Kdo má židli, ten bydlí, zpívá se v jedné písničce. Ještě nedávno bych se hádala, že to nemá logiku (i když připouštím, že je pošetilé hledat ji v písni). Jak může být židle důležitější než stůl? Stůl je přece srdcem domácnosti, u stolu se schází rodina, u stolu se řeší důležité věci. Jenomže jak jsem pochopila posléze, u stolu se bez židle nenajíte (leda na stojáka), kdežto na židli bez stolu ano.
To si dáte talíř na klín nebo ho držíte v ruce a jíte jen vidličkou. No a když ještě židli vyměníte za gauč a na stůl (konferenční) si dáte nohy, máte obrázek „kulturního“ stolování u nás doma. Znáte to důvěrně, nebo vám vstávají hrůzou vlasy? Uznávám, že znalec bontonu a estét Špaček by se picnul, ale už nemám sílu argumentovat, že je to neslušné, nezdravé a neestetické a že se jí u jídelního stolu.
Protože i já najednou slevuji ze svých zásad a tužeb.
Vždycky jsem měla ráda velké stoly, ke kterým se vejde hodně lidí. Hezky prostřený stůl mi připomíná dětství, Vánoce a nedělní obědy. Hezky prostřený stůl dává jídlu slavnostní ráz a obyčejné nasycení povyšuje na rituál, který nás kultivuje. Uznejte, že pěkný ubrus nebo prostírání, porcelánový servis a naleštěné příbory nám nedovolí chovat se při jídle jako čuník. A naopak. Když je nepořádek na stole, vypadá neuklizeně celý byt.
Stůl je obrazem rodiny. Nerada si to připouštím, ale ten můj je toho důkazem. Stůl po rozvodu vypadá jako opuštěné nádraží. Nikomu se u něj nechce sedět. Jenom mně. Ale místo jídla na něj vrším papíry tužky a knihy a pomalu ho měním na pracovní. Všechno se nějak rozklížilo a ztratilo řád. Už nikdo netrvá na tom, aby bylo denně navařeno, prostřeno, jedlo se příborem a každý seděl na svém místě. Zpočátku úleva, sláva, konec buzerace, ale teď mi to stolování začíná chybět.
A tak konec výmluv, že nestojí za to prostírat pro jednoho. Konec dýchánků s talířem u brady a drobky na gauči. Znovu vymýšlím důvody, jak vrátit našemu stolu původní smysl a nenechat ho osiřet. Vždyť stůj je srdcem domácnosti, místem, kde se schází rodina a řeší se důležité věci.
Myslíte si to také? Co znamená stůl pro vás? Jí vaše rodina pohromadě, nebo jen při výjimečných příležitostech? Dáváte si záležet na úpravě stolu? Tak se pochlubte!
Vyfotografujte svůj stůl a pošlete nám ho s komentářem na redakce@zena-in.cz Určitě máte nějakou příhodu okolo stolování. Napište nám ji. Zajímavé fotografie i příspěvky uveřejníme a jejich autorky odměníme dárkem.
Nový komentář
Komentáře
Ubrusy se mi moc nelíbí a spíš když se mi něco na stůl líbí, tak je to běhoun. Třeba minulý týden jsem si koupila tady tu nádheru https://www.e-utulnydomov.cz/Behoun-na-stul-LAVENDER-FIELDS-50-160-cm-d5974.htm
Já preferuji ubrusy z PVC, vydrží dlouho barevné, snadno se udržují a pokud se na ně něco rozlije, stačí je jednoduše setřít.
Lyoness — #12 jj, "bagrem"
, ale já jsem remcala dost dlouho, až se to naučili i ostatí
Lyoness — #12 jj, "bagrem"
, ale já jsem remcala dost dlouho, až se to naučili i ostatí
Anai — #37 Krásně napsáno
Jsi můj člověk.
Myslím, že totáč neblaze ovlivnil jak českou kuchyni, kterou teď momentálně pohrdáme a tak se ji gurmáni snaží vskřísit a stejně tak i to stolování. Já se naučila stolovat u své tchyně: starožitná jídelna, cibulový porcelán, každý oběd i večeře malý obřad a mně se to moc líbilo, o Vánocích to bylo pro mě jak na zámku, moje matka si totiž na něco takového nikdy nepotrpěla a tak jsem měla jen vzpomínky z dětství, kdy babička o Vánocích či v rámci nějaké oslavy prostírala stůl v jídelně a sešla se tam celá rodina, která bydlela v rodinném domě od praprababičky až po mě, ale to je opravdu už půl století.... Mám hotelovku (tedy společné stravování) a tak jsem tím vším taky načichlá a moc ráda hezky prostírám, naučila jsem obřadně večeřet i v normální všední dny synky i přítele, pijeme víno, přiťukáváme si, když není vedro a světlo, tak vždy svíčka hoří, atd., atd.... Gaučové stolování jsem zažila u svého expřítele, po rozvodu, sledoval permanentně TV a nebyl ochoten obvykle jít jíst ke stolu, tolerovala jsem, ale velmi nerada, v tomto směru je úžasná móda obývacích kuchyní, kde je zpravidla možno juknout i na tu TV...
