Co děláte, když vás něco nebo někdo opravdu hodně naštve, když potřebujete vybít nahromaděný vztek? Někdo zhluboka dýchá a medituje. Někdo zpívá nebo hraje na hudební nástroj. Jsou i tací, kteří se jdou nejraději projít a jiní zase vybíjí energii sportem či doma u boxovacího pytle.
Mně osobně dělá nejlíp, když si můžu nikým neviděna, neslyšena pořádně zanadávat a s něčím vší silou fláknout, klidně i víckrát. Nemám v úmyslu cokoliv rozbíjet, a proto do ruky beru (ve většině případů) věci měkké a nerozbitné (guma, plast) a házím s nimi tam, kde nebudou dělat rachot, například do polštáře.
Někdy jsou ale po ruce jen věci rozbitné. Pak mají smůlu buď ony, nebo já. Jednou se mi zdálo (jak jsem později zjistila, opravdu mi to tak jen připadalo), že moje kalkulačka nepočítá správně. A po dvaceti neúspěšných pokusech vydolovat z ní výsledek, který jsem chtěla, se proletěla prázdnou chodbou a zastavila o stěnu. Studenti různých tříd na onom místě nacházeli ještě dlouho různá čísla i jiné součástky mé ex-kalkulačky. Nicméně ulevilo se mi. Taková destrukční terapie má svoje kouzlo. Pokud ovšem nepracujete v kanceláři…
Jak si vybíjíte vztek vy?
Nový komentář
Komentáře
JÁ JDU VEN- SE PSEM NEBO PRACOVAT NA ZAHRADU
Rikina — #31 taky si myslim, ze ne ze nesmis, ale musis. Souhlas s Lethe.
No - mnou uz nejak emoce nezmitaji. Ale kdyz jo, jedu jak dlazdic a se vsema si to pekne vyridim.
Driv jsem hazela vecma a rozbijela budiky a manzely. Dnes neni duvod.
ToraToraTora — #12 Piš barde, piš, přijde čas.......
. Dobrej nápad.
Uvnitř mě nafukuje mohutné kůůůůůrvááá, málokdy jde ze mě ven, taky jsem dusič a splachovací typ, vím, že to není dobře, bojím se až to jednou vybuchne, a to se vulgarismů nebojím.
Rikina — #31 Nesouhlasím s tebou
. Emoce musí ven. Jejich zadržování se ti časem přihlásí. Věř mi. I já měla jednu etapu svého života naprosto stejný názor a bohužel se i podle toho chovala. Od jisté doby již ani náhodou nedusím v sobě emoce. Nasere mě někdo? Odskáče si to ať už slovně, nebo fyzicky
.
Nijak, dávno už vím, že nesmím. Téměř nic nestojí za to, udělat scénu, seřvat osobu blízkou, něco rozbít, mlátit dveřma a podobně. To aby se člověk potom styděl za nezvládnuté emoce, jak říkají Indiáni - vyslovené slovo a vystřelený šíp zpátky nevezmeš. Většina důvodů k vzteku pak zpětně stejně vypadá malicherná a nedůležitá.
Když by to fakt nešlo ustát, jdu radši pryč. Ven, do přírody.
když se zlobím,tak jdu uklízet,všechno,když jsem hodně rozlobená řvu a to je zle
janina01 — #28 taky je dobré koupit místo dveří korálky nebo si pořídit brano
Eva Soukupová — #27 taky jsem od té doby přestala mlátit dveřma
janina01 — #26 měla jsem krásnou bouli, kterou jsem si na památku i vyfotila. Posléze mi zmodrala. Ale snad už jsem se na nějaký čas zase vybila.
Eva Soukupová — #22
no nazdar, až tak?
Já se taky nevztekám, ale dusím to v sobě, asi to není dobře, ale už mám takovou letoru. Zato můj manžel to je papinův hrneček k pohledaní, když se mu nedaří tak ten jeho slovník to by se i dlaždiči červenali.
Jsem vztekloun a děti budou zřejmě po mě, ale pššt! Pokud mám vztekací záchvat, jsem schopná během chvíle vysmejčit celý barák, umýt okna, vyprat záclony, vydrbat koberce...Prostě dělám věci, které běžně odkládám na potom. I můj bratr je dost vzteklý, jednou se mu to dost vymstilo. Spravoval dětem psací stůl, zapomněl, že nechal poslední šuplík otevřený a hodně rychle si sedl na bobek. Ještě rychleji ale vyletěl i s naraženou kostrčí a jak se chtěl tomu šuplíku pomstít, tak do něj vší silou kopnul. Byl bos a tak si ještě zlomil malíček na noze
nadávám,řvu,lítají sprostá slova,když mě naštve věc buším do toho
a někdy to bohužel schytají i lidi kolem mě,kterým nadám 
,musí to ze sebe dostat,pak se zklidním a jsem ok 
janina01 — #21 noooo v takové situaci člověk hned přijde na jiné myšlenky
Když mě štve komp, mám ve zvyku bouchnout pěstí do stolu. Kdybych byla milionář, mlátim do toho kompu, ale já nejsem, tak se snažím možné škody co nejvíc eliminovat. Den poté, co jsem zrušila mobil, já teda v ruce měla mobily hned dva, ale ten jeden to přežil bez úhony, mi začal stávkovat počítač. Kousal se, vypínal se, mazal data, který mazat neměl a smazal toho moc. No a protože to ve mně bylo nakumulované ještě odminula, přerazila jsem si ruku v zápěstí.
Eva Soukupová — #19
a pak se člověk uklidní.... já se tenkrát napíchla silou zezadu, myslela jsem,že budu mít po ledvině, ale nakonec to dopadlo dobře, jen jsem se pořádně vyděsila 
já se nevztekám ,jsem flegmoš
femme — #18 Já před pár dny švihla do rohu peněženkou. Říkám si, tu nemůžu rozbít. Jenže ejhle, já v té ruce držela i mobil, což mi došlo až poté, kdy na mě z toho rohu vylítla sprška střepů, šroubů a zelených součástek. Bylo mi ho líto.
já většinou švihnu vší silou něčím o zem a při tom si pořádně nahlas a sprostě zanadávám
janina01 — #13 jastura — #16 Já už se bála, že jsem vztekloun sama