S nemocnicemi naštěstí moc zkušeností nemám. Zato má kamarádka je studnicí příběhů ze špitálního prostředí. Ať už negativních, nebo úsměvných. Pár jich převyprávím.
V deseti si hrála na indiány, při hlídce spadla ze stromu a natřikrát si zlomila ruku. Rudí bratři ji zablácenou, v potrhaném oblečení dopravili do nemocnice. Když se večer probrala po operaci, stála nad ní maminka a hádala se se sestrou, že chce dceru umýt a převléct. Odpovědí jí bylo, že přece teď nebude převlékat špinavé povlečení, že v tom musí vydržet do rána. Maminka dorazila druhý den - holčička byla ve stejném stavu, jako ji viděla naposled. Tentokrát se nedala a přišla na řadu koupel a čisté pyžamo. Pár dní to vypadalo, že je vše v pořádku, až si dítě postěžovalo, že má hlad. 
Když byla dívenka v pubertě, nastoupila na neurologii. Tedy měla nastoupit, ale nebyla volná postel. A tak ji přesunuli - z neurologie ubrali dvě začáteční písmena a ocitla se na urologii. Mužské. Dny trávila hraním karet s pány, kteří řešili prostatu nebo problém prasknutí pytlíků s močí, které měli u pasu. Dozvěděla se plno nových, pro ni „podnětných" informací. Od té doby má naprosto jasno v tom, že jediné zdravotní potíže, které ji nikdy nepotkají, jsou ty s prostatou. Aspoň v to doufá...
Za nějaký čas přišel další úraz a operace. Prý kosmetická, na půl hodinky. Nikdy nezapomene na vyděšený pohled anesteziologa, který zařval: „Ona se nám probudila!" Okamžitě dostala další injekci na uspání, a aby měli lékaři jistotu, byla to koňská dávka. Upadla do kómatu, a když po dvou dnech o
Následoval chirurgický zákrok, tentokrát v lokální anestezii. Lékař byl mladý, přitažlivý a ona se chtěla zalíbit. Aby vypadala atraktivně, nalíčila se. Když ji uviděla sestra, nutila ji, aby make-up odstranila. Odmítla, jediné, čeho sestra docílila, že jí nemilosrdně acetonem odlakovala její krásné rudé nehty. Jenže při samotné operaci ji začaly pálit oči a přišly slzy. Voděodolnou řasenku nepoužila. Lékaři se bavili tím, že jí po tváři stékají černé pramínky a z perfektně upravené slečny se mění v horníka. Bylo jí jasné, že pohledný doktor jí unikl...
Nedávno se ocitla ve špitále znovu. Zkolabovala, podařilo se jí upadnout do louže a pořádně se potlouct. Několik hodin ležela na vozíku, polonahá, mokrá, do krve odřená. Vozík stál na chodbě, kterou procházeli pacienti, 
A co vy, milé ženy-in, jaké máte špitální zážitky?
Jaké jsou plusy a mínusy českých nemocnic?
Jak jsou podle vás vybavené?
Jsou lékaři a sestry dost empatičtí?
Setkala jste s příznivým přístupem, nebo naopak?
Jak nejdéle jste pobyla v nemocnici?
Navázala jste tam nějaké přátelství?
Máte nějakou zkušenost ze zahraničí?
Napište mi o svých špitálních zážitcích, zkušenostech a postřezích na redakce@zena-in.cz a já vám pošlu dárek!
Nový komentář
Komentáře
Máti je zdravotní sestra a když býval tatík na závodech, spávali jsme jako malí na sesterně. Takže pro mě špitály nikdy nebyly něčím vyjímečným či snad místem, kterého bych se měla bát.
danca79: podle toho clanku, ted uz vazne nevim, kde to bylo. Nez cekat v Kanade 6 mesicu na MRI, zaplati si ho tady a muzou na nej druhej den. Taky zalezi kam jdes. V nejakym tom County nebo General Hospital je to patrne horsi nez nekde v Zimbabwe. Jak je to pojmenovany po nejakym svatym, je to nejspis v poradku.
