A je to tady! Naše zlatovlasé princátko vypustilo z pusinky drsnou nadávku, kterou bychom čekali spíš v pohostinství nižší kategorie než v dětském pokojíčku.

Pro rodiče je to šok. Proč to říká? A kde k takovému slovu vůbec přišel? Že by kamarádi ze školky?

 

Objevování a testování sprostých slov je pro předškolní věk typické. Na počátku bývá zjištění, že některá slova mají zvláštní moc. Dospělí je vyslovují zvýšeným hlasem, v rozčilení, načež následuje kradmý pohled směrem k dítěti, jestli neslyšelo, co nemělo. Může být větší lákadlo? A když pak samo nové slovíčko vyzkouší – to se teprve dějí věci!

A o to vlastně jde. Dětem se líbí vyvolávat rozruch a akci, která takové vzrušení vyvolala, s potěšením zopakují. Psychologové proto doporučují nežádoucí chování neposilovat přehnaným zájmem, ať už jde o „sprosťačinky“ nebo o házení písku kamarádům do vlasů.

 

Jak ale máme reagovat? Nemůžeme přece dělat jakoby nic…

* Zeptejte se potomka, jestli ví, co vlastně říká. U menších dětí se často stává, že pochytí slůvko a začne ho používat, aniž by mělo představu, co znamená. Podejte mu věcné a pravdivé vysvětlení pomocí slovníku, který používáte doma. Možná ani netuší, že kamarádku nazývá označením pohlavního orgánu…

 

* Klidně, krátce a bez výhrůžek („Ještě jednou něco takového uslyším…!") s dítětem promluvte o tom, že říkat takové věci je hloupé a že se to nedělá, stejně jako se nesahá rukama do jídla a netluče mladší sestřička. Moc to ale „nerozmazávejte", aby dítě nenabylo dojmu, že jde o něco hodně důležitého a zajímavého.

 

* Nadávat se dá i vynalézavě, vtipně a přitom bez vulgarismů. Poraďte svému malému drsňákovi výrazy, kterými mezi kamarády zaručeně zaboduje (ty plesnivej meloune, trubko ucpaná, lamo líná...).

 

* To nejdůležitější a nejtěžší: laskavě nahlédněte do vlastních úst. Opravdu těžko je dítěti pochopit, že velcí takové věci říkat smějí, kdežto ono ne.

 

Jsou holčičky slušnější?

Kluci skutečně používají sprostá slova častěji – loví přitom většinou ve vodách fekální a sexuální terminologie. Děvčata jsou zdrženlivější ve výběru výrazů, jsou zato expertky v „plivání jedu“. Aniž by použily jediné vulgární slovo, dokážou zasáhnout přesněji a ublížit víc - a třeba i s milým úsměvem na hezké tvářičce.

 

Proč mluví děti sprostě?

- Chtějí zkusit, co to udělá, strhnout na sebe pozornost.

- Snaží se začlenit do party, a proto přejímají její slovník.

- Přebírají výrazy dospělého, kterého uznávají jako svůj vzor.

- Chtějí vypadat starší.

- Projevují svůj vzdor vůči autoritám, provokují, ventilují svoji agresivitu.

 

Mluv si, jak chceš, ale ne přede mnou!

Starším dětem těžko můžeme v drsnější mluvě zabránit. Co ale můžeme ovlivnit, jsou interní rodinná pravidla. „Mysli si o tom, co chceš, ale tatínkovi a mně je nepříjemné tohle poslouchat. Prosím tě, abys doma takhle nemluvil.“ Tohle můžeme říci i vzdorovitému puberťákovi – to, že jasně vyjádříme svůj názor, má svůj význam, i když nás zdánlivě nebere vážně.

 

Pokud znáte, milé ženy-in, nějaké vtipné, originální a přitom ne-sprosté a ne-urážlivé nadávky, sem s nimi! Něco takového se v životě vždycky hodí, nemám pravdu?

 

 

Reklama