Kdo od následujícího článku očekává závažné téma, nechť prosím ihned štítivě ťukne na Escape. Důrazné varování: další čtení je pro vás mrháním časem.
Jsem na Ženě-in krátce. Paní šéfredaktorka potvrdila svůj vytříbený literární vkus, když mi nabídla, abych psala i pro tento portál (fakt sem musím přidávat významového smajlíka?). Začala jsem se tedy seznamovat. Sladké barvy připomínají spíše stěny holčičího pokojíčku. Několik řad smajlíků, hojně používaných, zpochybňovalo mé přesvědčení, že jsem nejinfantilnější na světě. Pod mými články komunikovali lidé, kteří se evidentně dlouho znali. Jen já nechápala, o čem je řeč. Témata byla načatá dlouho předtím a často bez vztahu k článku. Mírně mne znervózňovalo, proč někteří ani nic nenapíší, jen tam přilepí smajlíky. Chtějí tím naznačit, že by si raději povídali nerušeni článkem? Řádně jsem se vyděsila, když se objevila fotka Jacka Rozparovače, zapojivšího se do diskuse. Dívky místo, aby řvaly hrůzou, jej láskyplně oslovovaly Krizáčku.
Nevybavena manuálem, nevěděla jsem, zda se hodí či ne, sama reagovat komentářem pod svůj článek. Není to jako vylézt na bedničku v parku a vést proslovy k národu? U jednoho článku o dětech čtenářky napsaly, že je výtvorem některé z auditorek dětského auditka. Nechápala jsem, zda mi nadávají, vyčítají či obviňují. Užasle jsem se otázala, co je to auditko. Poradily mi podívat se do diskusí, kde jsem nic neobjevila (nebyla jsem zaregistrovaná). Co je audit, vím, ale jakou má souvislost s mým článkem? Proč by se zrovna účetní měly vyjadřovat k výchově? Svěřila jsem se redakci se svým problémem v zapalování. Po vysvětlení jsem se konečně mohla vydat na seznamovací průzkum.
Proklikávala jsem diskusními auditorii. Zprvu užasle, posléze nadšeně jsem objevovala bohatost zdejších společenských kontaktů. Našla jsem pestré, živoucí kosmopolitní společenství. Očekávala jsem, že klábosící účastníci budou pečlivě skrývat svou totožnost. Od toho tu přeci chat je – vyventilovat se, ale nemuset ke svým sdělením představit svou reálnou osobu. Zdejší dívky si na to nepotrpí. Scházejí se na srazech, esemekují si, vítají nadšeně na svět svá novorozeňata. Radí si, jak zvládat své trable. Není to odborné poradenství. Předávání zkušeností osobně prožitých a zaplacených je ale někdy cennější než příručková sterilní rada.
Fascinuje mne rovněž, jak široké věkové spektrum se zapojuje. Svobodnou mládeží počínaje a babičkami konče. Pokud jsem zabloudila na zdejší chat, nenarazila jsem na: „nováčku, mezi nás se nevnucuj “. Naopak, mile a přátelsky mne přivítaly. Stránky mají atmosféru rozštěbetané mezinárodní internátní školy a bylo mi na nich milo. Těm, kterým zalézají smajlící i slovní zdrobněliny do mezizubních prostor, bych ovšem přístup nedoporučovala. Už s ohledem na jejich zdraví. Stránky jsou totiž roztančeny animací smajlíků. Ne každý takový portál potřebuje a může se tvářit povzneseně. Já za sebe můžu říci, že např. na obou svých mateřských izolacích bych toto médium vítala jak trosečník loď.
Mám ještě jednu otázku. Co vás vedlo k tomu vybírat si právě nicky a obrázky, které máte? Inspiraci jsem chápala u obrázků zvířatek nebo dětských hrdinů, někdy jsem obdivovala smysl pro ironizující sebeshození, jindy fotky vašich dětí a vnoučat. Dál už mi fantazie selhávala. Nenapovíte, prosím, nemístně zvědavé ženské?
Reklama