Jak se vdává v Kolumbii?

Svatba, osudová událost dvou zamilovaných, kdy se z Já stává My, má mnoho podob. Co dvojice, to jiná představa o svatbě. A také co země, to jiná svatební tradice a obřad. Vyzpovídaly jsme pro vás několik žen, které se vdávaly za hranicemi naší země.

Jindro, můžeš čtenářům říct něco o sobě a tvém manželovi, například kde jste se poznali, odkud pochází, jak dlouho jste spolu?
Můj manžel je původem z Kolumbie, malebné vesničky La Uvita. Poznali jsme se v 90. letech  zcela prozaicky v univerzitní menze. Může za to jeden spolužák z Uruguaye, který ho pozval, ať si přisedne. Chvílemi se bavili španělsky a znělo to tak zajímavě, že jsem si pořídila Španělštinu pro samouky, ale pak už jsem, nyní už manžela, nepotkala, a nějak se mi vytratil z hlavy. Osud tomu ale chtěl, abysme se po ročním intermezzu potkali znovu, když jsem se šla zapsat na zkoušku, kde on měl sraz se svým spolužákem, tím, který nás seznámil. Ten se někde zapovídal, takže se minuli, já se pak se svým mužem potkala opět v metru, kde mě oslovil, a tím začala naše, teď už 25 letá cesta nejen po rozbouřeném moři, ale i klidných přístavech.

Jak probíhalo zasnoubení?
Žádné oficiální zasnoubení se nekonalo, jednoho dne jsem prostě zjistila, že u něj bydlím, a celé to tak nějak vyplynuloJ Když jsem to sdělila doma, reakce byly pod bodem mrazu, ve stylu „Hlavně, aby se to nikdo nedozvěděl,“ „co budeš dělat, až odjede zpátky a tebe nechá?“ „Co když tě v Kolumbii prodá?“

I přes strach rodiny jste se rozhodli vzít, plánovali jste svatbu společně, nebo pouze jeden z vás? Jak přípravy probíhaly?
Už kvůli reakcím mé rodiny bylo jasné, že svatba v České republice nepřipadá v úvahu. Svatba pro mě nebyla důležitá, ty peníze za slavnost bych využila jinak, třeba na zařizování domu, pro mě bylo nejdůležitější to, že jsme byli spolu. Můj partner a jeho rodina to ale viděli jinak, pro ně byla svatba důležitým prvkem. Navíc pro získání povolení k pobytu v Kolumbii bylo jednodušší se vzít. Tak jsem tedy souhlasila, že svatba bude.

Vyskytly se během svatebních příprav nějaké kulturní problémy, překážky?
Můj manžel a celá jeho rodina jsou hluboce věřící, tudíž chtěli svatbu v kostele. Obě jeho babičky navíc trvaly na tom, abych se nechala pokřtít, ale to už na mě bylo trochu moc. I to byl důvod,proč jsme se nevzali v poklidné La Uvitě, ale v chaotické Bogotě. Jenom tam jsme totiž našli kněze, který byl ochotný oddat smíšený pár. Musela jsem podepsat papír, ve kterém stálo, že manželovi ani případným dětem nebudu bránit být katolíky, což nebráním.

Co byrokratické záležitosti, bylo těžké vyřídit všechny formality?
Ano, bylo potřeba dost dokumentů, všechno přeložené do španělštiny a opatřené oficiálními razítky. Dříve, když nebyl internet, bylo vše mnohem složitější než teď.

Co tě na celé svatbě nemile překvapilo?
Právě ty komplikace se smíšeným manželstvím. Už jsem se děsila, že budu muset absolvovat půlroční kurz a nechat na sebe stříkat svěcenou vodu. Kurz jako takový by mi ani nevadil, ráda se učím, ale tím by se mi zkomplikoval pobyt, protože turistické vízum bylo jen na tři měsíce.  

