„Miláčku, co kdybychom zítra povečeřeli u tebe? Už jsme spolu dva měsíce a ještě nikdy jsem nebyl u tebe doma. Uděláme si hezkej večer u vínka a při svíčkách, co? No, tak, vždyť už mi to slibuješ už týden…“
Od chvíle, kdy jsem se mezi třemi ctiteli konečně rozhodla pro toho pravého pana Božského, šlo všechno jak po drátkách. Cítila jsem se jako Pretty Woman. Můj miláček mne oslňoval téměř při každém setkání – kytky už ani nepočítám, mám jich plné vázy, ale tu mne čekalo překvapení v podobě lístků na divadelní představení vyprodané měsíce dopředu, tu jsem se s radostí nechala pozvat do luxusní restaurace, zatím posledním a nejkrásnějším dárkem byl nádherně strávený víkend v romantickém alpském hotýlku. Zkrátka a dobře, během posledních týdnů jsem doháněla všechno, co jsem propásla za poslední roky, kdy mi společnost dělali dnešníma očima viděno samí hulváti a nevycválanci. Ať to trvá věčně. Toto přání naplňovalo mou mysl každé ráno, kdy jsem se probouzela v jeho posteli.
Asi před čtrnácti dny náš vztah začal nabírat zcela nečekaně nové obrátky. Už to nebyl „jen“ nezávazný vztah založený na kvalitním sexu, tady začínalo (samozřejmě k mé radosti), jít do tuhého. A mně to rázem došlo – tohohle chlapa nesmím nechat odejít jako ty ostatní. Na rozdíl od nich je skvělej, super, prostě nej. Byla by fatální chyba, aby vše ztroskotalo na mé neschopnosti. Musím mu jeho péči nějakým způsobem vracet. Jídlo a milostné hrátky, to jsou dvě základní věci, které dělají chlapa spokojeným. Tuhle věčnou pravdu mi vtlouká do hlavy moje maminka snad od narození.
Milostné hrátky není zapotřebí komentovat, tam to lepší nebude. Ale to jídlo. Brrrrr. Ani se mi nechce pomyslet, že budu mít možnost konečně ukázat, jaká jsem „hospodyňka“. Vždyť až zjistí, jak jsem v kuchyni nemožná a že vrcholným dílem mého kulinářského umění je hrachovka z pytlíku, uteče. Kdo by se mu taky divil, takových jako já může mít na každém prstě nejmíň pět. Nejmíň…
A jéje, už se zase začínám litovat, hotová Bridget Jones. No nazdar. Houby Pretty Woman, já jsem česká Bridget! To chce údernou akci... I když tedy vaření není zrovna činnost, ve které bych excelovala. Jaké jídlo by mu mohlo chutnat? Musí být samozřejmě jednoduché na přípravu, protože v kuchyni nechci strávit celý večer... Moment, co že to říkala zasloužilá mamina Petra na třídním srazu? Ta přece svému Tomášovi vaří denně teplé večeře? Že Bridget ji líp neposlouchala! Něco, po čem se může utlouct a ještě pak myje nádobí, protože si myslí, jak je jeho ženuška zchvácená po hodinách strávených u plotny a přitom je to prý brnkačka... No tak, co to... Už to mám! Těstoviny! Jasně! Ale říkala něco o zaručené značce. Myslím, že to byla Barilla. Radši Petře, až budu stát u regálu s těstovinami, brnknu. Pro jistotu, abych místo osvědčené lahůdky nekoupila nějaký blaf.
Tak se podíváme, co jsem to vlastně koupila ... mašličky „farfalle“ v modré krabičce. Vypadají 
Paráda. Hotovo – taková dobrůtka. Příprava večeře mi i s opláchnutím nádobí trvala necelých dvacet minut. Těstoviny se nelepí a omáčka – jedna báseň. Dohromady pohádková záležitost. Proč jsem se vlastně tak stresovala, vždyť jsem skvělá, jsem jednička!!! Jsem zas Pretty Woman (Bridget – ty to pochopíš a promineš mi).
Tak to bychom měli. Zítřejší úspěch je zaručen. Ještě že existuje něco tak geniálního jako Barilla. Hádejte, na co ode dneška nedám dopustit?
