V době mého dětství chodil úctu budící Mikuláš, krásný éterický anděl a skupinka divokých čertů. S řinčením řetězů a hlasitým bručením vběhli do domu nejdřív čerti a zlobivému dítku z pravidla spadlo srdce do kalhot. V tom do dveří vcházel anděl a jediným mávnutím ruky zahnal čerty stranou. Osušil dětské slzičky a povolal Mikuláše. Ten se zeptal čertů jestli dítko bylo celý rok hodné a jestli na, ať řeknou co na něj v pekle vědí. Čerti většinou začali hudrat seznam hříšků a dítku mnohdy do kalhot spadlo k srdci ještě něco jiného... Potom anděl vyzval dítko ať Mikuláši řekne básničku a slíbí , že už bude hodné, předal balíček sladkostí a skupinka šla o dům dál.
V době mé puberty už mi skupinka tak pohádková nepřipadala. Běhali jsme s ostatními dětmi za nimi a provokovali čerty. Náš řev , když se za námi rozběhli byl slyšet po celé vsi. U každého domu jsme škodolibě poslouchali bulení mrňat a sliby jak už nikdy zlobit nebudou. Rodiče umravněných dítek z vděčnosti nalévali pohádkovým bytostem štamprličky a ti u konce své pozemské pouti sotva stáli na nohou.
Jeden rok se stalo , že dva čerti tolik vděčnosti neunesli a usnuli ve škarpě. To bylo peklo. Předseda místního národního výboru spolu s tajemnicí vlekli blekotající satanáše z dohledu místní omladiny.
Další rok jsme byli svědky toho jak čert souloží s andělem v kůlně. Co na tom , že anděl si přitom polámal křídla a čert měl všude na gatích třpytivý bílý prášek. Pro nás to byl důkaz , že nebe a peklo jdou spolu ruku v ruce.
Včera jsem viděla jak ve městě chodil Mikuláš a každou chvíli mu zvonil mobil, za každým druhým slovem měl vole a kouřil jedno cígo za druhým. Andělovi z minisukně lezl zadek v tangách a čerti neměli kožichy ani ocasy jen jim na hlavě blikaly plastové rohy.
Bylo fajn přijet z města domů a na vsi potkat umouněný belzebuby,krásného andílka a důstojného Mikuláše. Z domů se ozýval pláč maličkých a po celé vsi se nesl jekot dětí které honili čerti. Byli mezi nimi i moje děti. Přišli až pozdě večer , rozesmátí, uhonění s rudými tvářemi na kterých měli čmouhy od čertovských rukou.
To je vesnický Mikuláš a tomu se ten ve městě nemůže rovnat.
kominice
Za mikulášský příběh udělujeme 1500 bodů do VVS.
Nový komentář
Komentáře
Už nejsou tradice jako dřív, lidé jsou pohodlní
mám kamarádku,která se bojí čerta víc než její děti.Důvod-zážitek z dětství.Nic se nemá přehánět!
jo už to není jako dřív
Pocházím také z vesnice a velice ráda vzpomínám jak jsem se bála čertů,byli opravdu opravdovský
tak to je teda pravda, vesnický Mikuláš je podle tradice, městský je "moderní" a ztráci původní smysl
Na vesnicích se tradice dodržují víc.
Na vesnici a maloměstech je to vážně o něčem jiném,je to pohodovější a osobnější
Mám kamarádku na vesnici u Brna - jezdím k ní už od 14 let a to co jsme tam zažili...Silvestr, Ostatky, stavění májky, hlídání májky, Hody...no prostě tohle ve městě nikdo nezažije
na vesnici jestli je to Mikuláš nebo velikonoce prostě cokoli je vždy super.
Až na ten pláč dětí, se mi vesnický Mikuláš taky líbí víc.
Už to není ono jak dřív.
krásné čtení, tenhle nick píše obzvlášťě pěkně.
Nemám ráda, když se ale malé děti moc straší.
A vo tom to je.
hezky napsané
Docela dost dobře výstižné.
kareta: nic moc
Kominice, piš piš piš, jsi dobrá
My čerti jsme se chudáka zastávali a pak rychle brali zpátečku i s Mikulášem. To byl TRAPAS
Na gymplu jsem taky chodila- za čerta, kamoška byla Mikuláš a další byla taky čert. Chodily jsme po městě s bonbonama a rozdávaly. Nejlepší byly cikáňata- krásně zpívaly a byly takový spontální. Nejstrtašnější byla jedna hoch vila- zakřiknutý chlapec v uklizeném obrovském pokojíčku a "Mikuláš", kterému spadly brejle a pronesl na maminčinu otázku, jak si syn uklidil. "No, nic moc"
u nás probíhá akce od domu dětí a je to krásné děti plní úkoly u pohádkových postav,čertíci je ušmudlají a andílek pomáhá s básničkou,pro malinkatí děti je čertík ze školky - kamarádka má jen 150cm a tak se i ve svých 32 letech hodí na tuto roli - malýmu se to strašně líbilo
Simba: Vím. Leč můj odpor byl silnější