Domněnka, že se někteří lidé proměnili ve vlkodlaky, je tak stará jako lidský strach z divoké přírody. Na lidi obvykle útočili jen vlci vyhladovělí či nemocní vzteklinou, a ti začali být v 16. století považování za vlkodlaky.

Gilles Garnier byl hromadný vrah, který požíral děti, co se zatoulaly daleko od domova. Svědci, kteří ho viděli tato zvěrstva páchat, tvrdili, že na sebe někdy bere podobu vlka. Když pak Garniera chytili, přiznal se, že se skutečně proměňoval ve vlka a že zabíjel a požíral děti. Byl proto obviněn z čarodějnictví a roku 1573 zaživa upálen ve východní Francii.

Peter Stubbe byl odsouzen za to, že zavraždil a snědl 13 dětí (včetně vlastního syna) a dvě těhotné ženy. Vychloubal se, že mu ďábel dal čarodějný opasek, s jehož pomocí na sebe bral podobu krvelačného vlka. Stubbe byl v roce 1589 lámán v kole, sťat a upálen.

V době honů na čarodějnice v 16. a 17. století se říkalo, že se na vlcích ke svým sabatům sjíždějí čarodějnice a čarodějové se zase proměňují ve vlky, a tak útočí na lidi i zvířata. Byl-li proměněný vlk poraněn, byla rána na jeho těle patrná, i když se vrátil zpět do lidské podoby.

Příběh z francouzské Auvergne vypráví o lovci, který roku 1588 uťal vlkovi tlapu a dal si ji do kabely. Když ji chtěl později ukázat místnímu šlechtici, s překvapením zjistil, že se proměnila v ruku se zlatým prstenem. Zděšený šlechtic prsten poznal a rozběhl se do kuchyně, kde si jeho žena právě ošetřovala zmrzačenou ruku. Byla ihned upálena jako čarodějnice.

Ačkoliv se zdá, že většina odsouzených vlkodlaků byli několikanásobní vrazi stižení psychózou, mají vlkodlakové i mírumilovnější stránku.

Roku 1692 vyprávěl osmdesátiletý venkovan Thiess soudcům, že se třikrát za rok promění ve vlka. Proměnit se ve zvíře a bojovat ve prospěch svého lidu byl osud, který mu byl ohlášen již v den zrození. Prý se společně s dalšími vlkodlaky vydával na cestu do pekla, kde bojovali s ďábly a černokněžníky o nadcházející úrodu.

Ať jsou ovšem vlkodlaci hodní či zlí, vypadá to, že patří jen mezi další pověry, kterými se lidé odpradávna straší.

I když … kdo ví…

Reklama