Šikana je tak široký pojem, že obsáhne kde co. U dětí je o to bolestnější, protože se nedovedou bránit, a jestli nenajdou zastání u rodičů nebo pedagogů, mají to hodně těžké.
Vždycky mi vadilo zlehčování dětských starostí, mávání nad jejich stesky rukou se slovy „Co tebe tak může trápit" - naopak, nikdo si neumí představit tu hrůzu v dětské hlavičce. Když se děcko bojí dalšího dne, nemůže usnout, protože si znovu a znovu přemílá to, co mu udělali spolužáci, a představuje si, co bude další den ve škole. Že nemá úniku.
Vzpomněla jsem si na knížku Nabarvené ptáče, autor je Polák - snad Kosidowski, nevím přesně, ale to je jedno. V té knížce je totiž velmi drsně popsaný všední den a život dítěte, které se něčím liší. Dětská společnost je nelítostná a v mučení oběti vynalézavá. To Nabarvené ptáče není jako titul zvoleno náhodně - to bývala surová zábava venkovských dětí. Chytli a nabarvili vrabce, pustili ho zpátky mezi ostatní do hejna. Hádejte, jak to dopadlo...
Odlišnost se neodpouští. V Pánovi much jde taky o dětskou společnost, která se vybíjí na tlustém, brýlatém chlapci... no, a když dospějeme, co se stane? Šikana se dokáže mazaně ukrýt, ale trápí nás dál. Nevybrali si vás mezi ostatními ve výběrovém řízení? Co se divíte, když neodpovídáte obecné normě zaměstnance - jste moc tlustá! Stará!! (Máte BMI 25.8 a 40).
Ze všech barevných časopisů na vás jukají titulky, které vám nařizují, co máte jíst, jak mluvit, co nosit, jak zhubnout nebo jak se nechat přeoperovat na krasavici. To není šikana? Já si myslím, že každý zásah do psychiky člověka, manipulace, rozhodování za někoho jiného, předepisování a linkování životního stylu je vlastně taky šikana. Nedovolí totiž osobnosti, aby se rozvíjela po svém. Šikana byla, jest a bude. Dokud jí společnost nepostaví mantinel, dokud se bude bát pojmenovat ji pravým jménem a trestat hned v zárodku, bude se jí dařit. Pár spravedlivých to nevytrhne.
Gerda
Mluvíte mi ze srdce, Gerdo.
Šikanování skupinami, ať jsou to skupiny ve škole, v kolektivu, v marketingu, na diskusním serveru nebo v celé společnosti... Je to stále to samé. O nabarveném vrabci jsem neslyšel... A je to dost hrozná představa. Výstižné přirovnání. A je pravda, že pokud si toho nebudeme všímat, pár spravedlivých to skutečně nevytrhne.
Máte také co říci k tématu? Napište nám na adresu redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Výborný článek, to je pravda
Ad to nabarvené ptáče - dost zajímavé je přečíst si knihu nějakého etologa - vynikající je Konrád Lorenz. Zvláště chování krys je lidem velmi podobné.
Gerdo, mluvíš mi z duše... Skvělý příspěvek.
Máš pravdu, Gerdo. Věci je třeba pojmenovávat správnými slovy (v dnešní době dost těžké, slova nějak ztrácejí pravý význam a hodnoty jsou relativizovány).
.
Povídala jsem si onehdy se svým mladým kolegou - velmi milý a inteligentní mladý muž - o jeho pobytech na letních táborech a některých společných známých. Vzpomněl si na nějakého kluka, ze kterého si on a jeho kamarádi dělali legraci, občas i trochu krutější. Je to už přes deset let. Dnes si uvědomuje, že vlastně šlo o šikanu, ale tenkrát jim to nikdo neřekl. Ne všechny děti, které šikanují, jsou v jádru zlé. Často jen nevědí, že se "mouchám netrhají křidélka", protože jim to nikdo neřekl.
Je dobře, že už se o tom mluví. Jen aby to nedopadlo jako se slovem genocida, kdy se jím označuje málem i výsledek hokejového zápasu