Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr, zazvonil v sobotu ve 3h45 ráno budík a vytrhl mne ze zaslouženého spánku. V okamžiku jsem byl čilý a odhodlaný. Již rok jsem se těšil na to, že překonám svůj limit v chůzi a konečně spatřím místo, kam jsem byl již mnohokrát poslán.
Ano, chtěl jsem vidět Prčice. Start 70km trasy byl v Praze-Hájích. Tato cesta se jmenuje Trasa Karla Kulleho a měří 70 km. Již ve 4h45 jsem tam na stanici metra stál a vyplňoval údaje o své osobě na přihlášku a mapku zároveň. Krátce před pátou jsem s kolegou fotografem Michalem tentokrát bez foťáku vyrazil.
(Jen si všimněte, nevím, jestli chtěného vztahu mezi významem slov Prčice a Háje. Jestli je to záměr pořadatelů, tak gratuluji ke vtipu.)
Abych vše uvedl do správných rozměrů. Již dva roky před tímto, jsem se pokusil metu 70 km ujít. Pokaždé mi to je rozmlouváno, protože prakticky celý rok sedím za počítačem v kanceláři a chodím jen nárazově. Pokaždé říkám, že kam hlava chce, nohy dojdou, a pokaždé jsem skončil 14 km před cílem v Kosově Hoře v takovém stavu, že k výlezu do třetího patra bez výtahu jsem používal všechny čtyři končetiny.
Tentokrát jsme věřili a byli pevně rozhodnuti, že dojdeme. Optimismus nám do žil vlila velmi zvláštní postava. Podle na první pohled umělohmotné sukně jasně červené barvy - žena, s dlouhými žlutými copy a příšerně umělohmotným žlutým tričkem nás minula cca na prvním kilometru s igelitkou v ruce, ale co bylo hlavní - běžela. Krátkým jakoby sekaným krokem a strojovým tempem běžela vstříc Prčicím.
Počasí bylo příjemné. Cestou k první kontrole jsme míjeli neuvěřitelné krajinky. Protože si čeští zemědělci nejspíše spočítali, že jim v současné době nejvíce vynáší řepka olejka, míjeli jsme krásné žluté plochy co kilometr. Ta byla většinou lemována zelenými poli s obilím. Až se chtělo zpívat "V sadě skví se jara květ..... zemský ráj to na pohled....." Úprkem jsme se rájem hnali vstříc Týnu.
V Týnci nad Sázavou –
Počasí, které bylo pro většinovou populaci nádherné, bylo pro nás pohromou. Na
V Neveklově - 42. km – jsme byli v jednu hodinu. Sluníčko pralo, vítr nefoukal a obloha byla jako vymetená. Nohy zatím v pořádku, i když první problémy se objevili při vstávání ze židličky v hospůdce, kde jsme doplnili tekutiny. Já půllitrem džusu a sodovkou.
Zdržení bylo jen krátké, ale následujících
Byl jsem pln optimizmu až do chvíle, než jsme přišli do Kosovy Hory. Na začátku vesnice u nádraží mě píchlo v kyčli a zbylý kilometr ke kontrole mi trval přes dvacet minut. A bylo rozhodnuto.
Ani napotřetí jsem nedošel. V restauraci v Kosově Hoře nás vyzvedla Klárka a chromé ploužící nás rozvezla do našich domovů. Já opět po čtyřech :-)
P.S. Příští rok, krátce před pátou opět budu stát na stanici metra Háje a budu věřit, že tentokrát už určitě dojdu. Napočtvrté to už musí vyjít a já spatřím to vysněné náměstí, to místo, kde určitě dostanu tu sladkou odměnu. Prčickou, barevnou, umělohmotnou botičku. A Tatranku. Ta prý byla odměnou pro ty, co došli. A konečně až mě tam někdo pošle, budu moct říct, „ale já už tam byl“.
Nový komentář
Komentáře
Víte že je to ženský rod "ta Prčice"? Mělo by se používat jít do Prčice, ne do Prčic. S tím mě asi pošlete do Háje...nebo do Hájů???
Tak my jsme šli v sobotu jen 14 km a jiný pochod - Za kvetoucí měsíčnicí. Není to moc, ale jelikož se tam jde po rovině sotva 2 km /a ty ještě po pražcích/ a to vražedné vedro k tomu - jsem ráda, že jsme došli :-)
Mám krásný zážitek z r.74-můj 1.pochod Praha-Prčice.Kámoš maloval trička,tenkrát byly pouze páchnoucí fixy,takže ho maminka skoro vyhodila z bytu. Trasu jsme měli na přání kamaráda přes Popovice kvůli Kozlovi.Bylo to asi 50 km,my nebyli trénovaní,takže pár kiláků před koncem jsme všichni nemohli,ale rozhodli jsme,že jeden musí dojít.Los padl na kámoše.Já s kamarádkou jsem stopovala,jenže na trase pochodu nikdo nejel.Pak se našel jeden dobrák a pravil,že nás kousek hodí,zbytek že asi hravě dojdeme.Vrhly jsme na něj asi hrozný pohled,okamžitě se opravil,že nás doveze do cíle.Tam jsme skončili všichni tři v hospodě,nešel chvíli proud a bylo krásné, jak se znovu rozsvítilo,tak většina lidí měla hlavu na stole a spala.Pak jsme noc přežili v nějaké tělocvičně,ráno se snídal rum a byla pohoda.Pajdali jsme pak ještě několik dní,ale stálo to za to.Další tři roky jsme chodili znovu,došli jsme,ale už to nebylo ono.A pak začali dávat botičku z umělé hmoty,tak jsme přestali. Ale vzpomínky jsou boží
Ahojda všichni pochodníci!
