Byla jsem přítelovi nevěrná. Dozvěděl se to, prožili jsme si krizi, a rozhodli se spolu i přesto zůstat. Jak to mezi námi vypadá teď?
Divně. Abych to řekla od začátku. Mám zoufale špatný smysl pro výběr partnera. Málokdy se opravdu zamiluji a když už, vždycky špatně. S mojí poslední špatnou volbou jsem zůstala sedm let
Plácala jsem se mezi depresí a zoufalstvím a měla co dělat, abych se s miminkem vůbec uživila. Když byly dítěti čtyři měsíce, potkala jsem svého současného přítele. Hodně mi pomáhal. Myslím, že mi nikdy nikdo tak nepomohl jako tehdy on. Řekla jsem si, že je to chlapík, se kterým bych měla zůstat, se kterým bych se nebála zestárnout, který by za mnou stál, i kdybych byla nemocná, pro kterého je jeho nová rodina a její štěstí tím nejdůležitějším.
Žel, citům člověk neporučí, a tak, i když jsem věděla, že je to ten správný, měla jsem problém se do něj opravdu zamilovat. Měla jsem ho hodně ráda, to ano, ale nebyla to taková ta správná zamilovanost.
Jsem hodně emotivní člověk a city k životu potřebuji. Říkala jsem si, že je to jenom nezvyk, že když na tom budeme oba chvíli pracovat, bude to dobré. Koneckonců, po dvaceti letech soužití je zamilovanost ta tam a začnou být důležité ty jeho vlastnosti, jako je spolehlivost, nesobectví a podobně.
Sestěhovali jsme se k sobě. Soužití na povrch fungovalo ale...
Když přišel z práce domů, neměl potřebu mě obejmout a říct něco hezkého na uvítanou. Tolik jsem po tom toužila! Přicházel domů, a protože je to chlápek pořádkumilovný (na rozdíl ode mě), hodnotil, jak je doma uklizeno. Já se ještě plácala v sebelítosti z předešlého vztahu a on řešil to, jestli je umyté nádobí a proč ho neumyji, když vím, že nemá nepořádek rád. Já viděla lásku v hezkých a romantických chvilkách, on viděl lásku v umytém nádobí a čistém bytě. Když přišel domů a nebylo uklizeno, což jsem mnohdy nestihla ani tak vlastní vinou (i když i ta tu rozhodně byla), ale proto, že jsem začala pracovat a nestíhala práci, péči o dítě a úklid zároveň. Uvedu třeba za vše mluvící příklad. Přítel měl narozeniny a já věděla, že má rád ovocné dorty. Připravila jsem mu překvapení. Dárek a parádní ovocný dort. Tedy měl být parádní. jenže se nedařilo. Pořád jsem dortík spravovala a opravovala, aby byl hezký a moje robátko mezi tím rozhazovalo vařené těstoviny po kuchyni. Když přítel přišel, schovala jsem dort do lednice a chtěla ho krásně uvítat. Nevšimnul si toho. Zíral na těstoviny na zemi, mlčel a demonstrativně je uklízel. Mlčel i za hodinu, za dvě, za tři. Chtělo se mi hrozně brečet. Tolik jsem se snažila a překvapení je v háji. Večer jsem mlčky hodila dort i s dárkem na stůl a znovu se začala utápět v žalu. Připadala jsem si jak po 40 letech manželství a to jsme spolu žili měsíc a půl.
Když jsem si to dala dohromady s tím předešlým vztahem, vycházelo mi, že jsem nehezká,
Díky své práci jsem potkala člověka, který mi v pár dnech dodal ztracené sebevědomí a ještě spoustu navrch, se kterým mi bylo dobře a který mi totálně zamotal hlavu. Tytam byla najednou všechna moje předsevzetí, že se budu řídit rozumem. Kdybych se jím totiž řídila, spořádaně bych se tu noc vrátila domů. A to jsem právě neudělala.
Neměla jsem v plánu nevěru přiznávat, ale moje neopatrnost a přítelova vynalézavost způsobily, že nevěra vyplula na povrch. Prožili jsme si tedy tu zmiňovanou krizi, během které jsme nevěděli, jestli spolu chceme a máme zůstat, nebo ne. Já se rozhodovala s kým budu, on se rozhodoval, zda mi odpustí. Nakonec jsem oba dospěli k názoru, že spolu být chceme.
Původně se zdálo, že to našemu vztahu zázračně prospělo. Najednou jsme měli spoustu hezkých chvil, najednou jsme si dokázali o všem promluvit, náš vztah dostal ten pravý náboj. Už jsem si byla jistá, že ho opravdu miluji, že je to ten pravý. Mohlo to skončit happyendem.
