A tak jsem vzala útokem solárko, co mám při cestě domů. Usmálo se na mě štěstí, zrovna měli volno. Na formální otázku, zda jsem už v soláriu byla, jsem sebevědomě a po pravdě odpověděla, že samozřejmě ano. Ovšem neřekla jsem, že to tam fungovalo jinak... Takže paní mi bleskurychle vysvětlila, že mi to nastavila na patnáct minut, tak jak jsem chtěla, a že až si lehnu, tak mám zmačknout tlačítko Start (ukázala na něj) a pak mám stisknout tlačítko hned vedle. Tohle tlačítko se šipkami směrem dolů prý zajistí, aby víko pěkně sjelo. Šipky mám poctivě držet a nemám se bát, je tam prý pojistka, takže víko je chytré a ví, kam až může klesnout. Nutno dodat, že v „mém“ soláriu jsem si víko stahovala pěkně ručně sama, takže jsem sice riskovala, že nebudu symetricky osmahnutá, ale zato jsem si regulovala přísun vzduchu, notabene přísun čerstvého vzduchu, který proudil do místnosti otevřeným oknem...
Ale vraťme se zpět. Lehla jsem si a na oči jsem si místo brýlí dala takové ty vaničky,co mají plnit stejnou funkci, tedy ochránit zrak. Ještě předtím jsem dala palec levé ruky na tlačítko „Start“ a palec pravé ruky na to vedlejší se šipkami, aby víko sjelo. Fungovalo to dokonale. Zalilo mě teplo, světlo - a víko svištělo dolů. Když jsem přestala mačkat šipky, tak jsem zjistila, že nade mnou je tak pět centimetrů prostoru. Možná ani ne. A otvorem mezi víkem a lehátkem jsem sotva prostrčila prsty ruky. Vzpomněla jsem si na pohádku o Smolíčkovi Pacholíčkovi, Jezinkách, jak strkaly palečky do dveří, a na pár sugestivních článků o klaustrofobii. A řekla jsem si: to by byl pech, kdyby se mi klaustrofobie spustila zrovna teď...
Klaustrofobie se mi nespustila, zato se mi spustila rýma. Začala jsem mít plný nos. Kapesník nikde. Kýchla jsem a narazila hlavou o víko. Začalo se mi špatně dýchat. Uklidňovala jsem se, že během patnácti minut se přeci nemohu udusit, ale co kdyby...? Z nosu mi teklo. Lapala jsem po dechu a počítala, kolik mi ho tak ještě zbývá. Uběhly tak čtyři minuty. Napadlo mne, že kdyby bylo nejhůř, tak bych mohla stisknout jiné tlačítko, se šipkami nahoru, aby se poklop zvedl a já bych eventuelně solárko vypnula, ale ouha - jakmile jsem natočila hlavu na stranu, tam, co byl ovládací panel, ucpala se mi definitivně levá dírka v nose a plastové vaničky z očí, které měly zastupovat brýle a chránit oči, mi málem sjely dolů... Tak tudy cesta nepovede, pomyslela jsem si zbrocená potem. Zase jsem kýchla. Hm, možná alergie, všechno to venku kvete, napadlo mne. Vysvětlení, co mi je, jsem sice našla, ale moc mě to neuklidnilo. Poklop mě před chvílí téměř hermeticky uvěznil a já ležela zapomenutá ve vyhřáté rakvi...
Okamžik, kdy solárko zhaslo a víko vyjelo samo nahoru, byl opojný. Vylezla jsem ven, šťastná, že jsem to přežila a že mám v kabelce papírové kapesníčky. Když jsem odcházela, paní za pultíkem se mě ptala, jestli jsem byla spokojená. Vyčerpaně jsem kývla, že ano. Nemělo cenu jí nic vysvětlovat. A když mě doma manžel přemlouval, abychom si vyjeli navečer na kole, řekla jsem mu po pravdě, že mě z toho solárka všechno bolí a že jsem totálně vyčerpaná...Moc nechápal. Ale kdybych mu po pravdě řekla, že jsem nedobrovolně posilovala během opalování pravou půlku těla, když jsem držela víko od solárka vší silou nohou ve vzduchu, tak bych to asi moc nevylepšila...:))
Příběhem své známé se pobavila
Nový komentář
Komentáře
Já radši do solárka nechodím. Nic mě na tom neláká, někde tam ležet - asi bych se nudila.