já byla jen v porodnici a až na vybavení ještě z totality to bylo bezva,jak jídlo,tak personál
loonette: nojo, v Ontariu je asi situace trochu lepsi, Alberta i BC jsou na tom blbe, potrebovali by nekolik set doktoru navic, aby cekaci doby byly prijatelny....s tim sono prsou - znama Kanadanka mi dohodila obvodaka, ze je to Cech a ze je super - pri prvni prilezitosti jsem od nej zdrhla, protoze jednak se tvaril ze bych mu mela bejt neskonale vdecna, protoze az ma plnej stav tak me vzal ciste jen proto, ze jsem taky Ceska, ale opakoval mi to pokazdy kdyz jsem se tam objevila, pricemz slo o preventivni prohlidku a pak follow-up....mela jsem kliku ze pobliz toho kde bydlim otviral ordinaci jinej doktor, Jihoafrican, a vzal me, a zatim je naprosto v pohode, tak az pujdu na podzim na cytologii, reknu si i o sono a snad me posle....ale cekat na termin budu muset tak jako tak
trdlo: k sousedum do USA? to bych asi taky neriskovala...kamoska se dost brutalne vymlela na koleckovejch bruslich a cekala na pohotovosti na osetreni 13 hodin....mezitim ji samozrejme sutriky v ranach zaschly, napul vyhozene rameno zatuhlo....
Meander: zřejmě
tyrkys: Asi se zapomněli rozhlídnout.
Meander: teď jsem psala jinde, že kolegyni operovali v rozmězí jednoho měsíce dvakrát a až potřetí se trefili. To už ale měla o dvacet kilo míň a každý den byl drahý...
Ťapina: Už to vidím, jak se rozhlížejí při tak banálním zákorku, jestli náhodou někde něco není.
Asi největší fór jsem zažila na Karláku, když mi jeden sadista vytáhnul drát, spojující zlomenou kost, bez předchozího RTG a nesrostlá kost cestou z nemocnice křupla znova. Předchzí poležení tamtéž byla také lahůdka, radši nevzpomínat. Od té doby jen a pouze Střešovice a pro jistotu si vždycky platím privát. Za ty čtyři dny mě to nezruinuje a za klid to stojí. I když ani tam nejsou určitě všichni stoprocentní, chování k pacientům je s jinými nemocnicemi nesrovnatelné a nepřipadám si jako v předminulém století.
Meander: No ale i laparoskopem se můžeš po břiše rozhlídnout, co tam teda vlastně je blbě.
Ťapina: To jo, z těch starších, ale prej už to dneska nedělají "tradičně".
Meander: Nevím, každý, koho znám po slepáku, má normální jizvu
Ťapina: Oni už nedělají slepáka laparoskopicky?
Meander: Když tě otevřou kvůli vyndání slepáku, tak si mimoděložního těhotenství všimnou
Tomu se říká "probatorní laparotomie"
Ahojky. Zkušenosti s nemocnicemi mám a nemůžu říct ani půl křivého slova. Jsem moc spokojená, jak to tam chodí a nyní jsou nemocnice už dost dobře vybavené, takže opravdu pomohou. Lékaři i sestry mají dobrý přístup k pacientům, a to pro pohodový pobyt v nemocnici udělá strašně moc. Strávila jsem tam 29 dní, i když si jich spoustu z nich nepamatuji, ale opravdu jsem lékařům a taky sestrám vděčná, protože pro mne toho udělali strašně moc.
Ťapina: prdlajs akutní. Mně ho jako šestileté také vyndali jen proto, že už nevěděli, co by to mohlo být. Břicho mě pobolívalo zhruba každých 14 dní a tak se jednou rozhodli, že vyndají slepák a pak se uvidí. Nebyl to zanícenej slepák, ale zaražený prdy, jako už x-krát předtím
Ťapina: Takže když mě bude bolet v podbřišku kvůli mimoděložnímu těhotenství, tak mi pro jistotu vezmou slepáka, páč budou mít podezření?
A pak se teprve uvidí, jestli to nebylo něco jiného?
Manx: No, ono hlavně slepák je hodně akutní, takže jak je na něj podezření, tak není čas na další vyšetřování. Kdyby to byl slepák, tak než zjistí, jestli to náhodou není salmonelóza, tak je po pacientovi.
Kamarád ležel na neurologii v téže nemocnici po prasnutí nějaké cévky v mozku, počítám, že mu tam zachránili život a na přístup si taky vůbec nestěžoval.
Jelikož nemám sama žádné zkušenosti z nemocnic, tak aspoň z okolí. Skorotchýně měla silnou artrózu v kyčli, v nemocnici u svaté Anny v Brně jí dali umělý kloub a chodí bez problémů, jen si stěžuje, že má ošklivou jizvu a že se snad ve svých 73 letech nebude moct ukázat v plavkách
Manx: Mám něco podobného v rodně. Staršímu synovi mé sestry bylo pořád zle. I mu vyndali slepáka. Je to asi nějaká tradice, ale rána se mu zanítila, měl v ní pak nějakou plastovou folii nebo co (omlouvám se osobám se zdravotnickým vzděláním, opravdu netuším, jak se tomu říká ani k čemu to pořádně slouží) a když se to nakonec zahojilo a jemu bylo pořád zle, zjistilo se, že má salmonelozu.