Naopak velmi příjemný byl přístup budoucí tchýně a tchána. Nechali nás bydlet v jednom z jejich bytů v Bogotě, i když jsme ještě nebyli svoji a řekli, že tam můžeme zůstat, jak dlouho budeme chtít, a nic po nás za to nechtěli. Tchýně se dokonce pohádala se svou fanatickou, křesťansky založenou sestrou, která trvala na tom, že musíme bydlet odděleně do doby, než budeme oddáni. Tchýně moc hezky odpověděla, že štěstí jejich syna, kterého sedm let neviděli, je pro Boha důležitější než formální zvyky. Za to jsem jí dodnes moc vděčná, je hluboce věřící a já si až teď uvědomuji, jak to pro ni i tchána muselo být  těžké. Nakonec  z toho vznikla rodinná tradice a ti, co se brali po nás, spolu také mohli bydlet i přesto, že nebyli oddáni.

Jak se v Kolumbii loučí se svobodou?
Měli jsme mejdan se švagrovou a několika krajankami z La Uvity. Jedna z nich se asi za pět let vdala za mladšího bratra mého muže, tak jsme si to, v téměř stejné sestavě, zopakovali. Večírek se nelišil od těch českých, přidaly se k nám dokonce i maminky některých děvčat a všechny jsme se skvěle bavily.

Jak vypadal svatební den? Přípravy, svatební obřad, oslava?
Přípravy na svatbu bychom nezvládli bez podpory rodiny. Každý něco zařídil, pomohl, poradil.

Celý den byl poněkud chaotický, protože jsem se připravovala na druhém konci města u manželové sestřenice. Kostel byl někde uprostřed. Ten den navíc řádil menší orkán a ulice byly úplně zaplavené. Vše se asi o hodinu opozdilo, protože auto, kterým vezli manžela, uvízlo v zatopené ulici. Nakonec přijel střídavě autobusem a střídavě pěšky, tudíž dorazil promočený na kost. Ani u mě nic neprobíhalo tak, jak mělo, kvůli bouři nefungovala ani voda, ani elektřina, tak mě kadeřnice líčila a česala všelijak, nakonec ale vytvořila v těchto podmínkách úplný zázrak!

Jelikož jsme nechtěli utrácet, tak jsme fotografování svěřili dvěma švagrům, jenže jeden z nich zapomněl sundat víčko z foťáku a kamery a druhý udělal zhruba deset fotek, navíc v režimu panorama a bez blesku.

Oslava měla být neformální u švagrové na terase, což se kvůli počasí bohužel nedalo, tak jsme se přesunuli do garáže. Oslavovali jsme asi tři dny, protože dost lidí přijelo z La Uvity, vzdálené zhruba osm hodin od hlavního města. Navíc byl dlouhý víkend. Neslavili jsme však v kuse, taky jsme spali, společně snídali, obědvali a bavili se. Svatba nás stála na místní poměry a zvyky málo peněz, ale atmosféra byla k nezaplacení.

Čím jste byli, jako novomanželé, obdarováni?
Právě sezdané páry většinou dostávají zpravidla věci do domácnosti, takže se nám sešly dva mixéry a několik květinových váz, co si tak vybavuji. Zbytek byly užitečné věci, které jsme využili.

Co se v Kolumbii na svatbách podává za jídlo a pití?
Jídlo bylo jednoduché, ale chutné – rýže se zeleninou, maso na grilu, dušené kozí maso s brambory. Kozu jsme já ani neteř nejedly, protože jsme to roztomilé zvířátko viděly jít na porážku, neteř to i dost oplakala. Dodnes jsme vegetariánky. Nechyběl ani svatební dort a pití všeho druhu – alko i nealko.

Které zvláštní zvyky se u vás na svatbě objevily?
Když jde čerstvě oddaný pár z kostela, tak se na ně hází rýže, aby měli hojnost a štěstí. U nás to bohužel nešlo kvůli bouřce, takže hosté rýži dali v kostele chudým. To se mi moc líbilo a byla jsem tak nadšená, že se z toho stal zvyk a při každé rodinné svatbě se to tak dodnes praktikuje.

Kdybys měla tu možnost, co bys dnes udělala jinak?
Trvala bych na tom, že se budeme oba převlékat ve stejném domě, tradice netradice. To hodinové čekání v děšti a v nejistotě, co se stalo, navíc neexistovaly mobily, bylo dost nepříjemné. No a samozřejmě bych si najmula profesionálního fotografa.

Můžete si také přečíst:

• Jak se vdává v Indii?
• Jak se vdává v Turecku?
• Jak se vdává v Holandsku?