A je to tady! Naše zlatovlasé princátko vypustilo z pusinky drsnou nadávku, kterou bychom čekali spíš v pohostinství nižší kategorie než v dětském pokojíčku.
Pro rodiče je to šok. Proč to říká? A kde k takovému slovu vůbec přišel? Že by kamarádi ze školky?
Objevování a testování sprostých slov je pro předškolní věk typické. Na počátku bývá zjištění, že některá slova mají zvláštní moc. Dospělí je vyslovují zvýšeným hlasem, v rozčilení, načež následuje kradmý pohled směrem k dítěti, jestli neslyšelo, co nemělo. Může být větší lákadlo? A když pak samo nové slovíčko vyzkouší – to se teprve dějí věci!
A o to vlastně jde. Dětem se líbí vyvolávat rozruch a akci, která takové vzrušení vyvolala, s potěšením zopakují. Psychologové proto doporučují nežádoucí chování neposilovat přehnaným zájmem, ať už jde o „sprosťačinky“ nebo o házení písku kamarádům do vlasů.
Jak ale máme reagovat? Nemůžeme přece dělat jakoby nic…
* Zeptejte se potomka, jestli ví, co vlastně říká. U menších dětí se často stává, že pochytí slůvko a začne ho používat, aniž by mělo představu, co znamená. Podejte mu věcné a pravdivé vysvětlení pomocí slovníku, který používáte doma. Možná ani netuší, že kamarádku nazývá označením pohlavního orgánu…
* Klidně, krátce a bez výhrůžek („Ještě jednou něco takového uslyším…!") s dítětem promluvte o tom, že říkat takové věci je hloupé a že se to nedělá, stejně jako se nesahá rukama do jídla a netluče mladší sestřička. Moc to ale „nerozmazávejte", aby dítě nenabylo dojmu, že jde o něco hodně důležitého a zajímavého.
* Nadávat se dá i vynalézavě, vtipně a přitom bez vulgarismů. Poraďte svému malému drsňákovi výrazy, kterými mezi kamarády zaručeně zaboduje (ty plesnivej meloune, trubko ucpaná, lamo líná...).
* To nejdůležitější a nejtěžší: laskavě nahlédněte do vlastních úst. Opravdu těžko je dítěti pochopit, že velcí takové věci říkat smějí, kdežto ono ne.
Jsou holčičky slušnější?
Kluci skutečně používají sprostá slova častěji – loví přitom většinou ve vodách fekální a sexuální terminologie. Děvčata jsou zdrženlivější ve výběru výrazů, jsou zato expertky v „plivání jedu“. Aniž by použily jediné vulgární slovo, dokážou zasáhnout přesněji a ublížit víc - a třeba i s milým úsměvem na hezké tvářičce.
Proč mluví děti sprostě?
- Chtějí zkusit, co to udělá, strhnout na sebe pozornost.
- Snaží se začlenit do party, a proto přejímají její slovník.
- Přebírají výrazy dospělého, kterého uznávají jako svůj vzor.
- Chtějí vypadat starší.
- Projevují svůj vzdor vůči autoritám, provokují, ventilují svoji agresivitu.
Mluv si, jak chceš, ale ne přede mnou!
Starším dětem těžko můžeme v drsnější mluvě zabránit. Co ale můžeme ovlivnit, jsou interní rodinná pravidla. „Mysli si o tom, co chceš, ale tatínkovi a mně je nepříjemné tohle poslouchat. Prosím tě, abys doma takhle nemluvil.“ Tohle můžeme říci i vzdorovitému puberťákovi – to, že jasně vyjádříme svůj názor, má svůj význam, i když nás zdánlivě nebere vážně.
Pokud znáte, milé ženy-in, nějaké vtipné, originální a přitom ne-sprosté a ne-urážlivé nadávky, sem s nimi! Něco takového se v životě vždycky hodí, nemám pravdu?
Nový komentář
Komentáře
Co mě čeká?
Jiná doba, jiný mrav. Děsily se už naše babičky.
Sousedům se kdysi ztratil tříletý syn, hledali ho, pak ho matka našla a otec se ho vyčítavě ptal, kde byl, že ho hledal. A klučíktak uplakaně na to: "Tys mě hledal, ty cype?"
Nyotaimori:
Dodnes strašně nerada mluvím sprostě, nejde mi to přes pusu,ale někdy se bohužel neudržím a vypustím i něco jadrnějšího, protože slušný výraz v té chvíli nevyjádří momentální situaci. Není mi z toho ale dobře a uvnitř se za to stydím. Nemám hrubé sprosťárny vůbec ráda.
no já taky mluvím sprostě ale snažím se to co nejvíc omezovat
monca13: já jsem odjakživa z Čech a co já vím, tak u nás se říká píča
ale zase je fakt, že to vím jen zprostředkovaně, bo se mi tohle slovo příčí vypustit z pusy
My na Moravě řikame piča kratce, bo mame malo času
monca13: já jsem z Čech a odjakživa říkám "píča"
. Pyču s kratkym znam akorat z Ostravy.
Patky má akorát to písmo v editoru, pak se to převádí do bezpatkového.
Do drdele, ono ty patky nemá ani velké "i".
Tak naposledy - to je divné, když napíšu malé písmeno "el", má dole patku, když svůj příspěvek odešlu, patka zmizí. To jsem z toho sob
.
To druhé vypadá skoro jako plča, ale "el" to není, to by dole byla ta patka (říká se tomu tak?), jen jsem to 2. písmeno napsala velké, abych ho zdůraznila. Tak znovu: píča ne, piča ano.
Vivian: femme: zajímalo by mě, jestli vy dvě jste z Čech (já jsem z Moravy) nebo je to nějaká moje jazyková úchylka, ale pÍča bych nikdy neřekla, když už, tak pIča (tak mě to učili od malička
). Doufám, že můj příspěvek kvůli plnému znění nevymažou - s hvězdičkou nebo bez ní, stejně myslíme totéž.
801926027: no já nevim. já byla u toho, když se to učilo. nevidim na tom nic divnýho, že lidi mluvěj sprostě. je to blbý u malejch dětí, to jo. ale jinak mi příde, že se s timmoc nadělá. nejvíc mi teda leze na nervy, když mi třeba někdo řekne: "no fuj, vždyť jsi holka"
Manželova babička vyprávěla, že když byl její vnouček malej, tak byli u Vltavy na procházce. Najednou se ozvalo: to je lodicek, to je pádel, jábyšemše posjal. Prý v tu ránu zůstala s vnoučkem sama. Maminka s tatínkem se "vypařili".
TAK TOTO SLYŠÍM KAŽDOU CHVÍLI,NEBOT OKOLO NÁS,CHODÍ DĚTI DO ŠKOLY A POSLOUCHAT TO JE DĚS
Nedávno jsem vyslechla zajímavý rozhovor asi tak 13-ti letých kluků. Bylo to samé "zmrde", "pí.." apod. A korunu tomu dala jedná holčina, která jím řekla, že je "jebe" a tohle poslouchat nebude. Tak nevím, kde jsem byla, když se takhle učilo mluvit?
taky si mne kamarádky ztěžovala