Umělá výživa neumí dětem dodat to, co jim dá mateřské mléko. Tento zdánlivě samozřejmý fakt byl však v minulosti mnohokrát zpochybňován a překrucován. Již od 50. let minulého století bylo mateřské mléko „v neoblibě“, což vedlo k obrovskému nárůstu počtu firem, které se věnovaly výrobě a propagaci náhražek mateřského mléka.

Do 70. let se situace stala neúnosnou. Marketing těchto firem byl tak propracovaný, že téměř všechny maminky se dobrovolně uchylovaly k náhražkám a sunarům, ačkoli by byly s kojením svých dětí neměly problémy. Obaly těchto přípravků zobrazovaly růžolící miminka s naducanými obličejíky, která se vesele smála a nasávala instantní mléko z lahvičky. Málokterá matka dokázala tomuto tlaku odolat. Hovořilo se o triumfu vědy, o tom, že již dokážeme substituovat „nedokonalou“ přírodu, a že zdravá (průmyslově vyráběná) strava a lékařská vyspělost udělá z našich dětí malé Supermany. Marketingové masáži podléhali i lékaři, kteří sami matkám doporučovali, ať dítě přikrmují málem od porodu a co nejdříve přejdou na náhražky mateřského mléka úplně.
Vzácností nebyly ani případy, kdy se reklamní pracovníci převlékali za zdravotnický personál, potulovali se po nemocnicích a „radili“ maminkám, jak mají své dítě živit.

Tento trend ve zkreslené podobě dostal i do rozvojových zemí, kde způsoboval nemalé potíže: umělá výživa je totiž vlastně „chudší potrava“ než mateřské mléko. A zatímco děti v západním světě si ji „mohou dovolit“ - mají k dispozici nemocnice, léky a střechu nad hlavou, děti v rozvojovém světě si musí vystačit s tím, co jim nadělí příroda. A ta kojencům naděluje opravdu štědře – mateřské mléko je pro ně nejen zdrojem živin, ale též zajišťuje příjem tekutin, vitamínů a minerálů a v neposlední řadě dodává dítěti obranyschopnost, kterou potřebuje, aby se vyhnulo nejrůznějším nemocem.
Když tedy byly těmto matkám v rámci humanitární pomoci dodávány balíčky umělé výživy, bylo to vlastně kontraproduktivní. Nekojené děti měly větší nemocnost i úmrtnost.

Konečně si v roce občanští aktivisté v Americe povšimli, do jak alarmujícího stadia už situace dospěla. „Došlo to tak daleko, že se v roce 1978 senátor Edward Kennedy rozhodl mít první veřejné slyšení v senátu USA a projednat, co by se s touto otázkou nevhodného marketingu dětské výživy dalo dělat. Závěr tohoto zasedání byl, že takovýto marketing – jasná propagace výživy dětí umělým mlékem – má nevhodný dopad na kojení, které v té době začalo být vědou opět uznáváno jako způsob výživy, který zachraňuje životy dětí a pozitivně ovlivňuje jejich nemocnost. Že takovýto marketing do společnosti prostě nepatří,“ uvádí RnDr. Lída Lhotská ze společnosti IBFAN, která se regulací tohoto marketingu a propagací kojení zabývá.

V roce 1979 bylo uspořádáno zasedání Světové zdravotnické organizace (WHO) a UNICEF, které si vytklo za cíl vytáhnou kojení zpět na výsluní, na místo, které mu v dětské výživě právem náleží. 
Jeho výsledkem byl zárodek kodexu, který vznikal následující 2 roky. Tento dokument se nazývá „Mezinárodní kodex marketingu náhražek mateřského mléka“. Upravuje a omezuje způsoby, jimiž smí být umělé mléko propagováno, distribuováno a nabízeno, stejně jako stanovuje, jaké informace musí obsahovat obal výrobku. Dále předepisuje zdravotnickým pracovníkům, že mají matky vést primárně ke kojení a upravuje, jaké informace a doporučení jim mají podávat o náhražkách mateřského mléka.  
Přijalo jej sice 52 členských států OSN, ale jen v 32 z nich byl přijat v rozsahu, který lze považovat za seriózní. Většina z těchto zemí se nalézá v rozvojovém světě, kde je tlak průmyslové lobby citelně slabší. V Evropě tohoto standardu dosáhly jen dvě země – Albánie a Gruzie.
Naše republika i ostatní státy EU se řadí do druhé kategorie – prsty výrobců náhražek mateřského mléka jsou dlouhé a neustále se snaží skulinami v legislativě Kodexu „protlačit“ reklamu, která by jim zvedala prodeje; používají nejrůznější marketingové strategie – sponzorují dětská hřiště, nabízejí vzorky zdarma a dálkové balíčky, dávají peníze na pediatrický výzkum a tak dále.

I přes to se ale v celém světě kojenost dětí zvýšila několikanásobně – například u nás je kojeno 95% dětí, které opouštějí porodnice. A to je pozitivní, nemyslíte?

A co vy, milé ženy-in? Kojíte svoje děti? Byly jste kojeny? Jaký je váš názor na umělou výživu? Nejste ochotny ji dětem dávat, nebo ji považujete za univerzálního pomocníka?

soutěž:
Tulák spí –
nemocná divoká kačena
vleče se zimní nocí.

Reklama