Někteří lidé tvrdí, že ráno je nejhezčí část dne. Nesouhlasíte? Já si to myslím jenom někdy - když můžu spát. Radši mám večery, jsem zkrátka spíš typ sova než skřivan.
Na brzké vstávání mě nikdy neužilo. Ale samozřejmě jsem vždycky vstávat musela a ani teď nemám na vybranou - děti musí do školy, já do práce. A tak každý den po zazvonění budíku rozlepím oči, obléknu se, vyčistím zuby, trochu se upravím a vrhnu se do nového dne. Nikdy nevím, co mě čeká, až vzbudím děti. Budou v pohodě/protivné/brečící... (doplňte si samy)? Stihneme vyjet včas z domu? Nastartuju auto? A neujede mi vlak, kterým potřebuju jet?
Musím poctivě říct, že většinou jsou u nás rána celkem klidná a všechno zvládneme rychle, jen někdy se přihodí nějaká nepříjemnost, když hledáme čepici nebo ponožky, nebo když se některé z dětí umaže, než dojdeme těch pár metrů od domu k autu. To všechno je pohoda a jsem za to ráda.
Jednou za čas mám ale pocit, že už od rána se proti mně všechno spikne, a to nemusíme ani zaspat. Někdy je prostě naše ráno jeden velký chaos, kdy se nic nedaří. Děti se pohádají, sotva vstanou z postele, dvanáctiletá dcera nemůže najít žádné tričko, které by se jí zrovna hodilo ke kalhotám, i když jich má ve skříni asi dvacet, osmiletý syn si nechce čistit zuby, protože došla jeho oblíbená pasta, a já si toho nevšimla včas, ke svačině jsem jim namazala něco, co jim nechutná, čaj je moc horký a bunda z předsíně zase moc studená... A to nemluvím o tom, že se ani nenasnídají.
V takových chvílích mám chuť zavřít dveře a odjet sama, ať se do školy dostanou, jak chtějí. Ale samozřejmě to neudělám, místo toho je seřvu, naložím do auta a stále se dohadující vysadím před školou. Ve vlaku pak s nostalgií vzpomínám na dobu, kdy jsem byla s dětmi na rodičovské dovolené. To byly časy! Děti byly spavé, takže vstávaly až kolem deváté, nikam jsme nemuseli, neměli jsme žádné povinnosti, jen jsme si hráli. Tenhle čas jsem si s nimi opravdu užila.
Teď musím ty naše rána prostě přežít. A jak to vypadá po ránu u vás? Dnešní den věnujeme tomuto tématu a vašim příspěvkům. Těším se na ně!
Dnešním tématem dne je: Ranní chaos aneb Co se u vás děje po ránu?
- Napište mi, jak vypadají vaše rána, můžete přidat i fotku
Jedna ze čtenářek za svůj příspěvek získá lahodný pravý zelený čaj Gunpowder od Valdemara Grešíka a květinový diář na rok 2013. Příspěvky posílejte 22. 1. 2013 nejpozději do 14.30 hodin na e-mailovou adresu níže. Ještě upozornění - pokud byste poslala fotku, musí jít (kvůli autorským právům) o vaši fotku a jejím zasláním dáváte redakci souhlas k jejímu bezplatnému uveřejnění v tomto tématu.
- Redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
- Předmět: RANNÍ CHAOS
Nový komentář
Komentáře
Rikina — #8
taky to tak mám! Den je krásný a když se ráno vstane včas, spousta se toho stihne. Ale je pravda, že občas se to tím odpočinkem proložit musí. Naposledy v neděli - sice jsem vstala dřív, ale zalezla jsem si zpět do postele s čajem ke knížce. Taky příjemné nedělní ráno 
Trefa:takove starosti jsem nemela.kdyz byli deti male vse jsem jim vecer pripravila.ja jsem odchazela do prace driv nez oni.
Hanula — #3 ja musim tuhle dobu budit muze do prace ale pak zas zalehnu a jdu spat
No jo, to je osud. Nijak zvlášť mě netěší vstávat brzo, ale když ono to jinak nejde. Ve všední den potřebuju stihnout vlak, a dorazit do práce, cesta trvá 2 hodiny, to se holt nedá nic dělat a musí to ráno odsýpat, abych se vypravila. Sice se teď nemusím starat o nikoho a o nic, ale že by bylo ráno o to klidnější, to teda moc ne.
No a o víkendu, pokud chci někam dojet a něco vidět, zažít, podniknout, tak se taky nemůžu povalovat v peřinách. To bych si musela vynadat, že se flákám. Což se občas taky stane, pravda. Nejvíc toho totiž člověk stihne a udělá, když musí, když ví, že nemusí, má tendence být línej. Pak se otráveně plouhám po bytě a říkám si, kde už jsem mohla být, kdybych se ráno vyhrabala včas z domu. To je pak celý den tak nějak k ničemu. 
Moc dobře si pamatuju ta šílená rána, když jsem musela děti vypravit a dopravit do školky a sebe do práce. Každý den jsem do práce přiletěla na poslední chvíli, naprosto vyčerpaná, duševně i tělesně a první půlhodinu jsem se uklidňovala, abych vůbec mohla pracovat.
Pohodová rána si užívám teď, co jsem nezaměstnaná - vstávám mezi půl devátou a devátou, udělám si snídani a půl hodiny snídám u TV. Jsem vyspaná do růžova, nebolí mě hlava, jako když jsem musela vstávat v 5.30 do práce. Jenže to má také svoje nevýhody. Radši bych vstávala do té práce.
pochválím krásně napsaný článek, opravdu z něj dýchá ranní realita
...mám to doma hodně podobné, tak o to více je mi článek sympatický, že to tak nemám zařízené jen já 
. No a psát příspěvek ani nemusím, tento článek řekl vše 
. Dnes byla akorát změna, přijel opravář praček, ale to je už jiné téma 
Lucie, moc hezky píšete, máte talent a potřebnou žurnalistickou průpravu. Jste přínosná posila pro redakci. Přeji, ať se Vám daří v nové práci!
taky s laskou vzpominam na materskou, vstavani v 6 rano je pro me dost ubijejici
a to dneska trnu, protoze jsem nutne potrebovala do prace neco udelat a tak jsem prostredni poslala do skoly s teplotou ... tak cekam kdy mi zavolaji a pocitam, ze zitra uz nejspis zustaneme doma 
ze bychom se alespon vyspaly? 
lidicka — #2
4,15 hod. -jejda - to bych nedala.... ale zvyk je železná košile
Nijak zvláštně, Vstávám ve 4.15, mnžel o 1/2 hod. později, než on vstane já už jsem po ranní hygieně, tudíž má pak koupelnu pro sebe. Dcera studuje a zároveň je na mateřské dovolené s vnoučkem. Oba dva vstávají později, to my už jsme dávno v práci.
Nějak podobně to je u nás, je vše ok, když děti ještě spí. Vstáváme mezi 6.45-7h. Tatínek o trochu dříve.Starší skoro 8letý je rychlovka a mladší 6letý nestíhá a začíná brečet, ječet, dělat pazvuky...to jsme pak všichni z něho vytočení. A tak to je vesměs denně. Jsem zvědavá na dnešek, musíme o něco dříve vstávat, zase mrzne. Auto bude pod skořápkou ledu, tak nevím nevím, zda se pojede autem, jinak budeme klouzat půl hodiny do školy pěšky.