Přiznám se, že jsem stále váhala, jestli sdělit to, co mě trápí, nebo to  nadále nosit v sobě, ale pak jsem si řekla, že všechno napíši, třeba je chyba i u mě, a já jí neuvidím, dokud mi to někdo neřekne.
Začnu z kraje, mám dvě dospělé děti, starší syn a dcera. Od malička byl synek takový můj mazlíček, samozřejmě, že mámy milují své děti stejnou láskou, ale tak nějak v srdíčku to byl právě kluk, ke kterému jsem tíhla trochu víc, ale tak, aby to ani jeden nepoznal. Léta ubíhala, a když přišel syn z vojny, našel si novou lásku. Chodili spolu do školy, a dokonce do jedné třídy, ona bydlela se svými rodiči a bratrem v baráčku kousek od nás.
 
Jeho lásku k Ivetě jsem se snažila respektovat, i když jsem viděla okamžitě na té holčině její chyby, ale byla jsem rozhodnutá, nemluvit jim do vztahu, ostatně chyby máme přece všichni. Na dva roky nás s mužem osud zavál mimo město, ve kterém jsme bydleli, a tak robátka měla najednou kompletně zařízený moderní byt, který mohla plně užívat, a všechny poplatky jsme platili my. Manžel se čas od času dostal domů, a tak byl  v bytě nějakou chvíli s mladými. Po nějakém čase mi řekl, když jsem se pochopitelně po jeho návratu do našeho přechodného bydliště vyptávala na mladý, jak žijí, že vždy když přijede domů, je tam neskonalý nepořádek. Velmi mě to mrzelo, a dokonce jsem měla možnost si opravdu ověřit to, že naše budoucí nevěsta teda v žádném případě pořádná není, ale snažila jsem se koukat jiným směrem. Byl to sice náš byt,ale jejich život.

Po dvou letech jsme se rozhodli vrátit do rodného hnízda a mladí se ještě před naším příjezdem odstěhovali do baráčku k Ivetiným rodičům. Oba mají dobré zaměstnání, a tak si během půl roku koupili vlastní byt a nastěhovali se do něj. Pak jednoho dne mi volal syn, bylo to tak nějak touhle dobou, a povídal mi, co budu dělat 19. června ve 13 hodin. Asi víš, co jsem mu odpověděla, a on mi na to řekl: "No tak, když budete mít chuť a čas, tak já se žením, tak se můžete přijet kouknout."
Prodýchávala jsem tento způsob oznámení velmi těžko,pak jednoho dne přijeli a jen tak mezi řečí položili na stůl beze slova jakousi obálku a na dotaz, co to je, stroze oznámili, že svatební oznámení. Jako matka jsem se chtěla ptát na různé podrobnosti kolem toho jejich velkého dne, abychom vše mohli dobře připravit a zorganizovat. Oni mi k tomu absolutně nic nehodlali sdělit, a tak do svatby jsem se tak porůznu dozvídala, jak to všechno bude. Jinak mladí do svatby nepřijeli a nedávali o sobě vědět, teda až asi tři dny před termínem volal syn a že tohle a tohle by potřeboval, že to nestíhají a neví, jak to pořešit.
Se vším jsme jim pomohli, všechno s vyplazeným jazykem zařídili a dotáhli do konce.
Když to zkrátím, svatbu měli pěknou a i teď si myslím, že syn je v manželství spokojený,ale... Celý týden je mimo domov, v neděli po půlnoci odjíždí a přijíždí v sobotu nad ránem. Snacha, přesto že nemají děti, si stále libuje v nepořádku (pro mě nepořádku) a neumí si doma ani uklidit. Pracuje s mou dcerou v jednom podniku, a tak se od holky dozvídám, jak se v práci chová, a hlavně jak je vulgární, o tom jsem se mohla několikrát přesvědčit i sama. Nejvíc mě na tom všem ale štve, že po pracovišti a své rodině roznáší drby, nebo spíš vynáší věci, které by měly zůstat jenom u nás, protože se ani netýkají jí, ale náš zamilovaný tetřev jí všechno někdy vyslepičil.
To, že mladej přijede domů a dělá doma blbce, jde mimo mě, když to nevadí jemu, tak do toho nebudu zasahovat, ale kdysi jsem ho prosila, ať si ji nebere, ať spolu klidně žijí, ale ať se na ni neváže. Neslyšel a udělal si svoje, a teď dokonce zapomněl i na nás a naši rodinu.
 
Vždycky jsme se scházeli jako rodina u oslav svátků, narozenin a tak podobně, teď je s tímhle z jeho strany konec. Musím začít nadávat, když chci, aby přijel i s jeho "úžasnou" ženou na významnější rodinnou sešlost. Letos dokonce zapomněl alespoň poslat smsku tátovi k svátku, prý že nemá čas pročítat kalendář, ale na akce nevěstiny rodiny nezapomíná. Prostě naše rodina pro něj přestala existovat, dokonce mám pocit, že pokud budou mít miminko, asi si moc toho prvního vnoučete neužiji. Její rodiče jsme viděli poprvé a naposled na jejich svatbě, a to jsme nějak nekomunikovali, a tak mě všechno trápí a bolí. Ne to, že mám nevěstu husu, já s ní nežiji a jemu to vyhovuje, ale to, že kvůli ní zapomněl na naši rodinu, dokonce i svoji sestru, se kterou si tolik rozuměl a která žije dva roky vlastně s bratrem jeho ženy a také se tím trápí. No a já vůbec nevím, jak to mám řešit a jestli to vůbec nějaké řešení má ...
                                              
Přeji pěkný den a hlavně pevné a krásné rodinné vztahy.
 
Čtenářka si přála zůstat v anonymitě.
 
 
Milá pisatelko, chápu, že to, co prožíváš, není vůbec lehké. Napadlo mě, že Tvůj syn asi ví, že nemáš jeho ženu ráda. A jako správný manžel stojí při ní. Já bych asi volila cestu, kdybychom si všichni sedli a všechno si vyříkali. Třeba by se pročistil vzduch. Ty bys zjistila, že žena Tvého muže má kromě záporů i klady, a ona zase, že se jim nechceš plést do života, ale záleží Ti na udržování hezkých rodinných vztahů. Přeji Ti hodně štěstí....
 
Děkuji všem, které jste se se mnou podílely na víkendovém vydání, a přeji hezký zbytek neděle.
 
Víkendová editorka
 
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY