Jak si „snad“ sehnat práci

Mmmhhh...kdyby stacilo se ridit temi doporucenimi a clovek by sehnal praci, to by se zilo. Ja hledam uz par mesicu a nic. Kdybyste znaly firmu, ktera shani nekoho s italstinou, napiste

Kuře: no jo, to jsou ty konce dej si ale pozor, ať si tatínek doma nepřipadá jak pátý kolo u vozu a že je tam vlastně nadbytečnej...my jsme to nezvládli a už nejsme pár let spolu

a....: U nás je to stejný, malá poslouchá jenom mě. I když je u prarodičů, tak prý jim klidně oznámí, že to nebo ono dělat nebude, prtože by se to mamince nelíbilo. A naopak, máma jí to dovoluje, tak je to dovolený všude. A manžu to děsně čílí, když ho péruje:"Tati, proč jsi nevytřel umyvadlo, maminka nemá ráda, když je na něm pasta"

a....: já mám dva kluky. Možná holky víc tíhnou k mámě. Kluci jsou fain, jenže mě berou jako mámu, postará se, potěší je. Ale potřebují i otce, toho, kdo je ráznější. Ale nestěžuji si.

Mylady: vidíš, to zas moje dcera poslouchá jen mě nikoho jinýho,to záleží na tom jak si to zařídíš

AHOJ PRACUJÍCÍ maminy! Chtěla jsem se zeptat, jestli je tu z vás některá, která dojíždí denně (+ -) 50 km do práce a má malé dítě (4 roky) a zastává manažerskou pozici. Jak řešíte hlídání, výchovu? Jakou máte pracovní dobu? Klidně mi pošlete i vzkaz.

Kuře: máš pravdu, jednoduchý to není. Ikdyž pro mě by byly určitě důležitější potřeby dcery (tu nemám), takže snachy než moje. Ale to je věc názoru a přístupu. A co se týče otců, fakt bych si nedovedla představit vychovávat je sama, bez manžela. Každá taková žena má opravdu můj obdiv! Přiznávám se, že bych to zvládla fyzicky - poklidit, uvařit a nevím co ještě. Ale psychicky to je záhul.Mám dva kluky, teď už jsou větší, ale i tak pořád potřebují mít tu autoritu doma. A tohle asi může jenom otec. Ten se na ně podívá a věc je vyřízená. Já se kolikrát narozčilovala a nic. A teď, když manžel občas musí na služebky na 3 dny, tak se těším, až přijede a trochu kluky zas zpacifikuje. Takže opravdu smekám, před každou mámou, která je na to sama!

Kuře: ..JO JO TO ZNÁM ,taky jsem doma chcípala se čtyřicítkou horečkou a musela se k tomu postarat o dvouletý dítě.. no a když jsem šla do své první práce po mateřský domlouvat si pracovní podmínky, tak jsem měla dceru s sebou.Pamatuju si, že mě můj milý manžílek tenkrát řekl, že jsem trapná, že kdyby za ním přišla ženská s dítětem, tak jí vyhodí.
No ale po těch letech jsem zas velmi samostatná, máloco mě rozhodí a vyvede z míry všechno zlé je pro něco dobré.

Mylady: Ono nejde pořád využívat pomoc jiných. Jistě, mám domluvené, že si babička bere občas malého na celý den. Tudíž mám den, kdy se můžu bez obav skočit třeba na gyndu. Ovšem to skončí s příchodem jara, kdy obě babičky sbalí kufry a odjedou na chaloupky. Mají svůj vlastní život a je třeba to respektovat. Třeba v době, kdy jsem byla nemocná, tak byli obojí prarodiče na dovolené. Mohla jsem jim zavolat, aby přerušili svoji zaplacenou dovolenou? Mohla, ale bylo mě to tak moc proti srsti, že jsem zatla zuby a vydržela. Mohla jsem jim volat, když jsem byl as malou v nemocnici? Mohla, ale než by dědečci (jeden, nebo druhý, bábičky neřídí) přijeli, tak bych byla strachy bez sebe, že se cestou vybourají.
A kamarádky? Jistě, vodíme si vzájemně děti ze školky, pohlídáme, pomůžeme.
Ale tátu to dětem nenahradí. Problém maminek, které mají chlapa "v háji" je, že většina lidí tiše předpokládá, že to přece není tak hrozný. Když je matka-samoživitelka, tak se ví, že tatínek nepomůže. Když tatínek dojíždí za prací, tak nikoho nenapadne, že on jaksi do tý školky zajít nemůže, páč by to nestihl...

Kuře: to je síla. A to není nemůžou pomoct třeba rodiče, nebo kamarádka?

gobi: ..jsem si uvědomila, že jsem v tom popise zapletla svého bývalého manžela a současného přítele nějak dohromady ..no bude to tím, že oba mají podobný životní styl.Jen bych k tomu chtěla říct, že též v obou případech nejde až tak o prachy, ale o seberealizaci...a to, že vydělává na rodinu...to je velmi zavádějící. Manžílek-sobec, co si vydělat, to si utratil... a jsem vždycky jela za svý.
gerda: no na dceři se to teda nijak zvlášť neodrazilo, teda jen v tom, že je možná víc samostatnější než jiné děti v jejím věku a má problém s autoritami. Vadí to spíš tatínkovi, neb už o něj nemá vůbec zájem a nechce s ním nikam chodit...no byla to jeho volba...

