Moje kosmetička, kam pravidelně chodím, si zlomila nohu. A tak jsem se rozhodla, že to zkusím někde jinde. Nakonec, život je změna, tak proč se jí bránit.

Nutno předeslat, že se svou kosmetičkou jsem bezvýhradně spokojená.
Zbytečně na mně neexperimentuje, dokáže mi maximálně vyjít vstříc a hlavně - mám pocit, že mě vnímá a že nejsem jen flaksa někde na pultě, kterou hněte rukama a bezmyšlenkovitě jí namaže na obličej, co jí přijde pod ruku. A protože k ní chodím už dobrých pět let, jaksi jsem automaticky předpokládala, že se stejné péče dočkám i jinde. Kde, to mi bylo vcelku jedno. Což byla chyba.

A tak jsem se telefonicky objednala do jednoho kosmeťáku, který sliboval nejenom standardní služby, ale i příjemné prostředí.
V den D jsem se tam vypravila. Ale ouha. Na domě sice byla cedule, ale chvíli mi trvalo, než jsem salón objevila dole v suterénu, kam jsem víceméně potmě doklopýtala.

Vešla jsem dovnitř. Klasika.
Stoleček, časopisy, útulno. A nic. Nikde nikdo.
Ve chvíli, kdy jsem už chtěla odejít, se vynořila asi dvacetiletá holčina. Když se ujistila, že jsem objednaná, pozvala mě dál.
Odložila jsem si a lehla na kanape. Začala klasickým rituálem, tedy odlíčením. Pak mi kydla na obličej nějaký krém. Po chvíli ho setřela a kydla další várku. Celou dobu mlčela...Ptala jsem se jí, jaký mám typ pleti, aby řeč nestála.
“Normál,“ odvětila.

Začala jsem litovat, že jsem se svěřila do rukou někoho tak laxního, kdo neumí říct větu. Ovšem to jsem se mýlila. Najednou se rozhrnul závěs a do místnosti vplula její kamarádka s klukem. Holčina ožila. A protože byl pátek, tak všichni tři začali plánovat, jak to večer někde s partou v klubu roztočí.

Ve chvíli, kdy mi holčina dávala jakousi masku, se k ní kamarádka důvěrně naklonila a jala jí vyprávět jisté intimity. Kde byl kluk, to nevím, nemohla jsem otevřít oči. Ovšem o tom, že je v místnosti, nebylo pochyb. Nejspíš si něco četl.
Bohužel, pikantní detaily jsem vyslechla i já. Celou tu dobu jsem měla pocit, jako kdybych tam ani nebyla. Jako kdybych byla nebožtík. Říkala jsem si: možná je to dokonce tak, že když s vatovými tampony na očích nevidím já je, možná nevidí ani oni mě. :-)))))

Ke konci pak něco popíjeli a pustili si k tomu muziku tak nahlas, že jsem neslyšela vlastní myšlenku (ó, jaká to škoda! :-))))
Bylo mi trapně.
Věřte mi, že kdybych na sobě neměla centimetr krému a neležela jen tak v prádle pod larisou, tak bych se zvedla a odešla. Ovšem byl tam i ten kluk...
Tak jsem to vzdala a nechtěla být za hysterku, která má přemrštěné nároky. Se skřípěním zubů jsem tu seanci vydržela, zaplatila a vypadla.
A přísahám, že už se tam nikdy nevrátím.

Za výhru jsem považovala to, že jsem se neosypala a že jsem neměla problémy s pletí. Ovšem jestli mi to několikeré kydnutí krému na obličej pomohlo, tak to si troufám pochybovat.
Opět jsem se přesvědčila o tom, že nejlepší, co může být, jsou osobní reference. Není nad to, když vám někdo doporučí šikovnou kosmetičku (pokud se k ní vůbec proboxujete, ty dobré mají totiž klientely dost) nebo třeba instalatéra.

To není o totalitních známostech a podpultovkách, ale o tom, že když už člověk jednou za služby platí a může si vybrat, tak je dobré “jít najisto“.

 

     
Reklama