Foto: Shutterstock
Faktem je, že děti napodobují dospělé, kteří bývají jejich vzorem. Dokonce i ve finanční oblasti. Někteří rodiče mají pocit, že jejich děti ještě nedokáží pochopit finanční hodnotu, a tak to neřeší. Koupí jim, o co si řeknou, nevysvětlují funkci peněz, nevedou je k šetření a rozdávají peníze svým ratolestem, aby si mohly koupit, co se jim líbí. Je třeba se k tomu postavit zodpovědně a dodržovat několik zásad, pokud chcete vybudovat dítěti zdravý přístup k penězům. Pokud nechcete mít rozmazlené dítě, které si neváží peněz, neumí s nimi hospodařit a nechápe jejich hodnotu, osvojte si následující.
Kapesné
Pravidelné měsíční nebo týdenní kapesné je skvělý způsob, jak naučit dítě vážit si peněz a zjistit, k čemu jsou. Podle Liebera, který je autorem knih o dětské gramotnosti, je vhodné od školního věku dětem nějaké peníze dávat. Částka je na vás, ale nikdy byste už dítěti neměli dát nic nad rámec domluveného kapesného. Pokud si svůj měsíční příjem utratí, nebude si moct už koupit nic dalšího. Protože takhle to přece chodí i v dospělém životě, když utratíte celou výplatu. Dítě se tak naučí peníze rozdělit, pracovat s nimi a šetřit si je. Je fajn vysvětlovat, co si za dané peníze může koupit, ale rozhodnutí nechat na nich. Dejte jim možnosti, ale nechte je dělat i chyby, aby se poučily.
Až po vás bude příště chtít dítě hračku a dožadovat se toho, ať mu ji koupíte, řekněte mu, že si ji může koupit za vlastní peníze. Aby vidělo, kolik co stojí a že peníze také mizí, proto je potřeba je znovu našetřit. Přemluvte dítě, aby nedělalo impulzivní nákupy a naopak si několikrát rozmyslelo, jestli danou věc vážně potřebuje.
Někteří rodiče dávají dětem kapesné za to, že splní nějaký úkol. Například za domácí práce nebo za dobré známky. Je to sice motivační, ale v dospělém životě vám za vyluxování vašeho domova taky nikdo nezaplatí, no ne? Děti by se měly naučit, že domácí práce jsou nezbytné proto, aby se jim dobře žilo. Místo peněz za tyto činnosti zvolte jiné odměny, například nějakou dobrotu.
Šetření
Naučte dítě šetřit už v útlém věku. Zeptejte se ho, co by si přálo a zjistěte, kolik to stojí. Kupte kasičku nebo zvolte místo, kam dítě bude peníze ukládat. Ukažte mu, že pokud si ze svého kapesného dá vždy část pryč (v dospělosti většinou 20-30 % své výplaty dáme na úspory) a vloží na šetřící místo, může si naspořit větší obnos peněz, za který si koupí něco hodnotnějšího. Uvidí tak, že si vše nemůže koupit hned a je třeba peníze nějakou dobu odkládat. Pokud jim do kasičky občas hodíte něco navíc, vždy zdůvodněte, proč to je a můžete například vysvětlit, že se jedná o úroky z těch peněz, které do spoření již vložily.
Studie ukazují, že děti, které se naučily spořit v dětství, vlastní v dospělosti nemovitosti a mají vlastní spoření, i to důchodové. Naučily se trpělivosti a myslí na budoucnost.
Zapojte děti do rodinných financí
Jakmile je dítě větší, mělo by mít přehled o tom, za co a kolik jako rodina utrácíte. Jedině tak se naučí finanční orientaci v praxi. Prozraďte jim vaše rodinné priority, kolik na co máte peněz a jak k tomu přistupujete. Ukazujte, jak na tom finančně jste a nedávejte dětem pocit, že si můžete dopřát vše. Naopak, ukažte, že jsou na tom lidé i hůř, aby si vážily toho, co mají.
Pokud cítíte, že je potřeba děti do financí zapojit zábavnější formou, můžete zkusit nějakou z her, které jsou k tomu určené. Třeba deskové Monopoly nebo existují webové stránky s interaktivními hrami, např. Chráníme českou korunu.
Ukažte, jak je práce náročná a za co se dostávají peníze
Děti se samozřejmě mají věnovat na plný úvazek studiu, ale není od věci je občas zapojit do práce, aby viděly, že bez práce nejsou koláče a aby si práci zkoušely ještě dříve před tím, než začnou opravdu pracovat. V pozdějším věku je veďte k brigádám a výpomocem.
A jak to máte doma se svými dětmi vy? Snažíte se je k něčemu vést nebo to zatím neřešíte? Jsme zvědavé na vaše zkušenosti.
Zdroje: autorka článku, Ron Lieber, Forbes, Ramseysolutions, The Gurdian
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Dokud byl syn doma a nebo jsme stavěli dům, neušetřila jsem ani korunu. Potom jsem měla lépe placenou práci a syn chtěl být samostatný, tak už jsem ušetřila. Ale lidé s hypotékou, dětmi by určitě byli moc rádi, kdyby měsíčně ušetřili 20 - 30% svého platu, a nejlépe každý, jen mi řekněte, v které zemi a možná se tam odstěhuju.
"v dospělosti většinou 20-30 % své výplaty dáme na úspory" - cože to? To jsem si tedy za celý život nikdy nemohla dovolit, dávat na úspory 20 až 30% příjmu, to bych neměla ani na tvrdý kůrky. Tak 5%, možná, v lepších časech. Úspory jsou fajn věc, ale bezmála třetina aby šla na úspory, to je dost luxus.
Nastala zvláštní situace a dcera (6. ročník ZŠ) místo aby přemýšlela, co by z nás mohla pěkného vyrazit, myslí na to, jak neutratit pokud možno nic. Nervozita ze zdražování prosakuje i mezi děti. Nikoli od nás - my to před ní nerozebíráme a hlásná trouba špatných zpráv (televize) slouží jen k přehrávání videí. Je to mezi těmi dětmi. Zazněla už i otázka, zda nám zůstane dům, až zchudneme
. Když jde se mnou na nákup, hned si všímá, že tohle stálo minulej tejden o pět korun míň a tamto je v akci za stejnou cenu, jaká byla přednedávnem normální. Když jí koupím něco nového na sebe, má radost, ale hned se zděšeně ptá, kolik to stálo. Samozřejmě jsme jí už s mužem vysvětlovali, že jsou nějaké příjmy, výdaje, úspory; že dluhy nemáme a že jsou k dispozici i peníze na věci, co člověku přinesou radost atd., ale důvěru v budoucnost nemá a já bohužel nejsem ten typ, co by dokázal od srdce prohlásit, že "všechno bude dobrý" a upřímně tomu věřit.