100 m2 velký byt.
Olka: a mluvili jste s tím člověkem, než vám dělal nějaké návrhy?
V našem předchozím bytě jsme řešili problém s prostorem a zařízením. Obrovské pokoje ve starém domě, které bylo třeba zařídit tak, aby nepůsobily ani přeplácaně ani prázdně, a aby byl prostor dobře využitý.
Architekt přišel k nám domů a při večeři a po ní s námi dvě hodiny povídal o tom, jak žijeme, co máme rádi, co se nám jak líbí, jaké máme při bydlení priority, co je pro nás nezbytné a bez čeho se obejdeme... za pár dní přišel s návrhem, který nejen naplnil, ale ještě předčil naše představy.
sharonka: Nadhled možná nemáš, ale zase víš, co potřebuješ. My jsme půjčili plánek bytu architektovi, který nám navrhnul ložnici v nejvzdálenějším místě od dětských pokojů, u té ložnice jediný záchod v bytě, zato u pokojíčků koupelnu s dvěma umyvadlama, jako kdyby se snad děti na rozdíl od nás myly
. V maličké kuchyni barpult - ale my potřebujeme naopak velkou kuchyň a stůl pro osm lidí. Středobodem jeho obýváku (který my budeme rušit), byla televize, na kterou se téměř nedíváme. Knihovna ani jediná, kam dáme ty metráky knih? Manžel si naplánoval dílničku, s tím ale architekt nepočítal ani ve snu. A tak to bylo se vším. Prozradili jsme mu, kde je nosná stěna, na kterou se nesmí sáhnout, on z ní v návrhu dva metry zboural.
A zase bez korektury...?
Mně by se to právě líbilo, kdyby se někdo na můj byt podíval jinýma očima. Myslím si, že když člověk v tom prostředí žije, nedokáže mít ten správný nadhled a posoudit, co by se dalo opravdu dobře předělat.