Jenže přítel mi od té doby nevěří. Což je logické. Beru to jako daň za to, co jsem udělala. Když někam jdu, ověřuje s kým. Musím mu psát SMS každou půl hodinu, abych ho ujistila, že neprovádím nic špatného. Zpovídá mé kamarádky, nechává si pomocí jednoho programu posílat kopie mailu, které dostávám a ktere posílám, čte mé SMS zprávy, dívá se do historie Exploreru, aby viděl, jaké stránky jsem navštívila. Najde-li na navštívených stránkách cokoliv podezřelého, musím mu vysvětlovat, proč jsem stránky navštívila. Většinou to ani sama už nevím, protože to pro mě nebylo důležité, ale trpělivě mu vysvětluji své myšlenkové pochody, abych se obhájila. Když se mi to nepodaří uspokojivě vysvětlit, mlčí. Mlčí, mlčí, mlčí, i několik hodin. Nesnáším to. Nechápu, proč to dělá, zkazil tím sledováním, vysvětlováním a hádkami už tolik hezkých chvil, které jsme mohli prožít úplně jinak.
Říkám si, že to třeba za čas přestane a že si to koneckonců zasloužím. Ale jak dlouhá je ta doba, jak dlouho mě může oprávněně stíhat kvůli jednomu hříchu??????? Vždyť už je to půl roku! Několikrát mě napadlo, že to přeci jen vzdáme, že se nám přeci jen nikdy nepodaří, se přes to přenést. Ale jinak je to skvělý chlap, který miluje mě a moje dítě, který je až na tuhle chybu mým dobrým partnerem a přítelem a skvělým otcem a příkladem pro mého potomka.
Byl jste někdo v podobné situaci? Dokážete si to představit? Opravdu si mám říct, že ty hlavní dobré vlastnosti má a že si za tu jednu jeho špatnou můžu sama? Opravdu mu mám odevzdat své soukromí a zpovídat se mu z každé hříšné myšlenky??
Nový komentář
Komentáře
petruška 2: jo, ani by ses nemusela podepisovat a stejně bych tvůj příspěvek poznal. Nevím proč se do mě osobně navážíš, co ti je do toho, jak to mám zařízené já a jakou partnerku preferuji, já ti také nekecám do toho, jak to máš ty.
gryzli: asi je to šmudla a v tom má pravdu, ale za to sledování bych ho odstřelil taky i s ní. Líná, neschopná, bordelářka, co se kurví.
jiti: je mi úplně jedno, co chceš a nechceš ty. To mě vůbec nezajímá, stejně jako mě nezajímáš ty. Zajímá mě, co chci já. Pracovitou a šikovnou ženskou.
Nyotaimori: na to nemám čas, všechen můj čas pohltí sex, drogy a rock and roll.
psycho: já bych zase nechtěla chlapa jako jsi ty
Každý může mít nějaké svoje tajemství, nějaký koutek, kam nikoho nepustí, a když říkám nikoho, myslím opravdu a důsledně nikoho. Tudíž jestli partner chce vědět absolutně všechno, vyzvídá, špehuje, porušuje normy zákonné i morální, všechno chce vysvětlit atd., řekla bych mu jasně - tohle mi, chlapče, dělat nebudeš. Na to nemáš právo, a když se s tím neumíš smířit, jdi si, protože takových je třináct do tuctu a já pro tebe plakat nebudu... Tak asi takhle to vidím já, ale Kristýna možná opravdu potřebuje spíš odbornou radu psychologa...
ženskou, která nestíhá domácí práce, bych také nechtěl. Když nezvládne dort a úklid, tak co s ní.
CHLAPA, KTERÝ BY MI NEPOMOH DOMA S ÚKLIDEM A JEŠTĚ BUZEROVAL ZA NEUMYTÉ NÁDOBÍ BYCH POSLALA DO PATŘIČNÝCH MEZÍ. JESTLI MU KRISTÝNA ZAHLA, ASI TO NEBUDE AŽ TAKOVÁ LÁSKA A ZAMILOVANOST. A ŽE JÍ TEĎ NEVĚŘÍ? ANI SE NEDIVÍM, PROTOŽE I ON SE TOU NEVROU CÍTÍ ZKLAMANÝ. NICMÉNĚ BYCH STÍHÁNÍ MAILŮ A SMSEK TAKY NESNESLA. PROSTĚ ROZCHOD. TO JE JASNÉ JAKO FACKA.
KRISTINA, vypada, ze ho mas rada a nechces od neho odist, akurat pises, ze ta trapi jeho spehovanie. Mala by si mu povedat, ze pol roka spehovania stacilo, ze to co robi ti lezie na nervy a bezni ludia to nerobia a ak on chce aby si s nim nadalej bola, nech s tym prestane. Cize daj mu na vyber - nech si rozmysli ci chce s tebou byt a prestane spehovat alebo idete od seba. Druha vec je aby sa on vyjaril, preco tak spehuje - pravdepodobne trpi komplexami menejcennosti, boji sa ze o teba pride. Jasnym dovodom je aj to, ze ti neveru odpustil, vacsina chlapov zene neodpusti a vztah sa rozpadne. Cize jemu zalezi na tebe a to velmi a preto ta spehuje. Cize on sa ti musi zaviazat, ze ta spehovat nebude a ty zase mu budes tolerovat pripadnu kontrolu, keby ho to nahodou chytilo znovu ale on by sa ti za to mal vzdy ospravedlnit, ze sa tak sprava.