Tak to my máme asi starší typ solárka u kosmetičky v ulici, protože žádný regulovatelný větrák nemá, akorát je u té rakve postavený malý větráček. Jinak já trávím slunné dny stejně jako Léthé. Ve stínu s ledovým drinkem, tak proč bych si trošku solárka nedopřála, když to nepřeháním.
Tome: Když nelezeš na slunko, ale jdeš na solárko asi tak 5x, jak já, tak ti rakovina opravdu nehrozí.
Tak cho´dte do vertikálního! Já jsem normálně bledule a na sluníčko vydržím tak 5 minut a jsem zpocená, připálená a je mi divně. V solárku je pohoda, chodím čas od času tak na 8 minut, hezky se protáhnu, prohřeju, maličko chytnu barvu a zlepšuje to i náladu...
Tak já jsem až letos byla poprvé v životě v solárku a nedám na něj dopustit.Tu rakev jsem úplně zavřela sice až napotřetí a přesto že trpím mírnou klaustrofobií,tak moje ješitnost nad hezkou barvou kůže zvítězila.Dokonce tam dnes byla i má dcera,která má tu klaustrofobii dost silnou a zvládla to(a kdo z vás ví čím prošla,tak ví o čem mluvím).Já stále nevím o jakém pocení tady mluvíte.Chodím do solárka s kompresorem z nastavitelným větráním a já osobně se v tom vůbec nepotím.Jak již tady bylo řečeno nic se nemá přehánět.Chodím tam jednou týdně na dvacet minut a jsem opálená stejnoměrně a bez kožních reakcí,na rozdíl od opalování na slunci , kde mě to vůbec nebaví ležet a ani na to nemám čas.Do solárka chodím večer,anebo když je venku škaredě a hezké počasí si užívám ve stínu slunečníků se skleničkou chlazeného pitíčka a žádné hodinové funění na slunci a upocené vlasy po celé dny. A že by někde něco prasklo? Stejně tak by mohlo upadnout kolo u vašeho auta…to přestanete kvůli tomu jezdit?
to Jirina: tak nevím, já v noci teda vážně většinou spím a jako blbec si nepřipadám
jakou to má souvislost? co dělá v noci inteligent?
Já chodím do solárka jen asi čtyřikrát na jaře, abych nebyla jako ředitel vápenky a hned se nespálila, když vyrazím na koupaliště,ale do solárka s automatickým zavíráním bych nevlezla
.Stejně tam vydržím maximálně 15 min. a už mám pocit, že na mě určitě zapomněli 
.
Solarko? Nikdyyyy!
Já jsem letos začala poprvé chodit na solárko, protože se vždycky napoprvé spálím a až pak se opaluju dohněda a ještě ke všemu mi slunce nedělá dobře, takže se opaluju jen za chůze do práce a zpět a v létě na koupaliště, do bazénu a šup do stínu. Na prohřátí kostí mám teda radši saunu než býtpotem přilepená k solárku, ještě, když se pak 2 hodiny nesmíš umývat.
Lucylle: No to chce
viděla sem fotečky, taky bych se tam chtěla podívat, je to můj a přítelův sen 
Acinka: Ja si davam pozor a treba do solarka s naprasklym sklem bych nevlezla
Solarko je super po dovolene-ja si takhle udrzuju barvu z Mexika uz od ledna
K.: S tim akné je to pravda, mám taky problematickou pleť hlavně přes zimu a solárko fakt pomáhá
a jeden známej si tam vyléčil dokonce lupénku 
Lucylle: Fakt jo? Tak to už mě tam taky nikdo nedostane
Pod kamoskou se solarko prolomilo
Ma na zadech velkou jizvu
Soucítím s kamarádkou
No ven jsem se samozřejmě dostala, ale už nikdo a nic mně nedostane znovu do solárka
Já zkusila solárko poprvé a naposled loni, ač jsem si do té doby myslela, že netrpím klaustrofobií, tak jsem se přesvědčila o opaku, navíc mi znervozňovaly podivné křupavé zvuky, bála jsem se že se nedostanu ven a zbude ze mně jen zuhelnatělá kostřička