Žijete spolu dvacet let a za tu dobu si vzájemně „promícháte“ i své přátele. Partner si do vztahu přivede své kamarády a vy k nim získáte vztah. Některé berete „jen“ jako součást jeho života, jiní vám přirostou k srdci. Vzdáte se jich i při rozvodu? Tohle dilema řeší Hanka.
Hanka se po patnáctiletém manželství rozvedla. A jak už to tak u rozvodů bývá, dochází i na dělbu. Rozvod proběhl celkem hladce dohodou. Majetek napůl, děti zůstávají s ní... Ale co přátelé? Proč by se jich měla vzdát jenom proto, že je do vztahu přivedl její manžel?
Za tu dobu k nim získala vztah, jezdili spolu na dovolené, děti se znají od malička. Ráda by se s nimi stýkala dál, ale je jí to hloupé.
„Co když k nim přijedu a bude tam „on“ s tou novou? Nechci tyhle medvědí tance plné rozpaků. Jasně, můžu předtím zavolat, jestli je „vzduch čistý“, ale tahle hra na schovávanou mi připadá trapná. Mám sice dost kamarádek z dřívějška, ale každá jsme už trochu jinde. Zajdeme spolu na kafe nebo na skleničku, popovídáme si, ale už to není ono. Ale co bych taky chtěla? Přiznám se, že během manželství jsem je trochu zanedbávala a přátelila jsem se spíš s lidmi, které přivedl manžel. Jako v případě téhle rodiny, která mi teď chybí. A já vím, že je to vzájemné. Nechci naše kontakty přetrhat jenom kvůli tomu, že jsme se rozvedli!“
Ptala se mě na názor, jak jsme to řešili po rozvodu my.
Já jsem to měla jednoduché. Každý jsme si nechali své a basta. Můj manžel byl o dost starší, takže jeho přátelé mě spíš tolerovali, a teď mi vůbec nechybí. „Staré“ kamarádky mi zůstaly, takže jsem měla na co navázat. Ale našla jsem si i nové, ve své švagrové a tchyni, a naše dobré vztahy trvají i po rozvodu. Sice už se nevídáme tak často jako dřív, ale vím, že jsem je neztratila. Také jsme měli přátele se stejně starými dětmi, se kterými jsme se stýkali víc. Ale díky dětem jsem s nimi byla v kontaktu víc já než manžel, takže si troufám říct, že ke mně měli vždycky blíž. Kromě toho si na mého exmanžela vytvořili vlastní názor a docela mi fandili, že jsem našla odvahu ze vztahu odejít.
Nevím, jestli jsem ji svou odpovědí uspokojila, ale tady se těžko radí. Hlavně to chce čas a netlačit na pilu. Ani pro vaše společné přátele to není jednoduché. Nechtějí vám dělat soudce ani prostředníka, ale určitě si o vás za tu dobu udělali nějaký obrázek a sami se rozhodnou.
Čtěte také
- Jste si jisté, že byste se se svým manželem po rozvodu dohodly?
- Rozvod po třiceti letech. Má to smysl?
Nový komentář
Komentáře
Myslím,že to vůbec není snadné.Naši dobří známí,se kterými jsme měli úzké vztahy,se rozvedli a nastal problém,jak to bude dál s přátelstvím.On opustil svojí ženu pro jinou,rozhodl se i celkem snadno,že se odstěhuje k nové a tím vyřešil situaci i s kamarádstvím.Vesměs všichni přátelé zůstali na straně naší kamarádky,jemu zůstal snad jediný.Nejdřív to vypadalo,že kamarádka zůstane sama,ale má přátel,kam se podívá,nehledě na to,že děti zůstaly při ní.Jestli někdo o něco přišel,byl to on.
Tak s přáteli to bylo nejjednodušší, on žádné neměl, jedině ty takzvané kamarádíčky v práci. Jinak jsme se neshodli v ničem a dodnes nejsme vyrovnaní po 7 letech kvůli jeho zatvrzelosti.
U nás to bylo jasné - mně zůstaly moje staré kamarádky a jemu nic - žádné kamarády neměl. Nové společné přátele jsme nějak neměli, stýkali jsme se s rodinami mých kamarádek. Moje kamarádka si mi stěžovala, že ho potkala v obchodě a dělal, že ji nevidí. Jojo, udělal holt tlustou čáru se vším všudy.
Po rozvodu zůstali přátelé nám oběma,žádný problém nebyl.S jeho novou přítelkyní jsme si vůbec nevadily,fajn holka.Asi to bude tím,že jsme to měli oba v sobě vyřešené,takže v pohodě.Manžel už nežije,ale když se potkáme s jeho bývalou přítelkyní,vždycky aspoň chvilku pokecáme.
No mě se těsně po rozvodu stalo, že jsem byla u společných přátel na pouti a jak jsme tak z balkonu koukali na cvrkot, tu v davu zahlédla kamarádka mého bývalého muže a zavolala na něj. Mě se to dotklo, ale vysvětlili mi, že jim nic neudělal a je tak jako já jejich kamarád, tak neví, proč by ho neměli pozvat na kafe a koláč. Jestli mi to vadí, tak ať se jdu projít a přijdu, až bude on pryč, že na mě zamávají. Neodešla jsem, sice mě to štvalo, ale nakonec jsem zjistila, že mají pravdu. A tak jsem se s tím smířila, ale kdo se nesmířil s tím, že se občas u někoho potkáme byla jeho nová přítelkyně. No a tak se to vystříbřilo samo.
Suzanne — #1 Doufám, že máš pravdu. Právě procházím výše uvedeným a opakuji si "chce to čas". ON sice tvrdí, že mu má přítomnost u společných kamarádů nevadí a vadit nebude, ale já myslím, že jsou to kecy. Ačkoliv se rozvádíme vcelku přátelsky (on je navrhovatel), tak emoce dlouhodobého soužití jsou samozřejmě aktivní. Kamarádi jsou zatím nestranní, ale asi bude logický určitý výběr a preference jednoho či druhého. Uvidíme...chce to čas a klid
...asi
Chce to čas... Když přátelé vidí, že je člověk v pohodě, budou se chovat normálně. Ale to chce čas. Obojí.