Je tomu už skoro šest let, co jsem se rozhodla pořídit svému psímu parťákovi štěňátko. „Budeme tři,“ řekla jsem mu se záhadným výrazem. Otevřel oči, zavrtěl ocasem a líně zívl. A jinak nic. Prostě normální chlap.

Žížalina sestra
Původně jsem měla jako matku nového přírůstku vyhlédnutou fenečku, kterou jsem znala ze cvičáku - úžasnou, zdravou, temperamentní pudlici, které se říkalo Žížala. Jenže Žížale se nelíbil její psí nápadník, a tak z celé akce nic nebylo. Poněkud zklamaná jsem se smiřovala s tím, že si ještě rok počkám. A pak se mi ozvala majitelka Žížaly, že Žížalina sestra, výstavní kráska ověnčená tituly, má štěňátka, a že se je chovatelce zatím nepovedlo udat. A že i když je ona pudlice dáma, je stejně temperamentní a sebevědomá jako Žížala. A tatínek, finský šampión s ruskou krví, je prý také suverén k pohledání a zdravý jako řípa.

Jak jsem si vybrala
Nechala jsem se přesvědčit, že se na štěňátka aspoň podívám. Do Ústí nad Labem jsme vyrazili hned příští den. Přivítala nás sympatická paní, tři dospělé pudlí slečny a spousta štěňátek - chlupaté kuličky patřily hned ke dvěma fenkám. K mání byly tři malé pudličky - čertovská očka v černé srsti, ocásky už nekupírované, všechny veselé a dovádivé. A protože jsem chtěla psíka spíše samostatného, vybrala jsem si to štěňátko, které si se mnou sice ochotně hrálo, ale brzy jsem ho přestala bavit a vydalo se jinam. To by mohla být ta správná psí slečna do naší smečky.

Slovo dalo slovo
S paní chovatelkou jsme se „prověřovaly“ vzájemně - ona zjišťovala, jestli svěří potomka své chovné stanice skutečně do těch pravých rukou, já se přesvědčovala, že nemám co do činění s nezodpovědnou množitelkou ani s fanatičkou, která pro psí krásu obětuje psí zdraví, ale že tady se dbá především na zdraví a dobré povahy pejsků. Nakonec slovo dalo slovo a dohodly jsme se, že za dva týdny si můžu pro fenku, která se jmenovala Cadence D. D. of Silver Nijaret, přijet.

Bude to Densi
„Jak jí budeš říkat? Káďa?“ zajímala se kamarádka.
„To ani náhodou! Bude to Densi. Je to taková malá tanečnice...“
Tenkrát jsem ještě nevěděla, že si fenečka brzy získá jiné jméno.

První noc
Densi jsme s přítelem přivezli domů ve čtvrtek večer. Byla z čistě domácího odchovu, nikdy nebyla ani venku, a tak ji všechno kolem mátlo, ale zvládala to s bravurou. Včetně toho, že se mi hned první noc počůrala do postele. Ale jinak spala jako špalek, ani nekníkla. A dalšího dne jsem s ní odjela na oslavu kamarádových narozenin na chatu.

Řekni bééé
Pro dvou a půl měsíční štěňátko byla akce patřičně náročná - fenka stihla několikrát spadnout ze schodů, připlést se pod nohy spoustě lidí, nechat se prohodit vzduchem mým druhým psem, protože mu vlezla do misky - zkrátka k večeru už byla naprosto uondaná, ležela na kanapi a spala. V tu chvíli si jí povšiml poněkud společensky unavený kamarád. Opatrně ji vzal do obou rukou - fenka byla tak utahaná, že mu ve dlaních, do kterých se skoro celá vešla, bezvládně visela a nadále spala - a jal se ji přesvědčovat: „Opakuj po mně - jsem ovce, jsem ovce, jsem ovce... béééé...“ Byl vytrvalý. Neustále stejný hypnotický monolog vedl nejmíň hodinu. Všichni přítomní už měli sklony říkat bééé... Jenom fenka klidně spala.

Když jsem svůj nový přírůstek představovala matce, vysvětlovala jsem jí, že nemám pejska, ale ovci. Máti se zamyslela a pak se dotázala, zdali Ovce nakonec řekla bééé.
„Ne,“ odpověděla jsem rozpačitě.
„Nemluví? Hm, tak to je autistická ovce,“ oznámila mi matka moudře. A bylo. Žádná Káďa, žádná Densi. Ovce. A autistická navíc.
A tak při obranách pokřikuju: „Ovce, drrrž! Trhej šupáka!“ a šupáci se hroutí smíchy...

Měla jste někdy doma nějaké mládě? Štěně, kotě nebo jiné?
Jaké bylo? Jak se jmenovalo? Jak jste k němu přišla?
Nebo zrovna máte nějaké mláďátka?
Jak jste se s mládětem sžívala? Co první noc?
Co loužičky, roztrhané věci, podrápaný nábytek?
Jaká mláďátka se Vám nejvíc líbí?
Chodíte se dívat na mláďátka do ZOO?

Napište nám o svých zkušenostech s mláďátky a pošlete třeba i fotky na redakce@zena-in.cz! Nejlepší příspěvek odměním!

Reklama