Potom mi není jasné, co od nás očekávala. Že ho snad budeme chválit a jí poradíme, aby s ním zůstala a trpělo mu to? Tak
to ten článek vůbec nemusela psát. Kristýnko udělej si v hlavě inventuru a pak se ozvi.
Camuska: myslím, že máš naprostou pravdu..
Kristýno, ve svém posledním příspěvku se hlavně ptáš, jestli je takové šmírování po půlroce normální. Tak věř, že opravdu není. A že si teď nedovedeš představit, že by tě uhodil? Já si kdysi dávno prožila něco podobného. Nejdřív šlo také "jen" o špehování, jenže pokud ho to nepřešlo po půl roce, bude se to už jenom zhoršovat. Pak došlo na i na facky - a já pořád chtěla zachovat dětem rodinu. Jenže jednou se k takové výměně názorů přichomýtly i děti a rozohněný manžel dal "pro pořádek" i jim - no a v tom okamžiku jsem si řekla KONEC. Dneska jsou děti dospělé, dobře vychované a diví se, jak jsem s jejich tátou mohla vydržet tak dlouho a neutekla od něj dřív. Nechci ti nic radit - ale konkrétní příběh ze života ti napoví, co můžeš asi čekat.
sobina: spis to podle Kristyninych reakci vypada, ze s nim chce zustat (i kdyz ze zvlastnich duvodu - zvyku a strachu ze nenajde nikoho lepsiho) a od nas by rada slysela, ze je to tak dobre a ze to bude v pohode - podle me ji v hlave samotny zni, ze to neni uplne normalni (slabe receno) co ten jeji provadi a ona se tomuhle definitinimu reseni-rozchodu iracionalne brani a nas obvinuje z toho, ze nectem jeji pribeh poradne a ze se nad nim nezamyslime...
sobina: třeba to má Kristina říct partnerovi, až ji zas bude vyslýchat..
Já si myslím, že kristýna ještě není rozhodnuta, co má udělat. Ten článek psala, proto, že potřebovala naši podporu, aby udělala ten rozhodující krok a odešla, ale přitom se toho
kroku bojí. Záleží jen na ní o co stojí víc jestli o svobodu, nebo hlídacího psa a tyranii.
Kazalin: Tím jsi Kristýně moc neporadil.
dadamac: to je rozumné. Na mne by chlap jednou vstáhnul ruku a chytl by ji nazpět
Můj bývalý se taky nejdřív urážel, asi tak dva roky, nemluvil se mnou kvůli blbosti třeba 14 dní, pak mě začal řezat. Vydržela jsem mateřskou, po mateřský jsem šla do práce, začal mi kontrolovat mejly, sms, kapsy - tak jsem vzala roha, přestože jinak byl úplně vzornej, prachy nosil domů, vařil, uklízel, pral i žehlil. Takže holka, vem rozum do hrsti a zdrhej, dokud je čas...Klukovi byly tenkrát tři čtyři roky, a dneska se nafukuje úplně stejně, takže si nemysli, že to děti nevnímaj. Dneska mám skvělýho partnera, a na ty dva roky, kdy jsem byla s malým sama vzpomínám s úsměvem, přestože finančně byly krutý...
Kristynko,
ja bych rekla, ze zasadni otazka, na kterou si musis odpovedet (bez nejakych vedlejsich vytacek typu: a jak ma vypadat ten "pravy", a jak mam zustat sama a jak...?): je to, co ted mas, opravdu to, co chces dal do zivota, i pro syna. Je tohle, co mas doma, to, co chces, aby Tvuj syn mel doma (a s nejvetsi pravdepodobnosti to mit bude, protoze podvedome se ucime z toho, co vidime doma)?
Proste si najit odpoved na to, jak moc jsi ochotna dat v zivote pro partnera. Jak moc jsi ochotna snaset.
A jak moc jsi ochotna/schopna dat.
Duveru, pratelstvi, toleranci, uctu..
Sandy: To je jasný. Třeba můj
by mi zahnul tak max. kdyby se někde opil jak
a ještě by ho nejspíš ta baba musela nutit (nebo teda aspoň si to o něm myslím a nešpehuju). Takže bych mu to nejspíš odpustila brzo, páč vím, jeho hobby tohle není. Ale když si představím třeba jednoho mýho exe, tak tomu bych jen tak nevěřila a možná bych měla i to nutkání slídit (ale určitě ne tak, aby on to věděl, to je na tom Kristýniným zvlášť blbý, že se za to ani nestydí a vyzvídá) A to musím říct, že ten můj nynější je oproti tamtomu model do časopisu, ne nějakej trouba co ho žádná nechce