Jak se žije na Srí Lance očima čtenářky Anai

Z ostrovů Malediv odcestovala čtenářka Anai na další část své dovolené, tentokrát na Srí Lanku - ráj pro turisty. Jaké zážitky si Anai přivezla, to si přečtěte v našem seriálu - první díl: Průvodce a ubytování.

Víte, kdo je to „Indiko“? Pokud tápete, dozvíte se to v prvním díle cestopisu čtenářky Anail po Srí Lance, který navazuje na její návštěvu ostrovů Malediv...

Driver

Let z Male do Colomba trval jen několik málo minut. Na letišti nás s cedulí v ruce vyhlížel mladý pohledný domorodec, náš osobní řidič a turistický průvodce. Takhle to na Srí Lance chodí: každý turista může mít svého „Indika“...

... zahrnutého v ceně. Je prostě celý váš i se svým autem a neomezenou spotřebou benzinu po celý pobyt - hezké, ne? Cena 10 nocí s polopenzí ve 4-5* hotelech na S. Lance odpovídá jedné čtvrtině ceny 10 nocí na Maledivách, byť all inclusive, avšak bez „drivera“. Měli jsme štěstí, Indika byl nejen milý a příjemný, ale hlavně mluvil skvěle anglicky. Naložil nás do svého neobyčejně pohodlného 6místného transitu...

...a vezl nekonečně dlouho do hotelu v Colombu, kde jsme měli strávit noc před cestou do horského města Candy. Okamžitě jsme pochopili, proč si na Srí Lance obvykle turisté nepůjčují auta a také, že ujet 100 km je jako ujet 1000 km v Evropě. Nejdříve nám jízda připadala naprosto šílená, vrcholně nebezpečná a nesmyslná (každý pořád troubil a nejvíce Indika), ale za pár hodin jsem usoudila, že bych místní systém s malými úpravami rozhodně doporučila českému panu ministrovi dopravy, neboť jsem usoudila, že je geniální. Auta sice neřeší nějaké pruhy, každý jede tam, kam se vejde, nicméně nejvyšší povolená rychlost na silnicích všech úrovní je 65 km, a kdykoliv někoho předjíždíte, troubíte. Ptali jsme se Indika, co udělá, když opravdu hrozí nějaké nebezpečí. Odvětil: Troubím ještě víc, déle a hlasitěji. Nejrozšířenějším rodinným vozítkem je „tuktuk“...

Za 10 dnů jsme toho najezdili opravdu hodně a viděli jsme jen jednu velmi nepatrnou nehodu. Cestou do hotelu v hlavním městě jsem se dozvěděli, že veškeré výlety budou celodenní, takže je třeba vyrážet brzy ráno (ouvej...:-() a s návratem musíme počítat v nejlepším případě na večeři. S Indikem jsme měli následujících téměř celých 10 dnů strávit takřka v těsném soužití. Naštěstí to, co jsme chtěli vidět a absolvovat my, téměř přesně odpovídalo tomu, co nám chtěl ukázat Indiko, a zbytek jsme snadno sladili. Dokonce jsme absolvovali exkursi pouze v jediném luxusním obchodu se šperky a další (suvenýrové) už pouze na naše přání.

Samozřejmě že všude, kam nás Indiko vzal nakupovat či jíst, dostával provizi - ale opět - proč ne, když jsme byli spokojení? Indika se ubytovával vždy mimo náš hotel, zřejmě velmi levně, a tudíž nuzně, a první dny na výletech s námi nikdy neobědval, až na závěr dovolené už se nechal pozvat a jedl s námi u stolu. Dostal od nás na závěr zřejmě dost vysoké spropitné a slib, že mu pošleme z Prahy jeden starší fotoaparát, neboť žádný nevlastnil.