Nový komentář
Komentáře
Dříve jsem měla dno hrnce polepené flíčkama, ale teď co kupuji
Barilla těstoviny ani jeden druh se nelepí.Prima
Puma1: hm a to já mám výhodu, že většina mých partnerů uměla nebo umí vařit a když jsem byla u nich, tak mě rozmazlovali.o)))
risina: no právě.o))) ale mojí povinností bylo jen ráno uvařit to kafe půl napůl s mlékem a tři cukry.o))) ty koblížky to jsem si jen šplhala.o))) A kormidelníka jsem i rozmazlovala, že to nebylo žádné sušené mléko, ale že jsem s sebou táhla opravdu tekuté mléko jen přelité do plastové lahve.o)))
nyotaimori. tak to pak ju
mufly: Na vodě se to musí, tam je háček kormidelníkovi plně k službám
risina: potřetí zatím ne.o)) ale byli jsme spolu na vodě a tam jsem mu ráno připravovala kafe a protože je to nejlepší kormidelník, tak jsem pro něj k snídani sehnala i koblížky.o)))
Nyotaimori: instantní polívky se nevaří... nasypeš tu chemickou směsku do misky a zaliješ horkou vodou, that´s all
Nyotaimori. vztah sice nestojí na žrádle, ale chtěla bych vidět, jak svého chlapa a teď i dítě živím každý den bagetama, polívkama z prášku a instantníma omáčkama
mufly: A přijel i potřetí?
Moc ho nerozamzluj, pak to bud echtít pořád... 
já mám zas vyzkoušený, že chlapi se dají lehce utáhnout na domácích nudlích. ty zabíraj na 100%
hm tak to já jsem přítelovi uvařila kuřecí přírodní řízek zapečený se smetanou, bylinkami a nivou a k tomu opečené brambory. Pak spal u nas ještě druhou noc a po moji smsce jak je na tom s brokolicí, květákem a těstovinami, mi přišla odpověď, že má rád doměkka uvařenou brokolici přelitou bylinkovým nebo česnekovým máslem s novými bramborami.o) No hádejte, co jsem mu tedy uvařila? Jo bylinkové máslo jsem vyráběla sama.o))
Jako reklama to je vtipný, lepší než psát fakta.
jsem taky vařila ze surovin, než jen ohřát hotovou omáčku. Teď si nejsem jistá, ale myslím, že to byly palačinky s květáekm a brokolicí a bešamelovou omáčkou 
Ale při první návštěvě
To mi přopomnělo - jednou jsme s dětma měli na výpravě venku v přírodě vařit. Podmínka byla, že si s sebou přinesou suroviny a žádný hotový jídla. Spousta holek měla zeleninu na polívky, jedna dokonce rajskej protlak a smetanu a vařila rajskou, já abych se blejskla vařila zeleninovou polívku, hemenx a krupicovou kaši. Ovšem veselo bylo jednak když některý holky měly limonádu a ne vodu, jedna neměla ešus a chtěla dělat polívku. No a jedna měla instatní omáčku v pytlíku a tvrdila, že to není hotový jídlo, že se to přeci vaří. Vaření u ní znamenalo dát prášek do vody a uvařit z toho omáčku :-)))
jit. jak píšu, kupovala jsem je v Makru a těch pět kilo stálo 250 Kč
jit řekla bych, že panzani jsou taky dost dobrý. Já je kupuju na střídačku
Teď teda ne, když mám Barillích špaget pět kilo 
Reklama nereklama, tyhle těstoviny jsou fakt dobrý
Koupila jsem si teď v Makru pětikilový balík špaget Barilla a jsem spokojená 
. Omáčky ovšem vyrábím domácí, když už 
Hotový omáčky na těstoviny jsem už testovala, ale když si udělám vlastní, je levnější, chutnější a zdravější... a myslím, že málokdo je tak strašně vytížený, aby se musel odbývat pikslou instantního "jídla".
Článek jsem nečetla... myslela jsem, že je to něco o nějakém filmu, ale když jsem nahoře viděla nadpis "Akce - vaříme s těstovinami", měla jsem jasno.
MMCH - to, jestli to někdo dělá denně k večeři je přece jiná věc ...
Mě se to jako nápad na reklamní článek líbí. Jak píše Klára, je to něco jiného než nudné podání nějakých informací. Je fakt, že jsem byla na konci překvapená, že jde o reklamu
ale zas fakt je, že pokud by dotyčný byl u mně poprvé, a chtěla bych se blýsknout jako kuchařka, asi bych si dala trochu víc práce než těstoviny s hotovou omáčkou
Puma1: nic proti, Tvoje věc, pokud vám to vyhovuje