Kuře: a nejhorší je, že se mu to bude líbit čím dál víc. Rodině odvykne, děti k němu nebudou chtít jít, zatím jsou malé, ale až trošku povyrostou, pevná mužská ruka doma chybět bude. No, ale třeba to není všude tak, jak to bylo u nás

linde: Naprosto s tebou suhlasím,nemluvně o tom jak mají placenou práci chlapi a jak ženy.Nikdo totiž neuzná, že ženská v potravinách se nadře stejně jako chlap na stavbě.Mluvím ze zkušenosti! Dělala jsem v Tescu

Přestěhovat se za prací, pokud máte ve svém regionu rodinu není vůbec jednoduché, protože to taky stojí spoustu peněz, které nezaměstnaní nemají - sehnat bydlení, a mít našetřeno dost peněz do začátku na přežití než si najdu práci a dostanu první výplatu je celkem nereálné, zvláště, když rodina žije na hranici životního minima nebo dokonce pod ní. A i kdyby člověk rodinu nechal doma a vydal se "do světa" sám, tak to taky nevyjde o nic levněji, penízky našetřené s sebou mít musí a zase musí mít i na cestu domů. Jsem taky ze "slabého regionu", ze severní Moravy, práci jsem hledala dost dlouho, podotýkám, že mám vzdělání, praxi, jsem mladá, bez závazků, nebráním se dojíždění, přesčasů... - ale to nikoho nezajímalo, moje praxe se jim nezdála dostatečně dlouhá (jasně, je mi 22 a desetiletou praxi tudíž mít nemůžu ), věk byl také překážkou (brzy se vdám, budu mít rodinu ) a to, že s nadšením budu denně dojíždět 30 km do krajského města? Taky to nebyla výhoda, jelikož oni si přece můžou zaměstnat někoho přímo z toho města, někoho, koho budou mít vždy po ruce, třeba i o půlnoci a nebudou muset čekat, než já za půlhodinku dorazím. Nakonec jsem si práci našla, ale nikomu bych to hledání nepřála, proto je mi upřímně líto všech, kteří práci nemají a marně jí hledají

gerda: Jo tak to máš pravdu, to mě taky štve. Ale já mám trochu výhodu v tom, že pokud nepřijede večer domů, tak volá a nemusí myslet na délku hovoru. Takže si trochu popovídáme takhle.
Ale není to ono, to přiznávám, jenže v současné době není vůle to měnit. Bohužel z jeho strany...

korytar: jo, po škole mně nikdo nechtěl zaměstnat, protože jsem neměla praxi. Pak jsem se vdala, nikdo mně nechtěl,že po svatbě přijdou děti. Dítě mám proto že dlouhodobě nebyla práce. Nyní mně nikdo nechce, že mám dítě, které může být nemocné.Není lepší být chlapem? Toho se nikdo neptá, co je zač.....
Teď mám díkybohu skvělou práci, ale bojím se do budoucna jít na mateřskou, protože bych o to místo logicky přišla....
Být zaměstnanou ženou je pořád o diskriminaci...

Kuře: víš, nejde o nějaké Zážitky, ale třebas jenom o to, že se vypadne z rytmu všedního dne. Že neví, jak se ti včera připálil oběd, jak tě naštvala sousedka, nemůžeš mu říct, že ses lekla toho chlapa, který šmíroval za rohem. O fyzickou pomoc ani trochu nejde, ale mně hrozně vadilo, že se mnou nic nesdílel.

Nejen ženy s dětmi to mají těžké,hledat si práci...Také studenty, co výjdou ze školy,nikdo nezahrnuje prací.Mluvím z vlastní zkušenosti.Když jsem vyšla ze školy,nikdo mě nechtěl zaměstnat.Z důvodu toho, že nemám praxi.3 měsíce jsem se starala sama.Denodenně posílala přes internet svůj životopis na různé inzeráty,četla noviny a hledala práci ap.Bylo to těžké a nikde nebrali a tak jsem s technickou školou začala žádat o práci v obchodě s potravinami či zlatnictvím a nebo zverimex!Pak přišla řada na to jít na pracák.Opět 3 měsíce jsem tam trčela,ale tentokrát se dostavil výsledek.Světe div se, pracák mi našel práci!Sice je pravda, že na mě dostává šéf příspěvěk z pracáku a tak je to určitě jeden z důvodů proč mě vzali,ale místo mám.Výplata není nijak slavná,ale snas se to zlepší.Takže držím všem palce

gerda: v tom máš pravdu, já už jsem si zvykla . Nic jinýho mi totiž nezbylo . A máš pravdu v tom, že mě docela zaskočí, když se příležitostně zaplete do organizace běžného dne a není to podle našeho normálu. Ale hůř to nese malá, bývají pak hádky o to, že maminka to dělá takhle a ona to bude dělat podle maminky, tatínek se urazí a práská do stolu, že on to chce jinak
A k těm společným zážitkům - ono je jich během "obyčejného" dne tolik? Jak to pozoruju v okolí, tak chlap přijde o pěti z práce, přečte si noviny, zbaští večeři, pohraje si s děckama a zážitky? Těch moc není. My si alespoň užíváme ten víkend, pokaždé jsou nějaké "lumpárny" na programu.

Kuře: víš, nechci tě strašit, ale zvykneš si na to, že všecko sama rozhoduješ a nakonec ti bude manžel překážet ve svobodném rozhodování. Dálka lidi dost odcizuje, je potřeba mít společné zážitky. Neteoretizuju, znám to z vlastní praxe