Hotel v Colombu a Valentýnská oslava

Do hotelu jsme přijeli už za soumraku. Očarovala mě koloniální atmosféra pečlivě zachovaných původních prostor nejluxusnějšího hotelu v Colombu. Cítila jsem se tam jako na zámku či v muzeu, spousta zákoutí, schodiště, chodby a odpočívadla dýchaly atmosférou 19. století.

Zatímco partner vyřizoval na recepci formality, koukala jsem doslova s otevřenou pusou, jak před hotel přijížděla jedna limuzína za druhou a portýři s úklonami pomáhali vystoupit dámám ve slavnostním sárí, které jejich partneři, patřící evidentně ke srílanské smetánce, vyvedli na valentýnskou večeři. U nás se kritizují oslavy 14. února s tím, že je to americký svátek, a vidíte, i buddhisté jej vzali za svůj. Náš pokoj byl malý, stylově čistý, leč spíše obyčejný - čekala jsem víc, asi už jsem fakt rozmazlená. :) Stejně tak se mi moc nelíbila valentýnsky extra kýčovitě vyzdobená jídelna s živou hudbou. Asi příliš rozptýlená světla a vysoký strop, to je nejčasnější příčina, proč se i v luxusním prostoru necítím dobře. Mnohem příjemnější byla menší restaurace s výhledem na moře, kde hrála další hudební skupina. A nejlépe bylo venku na terase nad mořem, kde jsme si vybrali stoleček a dali skleničku na dobrou noc. Ještě předtím jsme se ale prošli po pobřeží kousek před hotelem, kde to „žilo“ čilým ruchem a společenským životem domorodců. Spousta stánků s místní stravou a zbožím, spousta lidí.

Ráno jsme si pochutnali na snídani a náš driver Indika už na nás čekal před hotelem. Čekala nás mnohahodinová cesta do hotelu v Candy, kterou měla zpestřit zastávka ve sloním sirotčinci. Nejen první dny, ale postupně jsme se při dlouhém cestování dozvěděli spoustu autentických faktů nejen ze života střední vrstvy této země, ke které Indika patřil. Například, proč každý druhý podnik v ulicích je svatební salon. Na Srí Lance neexistuje předmanželský sex a už vůbec prý nepřichází v úvahu nevěra, či dokonce prostituce. Nevím, co je na tom pravdy, ale Indika tvrdil, že místní ženy by se nikdy k ničemu takovému nesnížily a nejstarší povolání na světě je na Srí Lance výsadou cizinek. Prostě zvláštní kombinace současných výdobytků techniky, které i do rozvojových zemí dorážejí překvapivým tempem, a morálky přímo viktoriánské. Vdané ženy s dětmi nepracují, stejně jako Indikova manželka - ji a jeho dva syny jsme poznali na návštěvě jejich domu na okraji Colomba.

Rodina s námi nejedla u stolu, což mě přivádělo do rozpaků, stejně jako jejich dům. Zařízení kvalitní, ale vše v neladu a neskladu, výzdoba nulová a taky dům potřeboval vymalovat. Luxusní lednička trůnila na jídelním stole v kuchyni a my jedli u sedací soupravy. Nemám srovnání, ale poněkud free životní styl hospodyňky mě překvapil. Sledovala jsem také image místních žen. Všechny mají dlouhé vlasy a nosí z 80 % sárí nebo jeho praktičtější kalhotovou obdobu, která se do buddhistických a hinduistických zemí rozšířila prý ze zemí islámských, jak jsem se dočetla. Některé ženy jsem v ulicích viděla v širokých delších kanýrových sukních, které byly nedávno oblíbené i u nás (“cikánské“) a tričko. Make-up jsem nezaznamenala - tmavé typy jej tolik nepotřebují a asi bych tam se svými mary-kay proměnami neuspěla.

Anai

Na další pokračování se můžete těšit již příští týden!

Čtěte také...

Anai na Maledivách...

• Unikát jménem Maledivy
• Maledivy, jedovatý had a hydroplán