„Mami, dej mi ještě sušenku,“ žadonila asi tak pětiletá holčička. Evidentně se při cestě vlakem nudila, a tak si krátila cestu pojídáním sladkostí. Sem tam nepozorovaně vytáhla ze své kabelčičky karamelku, pak zase měla žízeň. Když uplynula doba, kdy měla pocit, že se nic neděje, škemrala
Maminka byla ráda, že cestování ve vedrech jakž takž přežívá a že dcera dá po sladké odměně pokoj.
Rozhodla jsem se zeptat rodičů, jak to bylo se mnou, a také přátel, jak se snaží zabavit děti, aby se na cestách nenudily.
„My jsme Ti vždycky nabrali do vlaku nebo autobusu leporela, dvě až tři, líbilo se Ti to, ukazovala sis na obrázky a sama sis vyprávěla. Jindy jsi chtěla číst nějakou básničku, kterou jsme si pak spolu nahlas přeříkávaly,“ vypráví moje máma.
Ela, máma dvou malých kluků: „Zabavit dvě malá klubka háďat není zas až tak snadné. Když jedeme autem, tak se snažím upoutat jejich pozornost tím, tedy pokud je jízda neukolébá, co se děje venku – jakou barvu má to auto, viděli jste ten velikánský strom, atp. Starší kluk už umí do pěti, tak občas sčítáme červená, žlutá a jiná auta.
Samozřejmě jim do auta na delší cestu, třeba když jedeme za rodiči na sever Čech, bereme hračky. Starší miluje zvířata, hlavně dinosaury. Má těchto hraček doma několik beden, takže stačí nabrat krysu, orla a nějakou tu pravěkou potvoru a na zadním sedadle se pak po cestě odehrává bitva o přežití.“ :-)
Ivana, šestiletá dcera: „Michalka už nevycestuje bez svého kufříku, takového z tvrdého kartonu s kovovým držátkem, kde má naskládanou panenku, hřebínek, gumičky, bloček a pár pastelek. V
Miloš, osmiletý syn: „V autě máme pořád zpěvníky. Lukáš má naštěstí hudební sluch, tak si po cestě celá rodina zpíváme. No a když se mu nechce zrovna zpívat, tak nadhodím slovní fotbal.“
Her se dá vymyslet nepočítaně, přejatých či vlastních. Podělte se s námi o to, jak dokážete zabavit děti, vlastní nebo cizí, během cest…
Nový komentář
Komentáře
Leštěnka: TOČJ! Co Ty tady?
Ale nepráskni mě mojí tchýni.
Lucimo: Sladké tajemství - my dostali červený diplom všichni.
Jeremi: Tys končila s červeným diplomem, jo?
Eva_Fl: A cos čekala?
Jeremi: Taky hrajem i na věci. Manžel si tuhle myslel oskara (tu sošku) - a nakonec to uhodla malá dcera!
Jeremi:
Eva_Fl: Nepouštíme jim v autě DVD, protože by nám dětičky úplně zblbly. Jako malí američánkové.
To mi trvalo z Prahy až na na Cholín.
"Hádání" taky hrajeme. Nezužujeme to na osoby, hádáme i věci. Hrošík mě dostal, když myslel na "červené pouzdro s Tvým diplomem, co je nahoře na knihovně".
Kinedryl
V životrě mi v autě nebylo špatně, přesto mi rodiče před každou jídzou delší než 10 km dávali Kinedryl, takže jsem si pak po zbytek dne připadala jak zfetovaná
mam-ča: klid. To auto mam 3 mesice a poustela jsem to jen jednou...
Neni komu a neni proc...Ale treba az pojedeme nekam daleko a ja nebudu muset ridit....
Krize: každej sám sobě
houserop: Dalo to práci, ale povedlo se
Tu písničku tenkrát požád hráli v rádiu, takže jsme znali solva - a prostě po nějaké době a po mnoha otázkách nám to docvaklo...
Eva_Fl:
Nepruď Jémeričanko !
Proc tem detem v aute nepustite DVD?
Dobrá je taky hra "Kdo vydrží nejdýl držet zobák, je vítěz."
risina: houserop : my jsme hrávali myslím si zvíře, a protože první otázky vedly k počtu nohou , jednou na dlouho zabavil invalidní pes
. (měl 2 nohy a vzadu 2 kolečka)
risina: Jeminkote, jak jste mohli uhodnout nejmenovanou hrdinku popisovanou "je jaka je"
houserop: Když tu hru hraješ častěji, tak más vypracovaný "systém" otázek - takže jedna z prvních je - skutečná osoba? postava z knížky? z filmu? atd. Další tátův špek byla "hrdinka" Gottovy písničky Je jaká je.. To bylo tak yněco.
risina: Ahaaa, diky. Jednoduche a poucne. zatim deti nema a v mem okoli jsou ted hlavne nemluvnata, takze to moc neuplatnim, ale doufam, ze to nezapomenu, protoze se to urcite bude hodit
Viktorka, jo? A to jste uhadli jenom tak? Nebo musel radit, ze to je postava z knizky?
houserop: Hádání osob je to klasické - myslím si osobu a ostatní se ptají muž? žena? žije? prostě otázkami na ano/ne musí uhodnut, o koho jde. Náš táta nám kdysi dal bláznivou Viktroku z Babičky, vydrželo nám to z Prahy do Domažlic
. Samozřejmě menším dětem musíš dávat někoho známého. A kuchařka - řeknu "Já hkoupá kuchařka, přimíchla jsem do polívky plný pytel.. barev." Ostatní si myslí každý nějakou barvu a já jmenuju - černá..červená.. žlutá.. dokud neuhodnu některou z těch, co si někdo myslí - a ten je pak kuchařka a dá třeba holčičí jména, dny v týdnu, písmenka, dopravní prostředky, domácí zvířata atd. To se dá hrát už tak od 4-5 let.
risina: Co je "ja hloupa kucharka" a "hadani osob"?
U nás vedou dětská CD (Svěrák&Uhlíř) a Kinedryl