Také jste už měli tu čest přivítat vir ve vašem počítači?

Já zrovna před nedávnem a nebyla to zkušenost kdoví jak příjemná.
Chvíli se dokonce zdálo, že jsou všechna data nenávratně pryč. Jelikož šlo mimo jiné o fotky dcery od miminkovského věku a také o mé rozepsané články, tak jsem v sobě nacházela prvky zatím ještě neobjevené hysterie.
I přes antivirový program a různé nápovědy po telefonu, jsme náš computer nemohli znovu přivést k životu.

Nejpikantnější na tom všem bylo, že jsme si zavirování společně s manželem zavinili vlastním přičiněním.

Určitě také víte, že pokud přijde podezřelý mail s tajuplnou přílohou, tak neotvírat. Ovšem manžel mne jednoho dne přivolal a prosil mne o přesný překlad jedné zprávy. „Zdá se, že někdo žádá o pomoc a jde o děti“, říkal a já mu musela dát za pravdu. Odesílatel úpěnlivě žádal o otevření přílohy za účelem dopátrání zdroje velice nevhodných spořičů obrazovky, které se elektronickou poštou dostávají do rukou (či spíše před oči) nezletilých dětí.
„Prosím, pokud byste o původu těchto obrázků cokoliv věděli, dejte mi vědět.“ (A já už to s ním vyřídím!)
„No tak to zkus otevřít“, řekla jsem manželovi a ten s povděkem provedl. Udeřili v našem případě na tu správnou strunu. 

A hned jsme věděli, že jsme v troubě. Po otevření se nestalo zhola nic. Zapnuli jsme test antivirového programu a rázem se postižené soubory začali zjevovat, jak houby po dešti. Byl rozeznán typ viru, který pomalu zahlcoval celý obsah. Po jedné zkušené nápovědě se mi zdařilo stáhnou správný antivir a vyléčila jsem všechny soubory - až na jeden. Byl to soubor, který se ale v našem PC nenacházel. Záhada, nechápu.

No nic. Jinak se zdálo, že vše funguje, tak se jelo dál.
Ovšem večer jsem počítač vypnula a ráno zapnula a ten se tvářil, že není náš. Všechno pryč, ikony, tapeta, windows……..
A teď přišla na scénu ta má hysterie. Manžel měl co dělat, aby mne trochu zklidnil.

Nakonec jsem uprosila kamaráda znalce a ten nám počítač uzdravil. Trvalo mu to osm hodin, ale nakonec zachránil i fotky i články, uf – je to šikula.

Stala jsem se takto ohledně virů zkušenější. „Už mne nedostanou“, říkala jsem si a mé sebevědomí stouplo.

Dnešního rána jsem tento závěr o mých vědomostech přehodnotila. Přišel mi mail od velmi dobré kamarádky. Píšeme si téměř denně. Ona miluje skupinu Lucie a nevynechá jediný koncert.
„Lucie“ bylo také předmětem zprávy. V textu mi radostně oznamovala, že turné bude a nic mi nebránilo otevřít přílohu. V poslední chvíli jsem si všimla, že adresátem je „undisclosed recipient“, na místo mého jména. To mne naštěstí zarazilo a nakonec jsem odhalila vir. Byl to ten stejný, starý známý.

Proč o tom píšu. Zpráva přišla z pracovní adresy kamarádky, která je nemocná a několik dní nebyla v práci a poštu neotvírala, natož aby cokoliv posílala. Když jsem jí zavolala, netušila, jak je se to mohlo stát. Před pár měsíci prý  zprávu podobného znění rozesílala, ale to bylo tak asi vše, k čemu jsme se dopátraly. Mé sebevědomí ohledně znalostí virů je zase na nule.

Nedostali mne tak zcela, ale opět mi dali najevo, že jsem bezbranná. A to zde není řeč o „bluster“. Ten kdyby mne překvapil a jednoho dne se probudil mezi mými fotkami a články, tak ten boj s viry asi vzdám.

A tak – jediný způsob, jak vyzrát na viry, je uschovat  vše důležité a pro vás cenné na diskety či CD. Nechci na vás machrovat, sami víte, jak jsem na tom…….
Ale ušetříte si krušné chvilky a až vám bude vir požírat vaše cenná data, budete o trochu klidnější. Manžel to třeba také ocení…………..  

Teď mne napadá - pár týdnů jsem nic neuložila. Jdu na to......

     
Reklama