V krátkých dnech zimních měsíců náš organismus trpí.

Jde o potřebu slunce a světla, která naše těla i duše postrádají. Jak si tedy prosvětlit místnosti našich domovů, jsme se pokusili shromáždit v tomto článku.

 

Pokud bychom nechtěli úpravám věnovat mnoho času ani peněz, postačí mnohdy úprava oken. Záclony jsou někdy zbytečně a příliš neprůhledné a rovněž není nutné, aby zakrývaly celou plochu oken. Zkrácené záclony jsou také praktické, vnitřní parapety jsou zkrácením záclon odkryty a dají se lépe využít.

Pokud vaše okna lemují závěsy, lze je nahradit závěsy z částečně průsvitného materiálu. Tyto propustí více světla, ale svou funkci „neprůhlednosti“ našich oken zvenku plní i nadále dostatečně.

Stále více lidí volí i okna zcela bez záclon. Tato úprava má své výhody, například právě v zaručeném prosvětlení místnosti, ale na druhou stranu tu hraje roli fakt, že například v bytech uprostřed sídliště ztrácíme podstatně pocit soukromí.

Volba je na každém z nás.

 

 

Na odborné rady ohledně prosvětlení bytu jsme se zeptali odborníka, MgA. Jana Šípka z pražského atelieru APA-ESOX.

 

 

Prosvětlit byt lze v první řadě vhodně volenými barvami - vliv barev na člověka je zprostředkovaný, a to vlastním fyziologickým působením barev (rozšíření, zúžení místností), a tak nepřímo mohou mít barvy vliv na změnu působení prostoru. Rovněž zde hraje roli bezprostřední vliv impulzů.

Impulzivně bohaté barvy - oranžová, žlutá, červená - jsou vhodné na malé plochy v prostoru. Impulzivně chudé barvy - modrá, zelenomodrá, fialová - se pak hodí pro velké plochy.

Bílá je barva absolutní čistoty a pořádku. Při barevném uspořádání prostoru hraje bílá hlavní roli, odděluje ostatní barevné skupiny od sebe, neutrální plochou zesvětlením oživuje a člení. Při prosvětlování bytu s barvami pracujte, milé dámy, přesně opačně než u oblečení!

 

Velmi důležité je také nezahlcovat prostor nábytkem a postradatelnými krámy. Žijeme v době multifunkčních spotřebičů a nábytku, ale skutečnost vypadá spíše opačně. Po předcích máme zakódováno schraňování předmětů - ovšem jejich životnost je dnes několikanásobně kratší.

 

 

Pan architekt v závěru svého vyjádření a k problému zbytečného schraňování věcí uvedl následující fakt.  „Například můj děda měl celý život jeden zapalovač. Já jsem za svůj život nashromáždil barevných zapalovačů na jedno použití nepočítaně.“

 

Je pravdou, že bychom se nad shromažďováním věcí měli v mnohých případech zamyslet. Jistě to úzce souvisí s nakupováním levných a mnohdy zcela zbytečných věcí.

Ale ohledně spojitosti nakupování a prosvětlení bytu si uvědomme, jak působí a vypadá zcela prázdná místnost, kterou máme příležitost vidět například po vymalování.

Je o hodně větší a díky nepřítomnosti nábytku působí daleko světleji, že…

 

 

Magistru umění, panu Janu Šípkovi poděkovala

 

 

Reklama