To, že komunikace je základem úspěchu v každém partnerském vztahu, je nevyvratitelný fakt. Potřebujeme spolu hovořit, abychom zjistili, co druhý cítí. Jaký je jeho úhel pohledu, co se mu líbí, a co mu naopak nadělá dobře. Komunikujeme, abychom se navzájem pochopili. Vysvětlujeme, aby nedošlo k nedorozumění. Aby se namísto pravdy neusadila mezi námi domněnka, dobrý základ pro trhlinu, z níž se postupem času vytvoří propast.

cha.jpg
Foto: Shutterstock

Komunikace je zásadní pro spokojený život. Proto bychom měli komunikovat také – a možná především – sami se sebou. Jde přece o vůbec nejintimnější vztah a hledání vlastní podstaty v jemnohmotném světě. Jedním z vynikajících způsobů, jak se k sobě co nejtěsněji přiblížit a pochopit se, je channeling.

Plná přítomnost v srdci a okamžiku

Channeling (z anglického slova channel – kanál) je stav vědomí, kdy se dotyčný ocitá plně přítomen ve svém srdci, prost jakýchkoli myšlenek, zcela odpojen od starostí či bolesti. Ve stavu naprostého uvolnění tak může přijímat informace přímo od zdroje (vesmíru, boha, andělů i sebe sama jako součásti toho všeho). Zdrojem, na který se prostřednictvím srdce napojí, mohou být také bytosti přírody, stromy, voda nebo oheň. Základním přínosem je, že v takový okamžik dotyčný pocítí, co je „správné“ a dokáže informaci využít pro svůj vlastní, anebo cizí prospěch.

Řada z nás si pod pojmem channeling vybaví médium, osobu, která se stala dočasným kanálem k přenosu informací „shora“. Možná jde o představu umocněnou nějakým filmem, kde se dotyčný dostal zcela mimo své vědomí a hovořil jazykem bytosti, která se na něho napojila. Jde o zčásti zkreslenou představu, protože channeling je o něco běžnější záležitost, než se mnozí mohou domnívat.

Channeling jako běžná součást dne

Přestože channeling zní poněkud magicky, a třebaže o určitou magii jde, není nutné dělat z něj až takovou vědu. Jen s drobnou nadsázkou lze prohlásit, že tento způsob komunikace s vyšším vědomím provádíme docela běžně. Anebo alespoň takovou možnost máme. Channeling ve své základní formě používá čas od času každý z nás, obvykle v situaci, která nás naplňuje a zcela pohltí. Třeba během kreativních činností, kdy se zcela zaujati ponoříme do barev a malířského plátna nebo bílé stránky zaplníme slovy zevnitř nás samotných; obecně při aktivitách, které nás naplňují. Podobně tomu bývá i ve stavu zoufalství, kdy náhle „odněkud“ dorazí spásná myšlenka. Channelingem se dá nazvat třeba i vykládání karet, případně jiné věštění či mentální léčení, zkrátka vše, co naše kroky dokáže směrovat – ať už prostřednictvím někoho, anebo vlastních myšlenek, které nám „cosi vyššího“ vnukne.

Abychom se dokázali ponořit do vlastního nitra, je dobré najít svůj jedinečný způsob uvolnění. Klasická meditace nebývá pro každého, jsou lidé, jimž vůbec nemusí vyhovovat. „Meditací“ pro ně pak může být třeba cesta vlakem a bezmyšlenkové sledování ubíhající krajiny, bezcílná procházka městem, poslech hudby nebo třeba běh uprostřed lesa. Každý je originál se specifickým způsobem chování; pro channeling a otevření se informacím „odjinud“ je důležité najít svou cestu, aniž bychom přemýšleli, jak to dělají jiní a co „je správně“.

Myšlení versus pocity

Vnímáme různými způsoby. Někteří z nás patří ke spíše rozumovým, logickým typům, kdy nad pocity převažují argumenty. Věci musejí mít jasný tvar, situace vysvětlení. Druhou skupinou bývají lidé, kteří se řídí svými pocity a svá rozhodnutí často nemají logicky podložena. Mají zkrátka jen takový „pocit“, na jehož základě jednají. Jsou tzv. intuitivní. Právě ti se snadněji napojí na jemnohmotný svět, který jim nemusí dávat logický smysl. Odtud pak čerpají informace do běžného života, aniž by to dokázali vysvětlit. Pro život v současném světě je nicméně dobré dokázat najít rovnováhu mezi oběma způsoby jednání, umět najít a udržet svůj střed, být otevřeni informacím „odjinud“, ale zároveň byli „použitelní“ pro moderní (západní) způsob života, který jistou logiku a argumentaci vyžaduje.

Čtěte také:

Zdroje: livescience.comnoetic.org, zkušenosti autorky