Řeknu vám, není to legrace vybrat si slušnou postel. Roštů a matrací jsou snad stovky druhů a vybrat rám je ještě horší, skoro všechny jsou pěkně ošklivé!

Kniha autorek A. Řezníčkové a H. Prokopové je celkem dobře zpracovaná a řeší postupně všechny problémy, se kterými se při zařizování ložnice budete muset potýkat. Pochopitelně jsou tu ona základní pravidla, která jsou známá snad všem:

Ložnice je klidový prostor!
Nemělo by se v ní pracovat!
Měla by být orientována na východ.
Měla by mít min. 12 m čtverečních.

Samozřejmě jsou i další pravidla, která se trochu dotýkají poněkud ezoteričtějších oblastí, jako třeba to, že by pod ložnicí neměla téct spodní voda (ale to se v knize neřeší), která může senzitivnějším lidem rušit spánek. To, že by ložnice neměla být za oknem do rušné ulice, už autorky uvádějí. Stejně by postel měla být umístěna přesně podle světových stran (z východu na západ nebo ze severu na jih), a ne jen tak nějak v pokoji.

Pak také uvádějí, že daleko důležitější než vzhled rámu je jeho velikost a matrace na něm umístěná. Asi mají pravdu, ale vybrat v nabídkách všech obchodů s nábytkem ucházející postel je skutečně nadlidský výkon. Nevkus střídá kýč, který je u jiných nahrazen nepraktičností doplněnou děsem v očích potenciálního spáče.

Kovové rámy jsou sice hezké, ale opět je nelze doporučit lidem citlivým na magnetické pole Země, ti by se na nich nemuseli vyspat (třeba já na jedné musím občas spát a strašidelně trpím).

Pochopitelně všechno je na vkusu spotřebitele, ale ten je skutečně dost limitovaný tím, co je na trhu k dostání, a to skutečně není žádná sláva, i když se na první pohled může zdát, že postelí je neskutečné množství. Až ale skutečně začnete shánět lůžko svých snů, zjistíte, že je to boj.

V knize se jako jedno z hlavních témat řeší prostor. Je to pochopitelné. Autorky jsou zastánkyněmi výklopných postelí, které jsou skutečně praktické, ale chybí jim onen pocit, který bych nazval „postelovitostí“. Ale místo skutečně nezaberou.

Pokud máte více než jedno dítě, zastává se kniha výsuvných lůžek, protože palandy podle výzkumů skutečně nejsou vhodným řešením. Pokud se pro ně rozhodnete, tak by měly být do L, aby děti nespaly přímo pod sebou.

Pokud ale máte naopak prostoru přebytek, vyslovují se autorky za oddělené manželské ložnice. Prý se podle nich dá s erekcí přes tu předsíň dojít a zvyšuje to touhu. Také mladí „singlisté“ (já bych tedy řekl singleři) si prý nemusí zvyknout na někoho jiného s odlišnými návyky, a proto je dobré mít ještě jednu postel jinde. I kvůli chrápání.

Nejhrůznější je v knize sdělení, že 25 % Čechů se v ložnici nevěnuje sexu. Dost se mi ulevilo, protože já nemám ložnici. Prý v ní pracují a zapomínají na primární funkci!!! Tak pozor na to! Je to prý nezdravé a nepřirozené!

Důležité je i to, čím se přikryjeme. Peří, zdá se, odzvonilo, máme tu dutá vlákna, která se vyrábějí podle ledních medvědů (ti mají dutou srst). Čím více dutovláken, tím více tepla. Dnes je spaní věda srovnatelná s vesmírným výzkumem.

A nejinak je tomu i u roštů a matrací. To je tak složité, že jsem to ve čtvrtině vzdal a přestal se snažit chápat. Nejjednodušší asi bude, když vy i já přijdete do obchodu a řeknete, co tak asi chcete a kolik na to máte peněz. Ano, i postele mají dnes cenové třídy, a ne každý má na F1 v postelovém průmyslu. Je to zkrátka a dobře skutečně věda pro medvěda! S dutou srstí.

Kniha se ale rozhodně šikne každému, kdo chce spát po novu a už ho nebaví kanape po dědovi (matrace se prý mají vyměňovat po sedmi letech!). K nevydržení je na ní pouze sazba, protože chvilkami opravdu netušíte, kde pokračuje text. Když už to ale najdete, můžete se zasmát i několika rádoby vtipným hláškám, které tu a tam autorky utrousí, abyste získali pocit, že vybrat si novou postel je legrace. Není. Je to zatracená dřina a věřte, že vím, o čem mluvím.

 

 

Publikaci vydalo nakladatelství Grada.

Reklama