Mám krásný zážitek z r.74-můj 1.pochod Praha-Prčice.Kámoš maloval trička,tenkrát byly pouze páchnoucí fixy,takže ho maminka skoro vyhodila z bytu. Trasu jsme měli na přání kamaráda přes Popovice kvůli Kozlovi.Bylo to asi 50 km,my nebyli trénovaní,takže pár kiláků před koncem jsme všichni nemohli,ale rozhodli jsme,že jeden musí dojít.Los padl na kámoše.Já s kamarádkou jsem stopovala,jenže na trase pochodu nikdo nejel.Pak se našel jeden dobrák a pravil,že nás kousek hodí,zbytek že asi hravě dojdeme.Vrhly jsme na něj asi hrozný pohled,okamžitě se opravil,že nás doveze do cíle.Tam jsme skončili všichni tři v hospodě,nešel chvíli proud a bylo krásné, jak se znovu rozsvítilo,tak většina lidí měla hlavu na stole a spala.Pak jsme noc přežili v nějaké tělocvičně,ráno se snídal rum a byla pohoda.Pajdali jsme pak ještě několik dní,ale stálo to za to.Další tři roky jsme chodili znovu,došli jsme,ale už to nebylo ono.A pak začali dávat botičku z umělé hmoty,tak jsme přestali. Ale vzpomínky jsou boží
Ahojda všichni pochodníci!
matysek79: my jsme sli z olbramovic (na pocet stanku - kterych je rok od roku min a min mi pripadne - je to pro nektere jedince z nasi skupiny maximalni delka, kterou ujdou
) a cil byl v parku - na namesti se pak muselo projit mestem...
...a na mapce sice neco k vyplnovani bylo, ale ta nam zustala, tak jsme nic nevyplnovali...
já můžu vcelku max. 35 km, jinak mě pak chytne meniskus tak, že nemůžu ani ohnout koleno
letos jsem Prčice po dlouhý době vynechala, bo jsem v pracovní neschopnosti
matysek79: my taky nevyplňovali, nám dali přihlášku, kde sice byly kolonky, ale my jí strčili do báglu nevyplněnou a nikomu to nevadilo
Jen by mě zajímalo, kolik se těch cyklistů nakonec sešlo.
A na cíl jsme narazili v nějaký zahradě a byli jsme rádi, že jsme zůstali tam a nedojeli až na náměstí, protože tady nebylo tolik lidí a mohli jsme se natáhnout na trávu
Co maj taky chudáci zemědělci jinýho pěstovat, než řepku. Skoro se divím, že se vůbec namáhaj, protože od loňska jsou takový přebytky obilí, že žádnej neví, co s nima, a ani podnětný návrh, že by se s tím obilím mohlo topit v tepelnejch elektrárnách, neprošel. Takže ta řepka asi jediná má smysl, tu ještě někdo vykoupí, a v nejhorším je to holt biomasa, no... to jen tak na okraj, poznámčička.
matysek79: prihlaska se vyplnila na mapce...
radek.kriz:
jenže tam můžeš začít už v pátek cvičnou desítkou...nejen
, v sobotu si dát padesátku a v neděli pětadvacítku...
boticky byly letos kovove (s reklamou na opavii a nejake zelezarny) a cil nebyl na namesti, ale cela Prcice se musela obchazet naokolo
- ale tatranka byla...
Nechodim co vim jiste, ze ujdu :))
radek.kriz: Stovka už se tam nechodí. Je to jen do 50
Aja: A to jekolik? jestli pod 50 tak ne :))
radek.kriz: Teď bude pochod Náměšť-Čučice...nepůjdeš?
Přiznávám že jsem. Do práce kulhám, při řízení skučím, ale slovy J.D.C. "Stálo to za to!"
Už jsém se i podepsal :))
radek.kriz: Ty jsi z toho tak zničený, že ses ani nepodepsal pod článek
Olina: Týnec opraven :) a jsem rád, že jsem trefil aspoň řeku, protože původně jsem chtěl napsat nad Vltavou:)
Z_alka: prudíš stejně jako moje češtinářka, opraveno
Oběma vám děkuji za upozornění ...
PS: a byl to Týnec n.Sázavou ne Týn
Podle mne je to výkon.
Já bych tak brzo nikdy nevstala a 50 km asi neušla. Na kole jsem schopná jet dost daleko, ale pěšky nevím, nevím.