Po mnoha letech se mně splnilo přání, vyhodit rohovou lavici a oprýskaný hranatý stůl a pořídit si kulatý. Bohužel u něj jíme málokdy, protože se skoro nikdy nesejdem. A manžel jí nejraději v leže u TV. Ale čurbes bych na něm nestrpěla. Je na něm modrý ubrus(protože celá kuchyň je do modra), na něm menší béžový čtvercový a uprostřed ve vázičce slaměná modrá květina.
German — #27 Kouleli po sobě očima,ale to mi došlo až pak, když je ten jeden zachránil.Byla jsem mu vděčná. Mám radši řešení hned, než to "slušně" vyzunknout a za dveřma spustit litanie.
Stolování, také moje oblíbené téma
Na hezké stolování si potrpím, jídelní část obýváku máme zařízenou stejně jako zbytek domu v minimalistickém stylu. Stůl v kombinaci sklo a chrom. Nechybí svícen a prostírání. Pravidelně zde obědváme a večeříme se sklenkou vína 
Klára Křížová — #31 O prachu nic neříkal,a jeden prsten se mu,to je fakt,vzpříčil mezi zuby.Ten druhý zapadl do lógru
vladka006 — #23 Snad se k nám ještě někdo přidá.Důkazem budou fotky? Už bude v tý době mimčo?
Milala — #30 A neplavaly na hladině vrstvy prachu?
Nezakuckal se těma prstenama???? To by bylo kuriózní volat záchranku, že se dusí prstenama 
German — #27 Na návštěvě u jedněch známých po vypití kávy z parádního hrnku,který hostitelka vytáhla z obývákové stěny,zůstaly mému muži na jeho dnu 2 zlaté prsteny!
Tak my máme starý rozkládací stůl z 50 let, k tomu nádherně pohodlné židle.Nevyměnila bych je za ty moderní.Na stole ubrusy,které pravidelně každý týden měním.Pouze nesnáším jejich žehlení.A stolujeme u něj denně,ve všední den snídaně.O víkendu i obědy a večeře.Pouze ve všední den si večeři vezme každý do svého pokoje,ale páč je to vždy pouze jenom nějaký chleba či rohlík,tak to toleruji.Jinak jsem v tomto ohledu pes a víkendové obědy musí být na pěkném prostírání,příbory na té straně,kde mají být,taktéž sklenice či misky na salát atd.
Já se přiznám, že si strašně ráda čtu u jídla. nejlépe o víkendu noviny u snídaně
to fakt miluju.
enka1 — #19 Che, to s tou kávou je to moc pěkné! Chtěla bych vidět obličeje těch hostů....
Pořídili jsme si do jídelny rozkládací stůl pro osm osob a teď způsobně jíme u něj. Pro mě je to i otázka pohodlí, u konferáku bych se moc dobře nenajedla. Ubrus používáme jen na Vánoce, máme stůl se skleněnou deskou, kterou je škoda něčím zakrývat.
Jinak aranžuju stůl na různé slavnostní události moc ráda. Vždycky vymýšlím, do jaké barvy stůl vyladím, jaké seženu ubrousky apod.
Dano, to je moc moc hezky napsané. Stůl i kuchyň je srdcem našeho domova, i když občas to některé spolustolovníky stojí pár facek, aby byla zachráněna určitá úroveň
. Ale jinak ve všem souhlasím. stojí prostírat pro jednoho, pro pět a stojí za to občas někoho přizvat, aby v tom našem srdci trochu déle pobyl
jedině u stolu, proto jsem si splnila sen o velkým stolu
, je pro mně důležitý víc než sedačka, i s návštěvou sedíme většinou u velkého stolu, jsme si tak nějak blíž 
enka1 — #19 Tak já slibuju, že aspoň na vánoční svátky si ten stůl uklidím a budeme jíst jen u něj
.
Máme velký stůl, jsme zatím s manžou dva. Půlka stolu je bordel a na druhé půlce jíme. Ale jen o víkendu obědy. Já bych u něj jedla pořád, jenže manžel má hroznej zlozvyk - dávat si jídlo k televizi, a tak se raději krčí u konferenčního stolečku a sedí na gauči. Když už mi rupnou nervy, tak jím sama v kuchyni u stolu a on je sám v obýváku. Vím, jak nesnáší jíst sám, ani mu to nechutná, tak zase na čas jíme jako kultivovaní lidé u stolu, ale je to fakt jen dočasné.