kliste

Nedá se říct, že bych nějaké zvíře vyloženě nesnášela nebo se ho štítila. Jedinou výjimkou jsou klíšťata. A možná právě proto mi život přichystal chvíli, kdy jsem se s těmito nechutnými a mně z duše odpornými tvory, jejichž existenci, natož užitečnost na zemi nechápu, musela utkat.

Jednou k nám na chalupu zavítali dva psí „tuláci“. Putovali dny, možná týdny. Hladoví, špinaví, zdredovaní a totálně ztracení voříšci. Všichni je od svých plotů hnali svinským krokem, jak se říká, a tak hledali útočiště u posledního domu ve vsi. Smutně a v naději, že nedostanou klackem, stáli pod okny a jejich oči žadonily o kus žvance a přístřeší. Kámen by se ustrnul, natož pejskomil.

Uvařila jsem jim těstoviny, které sežrali málem i s kastrolem, a usoudili, že tady jim bude dobře. Uvelebili se na zápraží a na další vandr už nepomýšleli. „Co s vámi kluci, kde jste se tu vzali? Komu patříte? Nechat si vás nemůžu, ale než vám najdu páníčka, postarám se o vás.“ Sedla jsem si na schody, psi se ke mně s vděčností přimkli a já je nic netušíc začala hladit. Ale co to? Fuj, snad na každém centimetru jejich kůže bylo klíště! Mraky klíšťat v různém stadiu nacucanosti. Baňatých a naducaných jako pecka i těch úplně malinkých, velikosti špendlíkové hlavičky. Takhle jsem je přece nemohla nechat, a ač nejsem žádná hrdinka a ta upíří havěť se mi ekluje, rozhodla jsem se pro radikální odklíšťovací akci.

Ale jak na to? Nemám zkušenosti. Lovím v paměti. Proti směru, po směru, vytočit, nebo vyviklat? Topit olejem, desinfekcí, a čím je vlastně uchopit? A v takovém množství? To bude sisyfovská práce.

Vzpomněla jsem si na mýdlovou metodu. Už ani nevím, kde jsem k ní přišla, ale je poměrně účinná a, dá se říct, i hygienická. Vezmete staré mýdlo, nejlépe už jeho zbytek, který má hrany, lehce ho necháte ve vodě nabobtnat a pak jím klíště tak dlouho šmudláte, vikláte či jím kroužíte, dokud se samo nepustí. Na mýdle (aniž se dotknete) ho přenesete do vody a utopíte. Tedy nevím, jestli opravdu došlo k úmrtí utonutím, detailně jsem to nezkoumala, ale pravda je, že klesla ke dnu bez protestu.

kliste

Deklíšťatizace obou psů mi trvala několik dní, ale musím říct, že nás velmi sblížila, a když jsem konečně po týdnu našla páníčky, pejskům se ode mě nechtělo. I já se s nimi loučila nerada.

Teď mě zpětně napadá: Že by to byl důvod, proč jsou klíšťata na zemi?

Jednu takřka kuriózní příhodu s klíštětem nám poslala jedna čtenářka, která nechce být jmenována.

Klíště zakousnuté ve varleti...

Můj manžel je pro všelijakou podobnou havěť přímo magnetem. To se týká i klíšťat. Kdyby snad bylo jediné na světě, našlo by si mého manžela. Klíšťat jsem se mu tedy navyndávala nepočítaně a dá se říci, že s tím mám bohaté zkušenosti. Na jedno jsem však byla krátká. Na to, co se mazaně zakouslo do manželova varlete. Pěkně se tam ukrylo do záhybu kůže a nešlo vyndat. Napřed se o to manžel pokoušel sám, přece jenom mu to bylo trochu žinantní. Ale když se bezvýsledně v krkolomných pozicích trápil půl hodiny, požádal o pomoc mě. Ač zkušená, přesto neschopná. Kdyby nás tak někdo pozoroval oknem, jak se ve snaze vyndat toho malého vetřelce hrabu manželovi v rozkroku, to by se asi pobavil. Klíště bylo v jemné kůži zakousnuté tak vehementně, že jsem se začala bát, abych ho nepřetrhla. „Musíš k doktorovi, to sama nezvládnu.“ Moc se mu ta myšlenka nezamlouvala, ale představa, že ten tvor mu bude na kulkách vesele cizopasit a bobtnat, ho přiměla k souhlasu.

Čekárna venkovské ordinace byla plná lidí. Jak jinak. Vylezla kredenciózní sestra s knírkem a obrátila se na mého muže. „Vás neznám, co potřebujete?“ Diskrétně se k ní naklonil, aby ani slůvko neproniklo k nepovolaným uším nudících se pacientů. „Nahlas, cože?“ zařvala škodolibě sestra. K všeobecnému pobavení lidí se manžel svěřil se svou „diagnózou“. Když na něho přišla řada, sestra jako naschvál courala z ordinace do čekárny, aby všichni přítomní mohli spatřit obrázek manžela se staženými kalhotami a klečícího doktora zkoumajícího jeho rozkrok. Doktor byl naštěstí úspěšnější než já, takže jsme mohli s úlevou, že jsme bez klíštěte, od neomalené sestry i nechtěného publika brzy vypadnout.

Jak klíště vytáhnout? Radí odborník

„Doporučuje se místo, kde je klíště přisáto, vydezinfikovat jodovou tinkturou nebo jinou dezinfekcí, chvíli počkat a poté pomocí pinzety kývavými pohyby dopředu dozadu klíště odstranit a místo opět vydezinfikovat,“ upozorňuje spolupracující lékařka portálu lekari-online.cz a ty, kteří se obávají, že se jim odstranění klíštěte nemusí povést a raději by tuto činnost ponechali na lékaři, uklidňuje: „Pokud se nepodaří klíště vyjmout úplně celé a část hlavičky zůstane v kůži, není třeba podléhat panice. Není nutné zbytek klíštěte za každou cenu vymačkávat nebo jinak odstraňovat, nebezpečí již nehrozí a organizmus si dokáže poradit přirozenou cestou obranných mechanizmů.“Je však podle ní třeba nezapomínat na to, že nejdůležitější je přisáté klíště co nejdříve odhalit a vyjmout. Ideálně do pár hodin a rozhodně v den přisátí.

Jak si s klíšťaty umíte poradit vy? Máte svůj osvědčený způsob, jak ho vyndat? Máte nějakou kuriózní příhodu? Napište.