Ideální je začínat každý den ve stejnou dobu, která se u jednotlivých dětí musí přizpůsobit jejich potřebám a aktivitám. Nelze obecně říci, že se dítě MUSÍ učit po příchodu ze školy nebo z venku, ale mělo by se učit pravidelně. Chceme-li dosáhnout návyku, raději se pokusíme přesunout překážející aktivitu, než abychom jeden den přesouvali dobu učení.
Dítě by mělo začínat učení nikoliv přípravou na druhý den, ale stručným zopakováním toho, co se probíralo ten den ve škole. Tím dosáhne zafixování učiva s mnohem větší efektivitou. Následuje psaní úkolů a poté příprava na další den. Pozor na to, že sešity zpravidla obsahují doplňkovou látku a nestačí jenom přečíst učebnici! V sešitě by měly být podtrhané opěrné body, z učebnice je dobře udělat si stručné výpisky. Je výhoda, když si dítě vyzkouší hlasitý výklad. Látku lze vykládat nahlas komukoliv - třebas i zlaté rybičce, má-li tato dost pevné nervy. Dítě si tím osvojí schopnost samostatného výkladu a nebude jej lekat mluvení u tabule.
Učení na další den by nemělo začínat nejtěžším předmětem, protože na začátku práce dítě není dostatečně koncentrované a výsledky budou nižší, ale také by neměl být zařazen jako poslední, protože po hodině (nebo i delší době přípravy) bude dítě unavené. Nikdy nezařazujeme přípravu do školy na dobu těsně před spaním!
A ještě poslední varování: po přechodu z nižšího stupně školy na vyšší (5. - 6. třída) nebo ze základní na střední školu je běžné, že se zhorší prospěch. Pro dítě je to podobné, jako když dospělý změní zaměstnání - mění se styl práce, typy předmětů a dokonce i kolektiv, ve kterém dítě tráví polovinu dne. Měli bychom jim tento přechod usnadnit a ne se na ně proto zlobit. Současně je to moment, kdy můžeme využít rozsáhlou změnu k vypěstování správných návyků při učení - pokud je dítě nemá z dřívějška.

pajda