Patří vlastně mezi první ženy-podnikatelky na světě. Ovšem nebýt náhlé smrti jejího manžela, sotva bychom dnes její jméno i proslulou značku šampaňského znali. Barbe-Nicole Ponsardin přišla na svět v roce 1777 v Remeši do rodiny textilního průmyslníka Ponsardina, od roku 1813 povýšeného na barona. I její matka pocházela z vlivné rodiny, která zbohatla na obchodu s kořením. Obchodní přátelé, ale i umělci a politici rodiče často navštěvovali, o obchodech se neustále hovořilo. Talent k podnikání tedy měla Barbe-Nicole po kom zdědit.
Foto: Madame Clicquot Ponsardin
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons
Idylické dětství malé dívenky žijící v přepychu a navštěvující klášterní školu málem narušila francouzská revoluce v roce 1789. Její otec, který byl přesvědčený monarchista, nakonec na poslední chvíli „převlékl kabát“ a přidal se k jakobínům. Tím zachránil rodinu i podnikání. Malá Barbe-Nicole otce i jeho byznys obdivovala. Jenže jako dívka neměla šanci pokračovat v rodinné tradici, čekala ji jediná možná budoucnost – dobře se vdát.
Jejím manželem se v roce 1799 stává François Clicquot, jediný syn jiného váženého remešského obchodníka a otcova konkurenta Philippa Clicquota. Byl to dobrý tah! Sňatek byl účelový, domluvený, obě rodiny se dlouhá léta dobře znaly. I přesto bylo toto manželství šťastné a hned po necelém roce přišla na svět dcera Clémentine. Jenže štěstí trvalo jen krátce.
Ženichův otec Philippe Clicquot, tedy tchán Barbe-Nicole, měl kromě textilní továrny i malou vedlejší firmičku. Vyráběl v ní od roku 1772 šampaňské. Neměl s ní žádné velké plány. Víno přidával svým nejlepším zákazníkům jako dárek při větší objednávce.
Jeho syn François se po svatbě ukázal jako velice ambiciózní muž. Nemínil v budoucnu převzít vedení textilní továrny, jak si otec přál, ale rozhodl se rozšířit malý rodinný podnik s vínem. Otci se to moc nelíbilo, protože to v době napoleonských válek nepovažoval za ziskový obor. François brzy ale otcovy obavy rozptýlil, když se do podnikání pustil spolu se svou mladou ženou Barbe-Nicole, která ho ve všech směrech podporovala. Jeden z jejích předků měl totiž s obchodováním s vínem zkušenosti. François i Barbe-Nicole se začali společně v novém oboru s nadšením vzdělávat.
Obchod se rozjížděl, jenže François náhle v roce 1805 zemřel. Jako příčina se uvádí tyfová horečka, i když zlí jazykové dokonce tvrdili, že šlo o sebevraždu, protože obchod s vínem začal krachovat. Nejen téměř osmadvacetiletá manželka, ale i celá rodina byla smrtí mladého muže naprosto zdrcena! Zatímco tchán Philippe Clicquot chtěl firmu s vínem zavřít, naopak Barbe-Nicole se rozhodla v manželově podnikání pokračovat a firmu zachránit.
Foto: Shutterstock
Vůbec to ale nebylo jednoduché! Jako žena nesměla nejen podnikat, ale ani nikoho zaměstnávat. Jako vdova Clicquotová, Veuve Clicquot, to ale šlo, to bylo v souladu s platným revolučním zákoníkem. Takže od tohoto momentu se firma nazývá Veuve Clicquot. K úspěchu vinařství napomohly i finance jejího otce i tchána, ale zejména osoba Louise Bohna, obchodníka, který měl bohaté zkušenosti se zahraničními trhy a který do firmy přišel už za života Françoise Clicquota. Působil v ní dvacet let a jeho zásluhou došlo k expanzi značky Veuve Clicquot do zahraničí. Rozhodující byl úspěch v Rusku, kde car Alexandr I. prohlásil, že už jiné šampaňské kupovat nebude. To byla skvělá reklama! Bylo to v době po napoleonských válkách, kdy si ruská šlechta oblíbila vše francouzské, a právě toto šampaňské bylo prostě in! Později se začalo víno dodávat i do Rakouska a do Anglie královně Viktorii. Značka Veuve Clicquot se stala pojmem.
Barbe-Nicole byla velmi činorodá žena. Měla skvělé nápady. Uvědomila si, že nevyrábí „bublinky“ jen pro muže. Snažila se získat i nové zákaznice – ženy. Výroba šampaňského nebyla zrovna jednoduchá záležitost. Při původní výrobní metodě zůstávalo víno na dně zakalené, a to se ženám - ani jí samotné - nelíbilo. Vymyslela proto tzv. odkalovací stůl na setřásání kalů, do nějž postavila láhve hrdlem dolů. Její sklepmistr pak její nápad ještě dovedl k dokonalosti, když navrhl postupné zvyšování úhlu sklonu lahví k postupnému odkalení.
Svým potomkům zanechala ohromné jmění, z něhož část chytře investovala. A když v roce 1866 ve svých 89 letech umírala, mohla být se svým životem spokojená: její šampaňské pil Napoleon Bonaparte i jeho synovec Napoleon III., královna Viktorie, tři ruští carové, rakouský císař František Josef I., stejně jako zbohatlická americká smetánka…
Foto: Shutterstock
Zdroje info: Frippová Helen: Bublinky štěstí, 2022, Wikipedie -fr., Geiling Natasha: The Widow Who Created the Champagne Industry, 2013
Na našem webu si můžete přečíst i o těchto zajímavých ženách:
Nový komentář
Komentáře
Děkuji za pěkné čtení.
Děkuji za dnešní čtení
Zajímavé čtení .
Děkujeme.
Moc zajímavé pro mne.
A pak, že vše vymyslí mužský :)
Šikovná vdova.
Děkuji.